Nový „Čistý deal“ bude drahý

Evropská komise ve středu představila společný plán pro dekarbonizaci a konkurenceschopnost evropského průmyslu, tzv. Clean Industrial Deal, neboli Dohodu pro čistý průmysl.

Dohoda by měla urychlit dekarbonizaci a zajistit průmyslové výrobě budoucnost v Evropě. Evropská komise si je vědoma, že evropský průmysl ztrácí vůči konkurenci z Číny a USA a jedním z důvodů jsou také vysoké ceny energií.

Clean Industrial Deal se snaží podpořit dekarbonizaci zdejšího průmyslu, která by měla být hnací silou průmyslového růstu. Podle Komise to může podpořit konkurenceschopnost firem, protože investory utvrzuje v tom, že Evropa je odhodlána stát se do roku 2050 dekarbonizovanou ekonomikou.

„Tím, že se zavážeme k plnění klimatických cílů zelené dohody, připravujeme půdu pro udržitelnou budoucnost. Náš plán poskytuje stabilitu a důvěru, kterou investoři potřebují – uvolňuje kapitál, rozšiřuje trhy s čistými technologiemi, zpřístupňuje energii a zajišťuje spravedlivé a konkurenceschopné prostředí, v němž mohou podniky prosperovat,“ říká Teresa Riberová, výkonná viceprezidentka Evropské komise pro čistou, spravedlivou a konkurenceschopnou transformaci.

„Je dobře, že si Evropská komise konečně uvědomila, do jak velkých problémů se dostal evropský průmysl a evropská ekonomika obecně kvůli klimatickým a jiným politikám EU, stále ale nenašla odvahu ke skutečnému přehodnocení kurzu. Evropa nedokáže konkurovat Číně, USA a dalším zemím. Přicházíme o farmaceutický, chemický, obranný průmysl či ocelářství. Nebudeme dost odolní vůči krizím, hlavně té bezpečnostní, která je v současné geopolitické situaci urgentní,“ říká prezident Svazu průmyslu a dopravy ČR Jan Rafaj.

Ministr financí Zbyněk Stanjura (ODS) upozornil, že úsilí o dekarbonizaci zvyšuje náklady evropských firem. Tím se podle něj snižuje jejich konkurenceschopnost na globálním trhu. Evropské podniky podle něj právě kvůli opatřením na snižování emisí investují mimo Evropu.

Dohoda slouží jako rámec pro opatření v konkrétních odvětvích. Komise v březnu předloží akční plán pro automobilový průmysl a na jaře akční plán pro výrobu oceli a kovů, další opatření plánuje pro chemický průmysl a výrobu čistých technologií.

Clean Industrial Deal je právně nezávazný dokument. Je spíše obecný a navrhuje opatření, která Komise již dříve zvažovala, například v loňské zprávě italského ekonoma Maria Draghiho.

Základem konkurenceschopnosti jsou podle Komise nižší ceny energií. „Vysoké ceny energií poškozují naši schopnost konkurovat, platíme za energii třikrát, čtyřikrát tolik než naši konkurenti ve Spojených státech. Zároveň naši občané nezvládají platit účty za energie, což je nepřípustné. Ceny za energie musíme zásadně snížit,“ uvedl eurokomisař pro energetiku Dan Jörgensen.

Náklady na energie by podle dokumentu měl srazit nárůst počtu smluv o koupi elektřiny (PPA). Jejich navýšení by mělo pomoc také program Evropské investiční banky (EIB) pro PPA smlouvy v orientační výši 500 milionů eur. EIB bude zajišťovat protizáruky.

„Dlouhodobé dohody o nákupu energií uzavřené přímo mezi výrobci čisté energie a průmyslovými spotřebiteli a firmami, takzvané PPA kontrakty, pomohou stabilizovat ceny a posílí konkurenceschopnost firem. Garance poskytované Evropskou investiční bankou jsou cesta dobrým směrem,“ říká předseda Komory obnovitelných zdrojů Štěpán Chalupa.

Brusel také vidí cestu k levnějším energiím přes posilování propojení mezi evropskými energetickými sítěmi. EIB proto připravuje balíček v orientační výši nejméně 1,5 miliardy eur, který bude poskytovat protizáruky výrobcům síťových komponentů.

Brusel chce ceny energií snížit skrze snížení DPH u energií z 21 procent na 15 procent a snížení regulovaných poplatků, které se v Česku naopak každým rokem zvyšují. Komise tak apeluje na vlády, aby síťové poplatky snížily a hradily je ze státního rozpočtu.

„Problémem je, že přijímání těchto opatření závisí na jednotlivých státech, a státy jako Německo budou mít k dispozici vždy více prostředků než státy jako Česko. Hrozí tedy další rozevírání nůžek mezi firmami v jednotlivých členských státech,“ uvedl Svaz průmyslu.

