Když padají burzy. Největší propady akciových trhů historie

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

Aktuální otřes na finančních trzích, který k zemi táhne ceny akcií, ale i zlata, ropy a kryptoměn, není prvním (a s největší pravděpodobností nebude ani posledním) velkým výplachem, který investoři zažijí. Dlouhodobý růst přerušený nenadálými poklesy poznali lidé při propíchnutí dot.com bubliny, rozpadu amerického nemovitostního trhu či během černého čtvrtku 1929.

Začněme ale postupně. Rok 1907 se zapsal mezi ty, na které ve Spojených státech nevzpomínají v dobrém. Investory tehdy trápil například propad hodnoty akcií Union Pacific nebo zklamání z nezdařeného úpisu dluhopisů New Yorku.

Situace vyvrcholila v říjnu. Některé finanční ústavy oznámily pozastavení proplácení směnek, což vedlo k takzvanému runu na banky, kdy byly zastaveny všechny platby.

Bankovní panika nejprve zasáhla makléře a brokery, když byly omezeny nebo zastaveny půjčky call loans, které byly dostupné jen za extrémní úroky a v omezeném množství. V důsledku krize krachovaly banky i makléřské společnosti a začaly krachovat také podniky, které nemohly získat úvěry. Intervence velkých bank, organizovaná J.P. Morganem, částečně uklidnila situaci na burze i bankovním trhu.

Tato krize vedla k teoriím o spiknutí a umělém spuštění krize největšími bankéři a obchodníky v USA. Jedním z důsledků bylo přijetí Federálního rezervního zákona v roce 1913 a vznik federálního rezervního systému, který se stal klíčovou finanční institucí v USA. Události z roku 1907 byly první velkou krizí 20. století.

Ne poslední.

Dvacátá léta se minimálně na Západě často označují jako „zlatá“. Vznik nadnárodních monopolů, snížení nezaměstnanosti, rozvoj cestování i technologií. Dodnes je toto období ukazované jako optimistické. Velká válka skončila, teď už bude jen lépe.

To trvalo až do takzvaného černého čtvrtku 24. října 1929. V tento den newyorská burza zažila svůj historicky největší propad.

Téměř deset let rostl akciový trh ve spekulativní spirále. Nadprodukce v továrnách a závrať z období 20. let vedly i drobné investory k tomu, že se příliš zadlužovali a věřili, že finanční nástroje budou neustále stoupat vzhůru. Když zjistili, že je situace přehřátá, začali zkušení investoři vybírat peníze.

Ceny akcií nejprve 24. října klesly, aby se obratem krátce zvedly. Lidé si oddechli. Ale pak (28. a 29. října) nastoupil volný pád. Průmyslový index Dow Jones se propadl o 25 % a události známé dodnes známe jako černé úterý. Nakonec trh ztratil 85 % své hodnoty.

Americké HDP mezi lety 1929 až 1933 kleslo až o necelou třetinu, kurzy propadly až o 90 % a krize zasáhla i evropské trhy. Hospodářská krize měla i další efekt - pomohla k moci nacistickému režimu.

Po válce se na nějakou dobu trhy ustálily a žádný velký krach nepřišel. Až do - opět - října 1987, k černému úterku a čtvrtku se přidalo pondělí. Index Dow Jones Industrial Average klesl o 22,61 %, potažmo 508 bodů.

V říjnu tohoto roku propadlo devatenáct z třiadvaceti nejrozvinutějších industriálních zemí o více než 20 %. Nejtvrději dopadl Hongkong s poklesem 45,8 %.

Vina tehdy padla i na výpočetní techniku. Počítače totiž mohly při určitých tržních signálech způsobovat lavinové prodeje. Objem transakcí jednoduše neodpovídal schopnostem trhu, investoři byli zavaleni nespolehlivými informacemi. Svůj vliv mělo i geopolitické napětí.

Netrvalo to ani pět let a Japonsko zažilo další krizi. V osmdesátých letech minulého století vyletěly japonské trhy s nemovitostmi a akciemi do nebývalých výšin. Tato spirála, která byla zpočátku podpořena fundamentálním hospodářským růstem, se ale na konci desetiletí stala spekulativní. V roce 1992 bublina nafouknutých cen nemovitostí a akcií nakonec splaskla.

V zemi sice nedošlo k masovému zavírání podniků, index Nikkei se ale propadl téměř o polovinu, což odstartovalo menší, ovšem táhlou recesi. V Japonsku se devadesátým letům přezdívá „ztracená dekáda“.

