Venkov uprostřed města. Zahrádky se dědí, jiné cesty jsou drahé a složité

„V 70. letech byl v Československu totální nedostatek česneku a zahrádkáři zachraňovali dodávky do obchodů,“ ohlíží se do minulosti Stanislav Kozlík, šéf Českého zahrádkářského svazu.

Zahrádkářské kolonie vznikaly už od počátku 20. století, jejich velký rozmach ale přinesla až doba socialismu. Lidem nabízely únik z města i možnost si levně vypěstovat vlastní potraviny. Omezené možnosti cestování navíc posilovaly zájem o kutilství, chalupaření a zahradničení.

V té době zahrádkářský svaz sdružoval kolem půl milionu lidí, dnes jich je 110 tisíc. Ne všichni však mají zahrádku v některé z 3,5 tisíce osad.

„Největší úbytek osad nastal v divokých devadesátkách. V poslední době byla situace klidná. Ale teď velká města jako Praha a Brno dokončují územní plány a v rámci nich dochází k opatřením, která mohou opět snížit počet osad,“ obává se Kozlík.

V Praze je podle něj ohroženo deset až patnáct zahrádkářských kolonií a hrozí, že se tyto pozemky mohou postupně zastavět. „Jsou to zelené plíce měst a byla by to velká škoda,“ říká.

Spíše výjimečně po Česku vznikají osady nové. Zájem lidí o svůj vlastní kousek zeleného ráje uprostřed betonu je však mnohem větší. „Zájem je, ale pozemků je čím dál méně a ceny jsou astronomické. Dnes se z toho stává pomalu záliba pro horních deset tisíc,“ dodává Kozlík.

Zahrádku je možné se štěstím koupit do osobního vlastnictví. To je však méně častý případ. Parcely většiny osad totiž drží ve svém vlastnictví města, která je pronajímají. Doba pronájmu, a tím i jistota pro zahrádkáře, je různá. Pohybuje se často kolem pěti či deseti let.

Obě zmíněné cesty k vlastní zahrádce mohou být složité. Koupi brání jejich nedostatečná nabídka a tím i vysoká cena.

„Dnes se tady třistapadesátimetrové zahrádky prodávají za více než dva miliony korun,“ popisuje Milan Žigo, předseda osady Na Skalce v Praze 10. On sám stejně velkou zahrádku koupil na přelomu tisíciletí za 90 tisíc korun.

Pokud zájemce o zahrádku shání pouze pronájem, nemusí se vůbec dočkat. V některých případech mají obce pořadníky a nájemci je pouští zřídka. Výše nájmu se velmi liší, od poměrně „lidového“ v jednotkách tisíc korun ročně až po desítky tisíc korun ve větších městech. K tomu osady vybírají také příspěvky na údržbu plotů a dalšího sdíleného majetku. Na Skalce jsou to 2000 korun.

Předchozí vláda Andreje Babiše v roce 2021 schválila zákon, díky kterému mohou města držet nájemné na nižší úrovni, aniž by jim hrozilo obvinění z porušení povinnosti řádného hospodáře. Zahrádkáři o to usilovali dvacet let.

Ovšem i s pronájmy se někdy obchoduje. „Z doslechu vím, že za odstupné z nájemní smlouvy a přenechání pronájmu novému zájemci se někde platí až statisícové částky,“ líčí šéf svazu Kozlík. Tím zájemce nezíská pozemek, ale jen právo k jeho užívání.

Kromě ceny se postupně proměnil i způsob užívání zahrádek. „Lidé už ovoce a zeleninu tolik nepěstují. Dřív byl nedostatek, ale dnes jsou supermarkety zaplavené. Změnil se i způsob zahrádkaření. Lidé zahrádky využívají na rekreaci, mají tam bazény a chodí sem spíš relaxovat,“ popisuje Milan Žigo.

Někteří majitelé se podle něj chovají nevhodně, o zahrádky nepečují, pronajímají je a navíc se z osady vytratil komunitní život.

Další osady naopak bují životem díky aktivnímu přístupu mladé generace. V osadě Zbraslav-Kamínka je okolo 250 zahrádkářů, včelař, pěstitelé nejrůznější zeleniny a bylin a nejméně dvakrát do roka se tu konají kulturní akce s opékáním buřtů. „Máme také pravidlo, že každý by měl něco pěstovat,“ vypráví členka výboru Věra Pilíková.

Živo je také na internetu. Osada má vlastní webové stránky s různými tipy a profil na sociálních sítích, kde se mohou zahrádkáři pochlubit svými výpěstky. Mladší zahrádkáři pomáhají starším kolegům zorientovat se ve světě internetu.

Zahrádky už dávno nejsou jen místem pro brambory, rajčata a česnek. Pro někoho jsou investicí, pro jiného únikem z bytu a pro další posledním kouskem sousedského života ve městě, které rychle houstne.