Snížená cen energií by podle Clean Industrial Deal měla podpořit také menší závislost Unie na dovozu fosilních paliv. „Vývoj ve světě ukazuje, že Evropa opravdu potřebuje změnit přístup a zbavit se závislosti na dovozu fosilních paliv a vytvořit nezávislou a bezpečnou energetickou základnu. K tomu je ovšem třeba prosperující průmysl. Bez oceli, betonu či strojíren větrné elektrárny nepostavíme. A zároveň bez větrných elektráren nebude dostatek cenově dostupné elektřiny pro průmysl,“ říká vedoucí energetického programu Hnutí Duha Jiří Koželouh.

Komise chce urychlit výstavbu obnovitelných zdrojů energie. Ve většině států jsou povolovací procesy na budování energetických projektů zdlouhavé. U větrných elektráren mohou trvat sedm až 10 let, výstavby distribučních sítí i osm až 10 let a projekty přenosových sítí dokonce až 17 let.

Pouze sedm členských států má pružnější pravidla pro udělování povolení. Do června 2025 Komise představí plán na urychlení výstavby a zjednodušení pravidel státní podpory.

Zelené zdroje však levnější elektřinu přinést nemusí. „Obnovitelné zdroje přinášejí levnou elektřinu, ale jen v době, kdy vyrábějí. Nejsem přesvědčen, že je Evropa schopna vybudovat tak velkou kapacitu v akumulaci, aby výrobu solárů a větrníků dostatečně rozložila v čase,“ uvedl v Agendě pro SZ Byznys Jiří Feist, člen představenstva energetické skupiny EPH.

„Větrníky ve vnitrozemí jsou využity ani ne řádově 2000 hodin v roce, větrníky na moři i přes 4000 hodin. Rok má ale 8760 hodin. Obnovitelné zdroje mají smysl, jen pokud jsou v dobře vyváženém energetickém mixu,“ dodal.

Komise přímo nezohledňuje podporu jaderné energetiky, ale razí cestu technologické neutrality. „Komise plně uznává právo členských států rozhodovat o skladbě zdrojů energie a bude posuzovat státní podporu pro jaderné dodavatelské řetězce a technologie v souladu se smlouvou a s ohledem na technologickou neutralitu,“ stojí v dokumentu.

Dalším cílem dohody o čistém průmyslu je, aby se 40 procent technologií pro obnovitelné zdroje energie, jako jsou větrné turbíny, vyrábělo v Evropské unii.

Průmyslníci také mohou ušetřit na svých účtech za energii díky produktům na dodávky energií, které budou přizpůsobeny jejich potřebám. Průmysloví spotřebitelé mají velký potenciál přizpůsobit svou spotřebu dění na trhu – levnou a čistou energii z obnovitelných zdrojů mohou spotřebovávat v době, kdy je jejich poptávka nízká, naopak v době vysokých cen energií mohou svou spotřebu snížit.

Všechna opatření, která Komise navrhuje, budou podle Svazu průmyslu nákladná. „Nakonec je budou muset zaplatit občané a firmy buď v regulovaných složkách ceny energií anebo skrz daně,“ uvedl svaz.

Akt o urychlení dekarbonizace průmyslu rovněž zavede dobrovolné označování uhlíkové náročnosti průmyslových výrobků, počínaje ocelí v roce 2025 a následně cementem.

Komise plánuje v roce 2025 vyčlenit z Inovačního fondu šest miliard eur mimo jiné na čisté technologie, výrobu baterií, vodíkovou banku a dekarbonizaci průmyslu.

Komise v dokumentu zmiňuje cíl snížit do roku 2040 emise o 90 procent oproti roku 1990. Zároveň se stále drží svého plánu dosáhnout uhlíkové neutrality do poloviny století.

Podle českého svazu průmyslu je to pro byznys varovný signál. Tyto cíle jsou buď nereálné, nebo dosažitelné pouze za cenu vysokých nákladů a snížení konkurenceschopnosti evropských firem.

„Svaz průmyslu dlouhodobě odmítá cíl snížení emisí o 90 procent do roku 2040, protože je ideologický a pro řadu odvětví průmyslu smrtící. Nikdo nám nevysvětlil, jak toho má Evropa dosáhnout a jaké to bude mít dopady, aniž by to nezničilo průmysl. Pojďme chránit klima, ale musíme to dělat jinak. Evropská komise stále nechápe aktuální geopolitickou situaci ani upadající konkurenceschopnost Evropy,“ říká Rafaj.

Sedmadvacítka se už dříve dohodla na cíli snížit emise o 55 procent do roku 2030.

Jedním z hlavních pilířů dekarbonizační strategie je oběhové hospodářství a efektivní nakládání s kritickými surovinami.

Komise vytvoří centrum EU pro kritické suroviny, které bude společně nakupovat suroviny jménem zainteresovaných společností. Společné nákupy vytvářejí úspory z rozsahu a nabízejí větší pákový efekt při vyjednávání lepších cen a podmínek.

Komise chce do roku 2026 přijmout akt o oběhovém hospodářství, který by zahrnoval způsob výroby a spotřeby, který díky sdílení, pronajímání, opětovnému používání, opravování, repasování nebo recyklaci zhodnocuje již existující výrobky, suroviny a materiály.

Tím zajistí, aby se nedostatkové materiály využívaly a znovu používaly efektivně. Cílem je, aby do roku 2030 bylo 24 procent materiálů oběhových.