Thajsko, 2. července 1997. Pod tlakem příliš velkých půjček v dolarech se zhroutila měna baht, jejíž hodnota klesla o 20 %. To vedlo k zadlužení a neschopnosti splácet dluhy, což vyvolalo vlnový efekt v několika asijských finančních systémech.

Propadly se měny dalších asijských zemí, včetně Malajsie a Indonésie. „V Jižní Koreji ženy dávaly vládě své zlaté prsteny, aby je roztavila a vyrobila z nich slitky určené k mezinárodnímu prodeji, které měly náhle zbankrotované zemi pomoci splatit dluh,“ vzpomínal pro Business Insider hlavní specialista na trh společnosti Bannockburn Global Forex Marc Chandler.

Od roku 1996 probíhala po celém světě internetová horečka. Rozmach internetu vedl k tomu, že na síti přibývalo firem i startupů, které mnohdy neměly zákazníkům co nabídnout.

Kvůli nadšení z nové, digitální éry ale přesto přitahovaly obrovské množství investic. Investoři očekávali rychlé zbohatnutí a akcie těchto firem dosahovaly astronomických hodnot. Pro získání peněz často stačilo, že měly doménu .com. Odsud také anglický název „dot-com bubble“.

Během února a března roku 2001 ale dramaticky poklesly ceny prakticky všech akcií technologických webových firem. Do října 2002 se technologický Nasdaq propadl o více než 75 % ze svého vrcholu v březnu roku 2000.

Jako příklad propadu může sloužit server Yahoo.com. Ten sice přežil, mezi prosincem 1999 a březnem 2001 mu ale klesla hodnota akcií z 200 na 12 dolarů.

Na přelomu 21. století se trh s nemovitostmi ocitl ve víru neudržitelného růstu. Věřitelé, motivovaní vysokými provizemi, poskytovali hypoteční úvěry i nedostatečně kvalifikovaným zájemcům o bydlení. Tato situace vedla k vytvoření a nákupu investičních produktů založených na rizikových „subprime“ hypotékách.

Vše vygradovalo v roce 2008, kdy dlužníci přestali splácet své dluhy, ceny nemovitostí prudce klesaly a hodnota investic postavených na těchto úvěrech se zhroutila. V září 2008 trh zaznamenal propad téměř o 20 % a 15. září index Dow Jones Industrial Average klesl o dalších téměř 500 bodů, což signalizovalo začátek hluboké finanční krize.

Následky byly devastující. Velké finanční instituce, které investovaly do nemovitostních cenných papírů, jako byly Bear Stearns a Lehman Brothers, zkrachovaly. Banky se uzavřely do sebe a úvěrování se téměř zastavilo, což vedlo k rychlému růstu nezaměstnanosti, která se blížila 10 %.

Krize nezůstala omezena jen na Spojené státy; globální dopady byly patrné, například 8. října 2008 klesl japonský index Nikkei o téměř 10 %. V reakci na krizi přijala federální vláda USA program Troubled Asset Relief Program (TARP) na záchranu problémových aktiv a zavedla Doddův-Frankův zákon, který měl za cíl regulovat rizikové investice a zlepšit ochranu spotřebitelů.

Asi málokdo si nepamatuje pandemii covidu-19. Rychle se šířící virus se z Číny dostal do Evropy a následně i do Spojených států. Ve snaze ho zpomalit se zavřely obchody, restaurace a mnoho států zavedlo v nějaké formě omezení cestování.

Tento náhlý zásah do běžného fungování společnosti vyvolal obavy investorů o rozsah pandemie a její potenciálně devastující dopady na globální ekonomiku. Dne 16. března, kdy byly vyhlášeny povinné karantény, došlo k dramatickému pádu na akciových trzích, kdy index Dow Jones Industrial Average ztratil téměř 13 % a index S&P 500 klesl o 12 %.

Ekonomické škody byly hluboké. Mnoho podniků čelilo nucenému uzavření, což vedlo k masivnímu propouštění a v některých případech k trvalému ukončení činnosti. Restaurace byly omezeny pouze na rozvoz jídel a následně na částečné obsazení stolů, zatímco omezení v cestování téměř ničila leteckou dopravu a hotelnictví.

Podle údajů amerického Centra pro rozpočtové a politické priority bylo v září 2020 více než 31 milionů Američanů bez práce nebo žijících v domácnosti s nezaměstnaným členem.

Akciový trh se postupně vzpamatoval, zejména díky růstu hodnoty společností v oblasti elektronického obchodu a farmaceutického průmyslu.