Článek
Evropská ekonomika roste výrazně pomaleji než Spojené státy i Čína. Na svých rivalech je přitom závislá – z Číny dováží suroviny i technologie a vyváží tam své produkty, od Ruska stále nakupuje energii a v obranné politice spoléhá na Spojené státy.
Zpráva, kterou si Evropská komise objednala u bývalého italského premiéra a někdejšího šéfa Evropské centrální banky Maria Draghiho, analyzuje příčiny zaostávání Evropy v různých oblastech a varuje, že pokud se radikálně nezmění, čeká ji pomalá agonie.
Čína jako dodavatel i konkurent
Jednou z oblastí, na které se Draghiho zpráva zaměřuje, je závislost na Číně, jejích surovinách, technologiích i na vzájemném obchodu. Jak ukázalo přerušení dodavatelských řetězců způsobené pandemií covidu, každý výpadek čínských dodávek evropským firmám má na hospodářství EU hluboké dopady.
Čínské produkty a služby přitom hrají klíčovou roli v energetické transformaci Evropy. Čína však zároveň patří k hlavním ekonomickým konkurentům Evropské unie.
Jak na levné energie
Jednou z příčin ekonomického zaostávání Evropy jsou drahé energie. Cena elektřiny v EU je ve srovnání s USA dvakrát až třikrát vyšší, cena plynu je dokonce až pětkrát dražší. Draghi popisuje nedostatečnou výrobní a přenosovou kapacitu.
Zlevnění by podle zprávy mohly přinést mimo jiné dlouhodobé kontrakty mezi výrobci a distributory. Radikálním zásahem do trhu s energiemi, který by je mohl zlevnit pro koncové zákazníky, je navrhované oddělení nižších cen energie z obnovitelných zdrojů a z jádra od cen elektřiny z fosilních paliv.
Snazší přístup firem k penězům
Jako ekonom a někdejší centrální bankéř využívá Mario Draghi expertního vhledu do problematiky finančních trhů a úvěrování firem. Ve své zprávě volá po vytvoření Unie kapitálových trhů, tedy integrovaného trhu s kapitálem, na nějž by firmy měly snazší přístup.
V současnosti se obchodní i výrobní společnosti v EU v otázkách financování spoléhají na bankovní úvěry více než jejich konkurenti například ve Spojených státech. Jednodušší financování je podle Draghiho jedním z receptů na zvýšení konkurenceschopnosti evropského hospodářství.
Automotive bez změn nepřežije
Jedno z klíčových hospodářských odvětví EU a dosud také chlouba evropských inovací – výroba automobilů – čelí krizi. Zatímco na domácích trzích prochází transformací od fosilních paliv k elektromobilitě, zvnějšku na něj doléhá levná čínská konkurence.
Draghi v této oblasti navrhuje rychlé dokončení transformace, zvýšení investic do nabíjecí infrastruktury i dokončení evropského dodavatelského řetězce od těžby surovin přes výrobu baterií až po finální produkt.
Evropa ztrácí odborníky, bude je muset dovážet
Za 50 let může evropským firmám chybět téměř 90 milionů zaměstnanců. V Evropě se rodí málo dětí a přirozený úbytek obyvatelstva nevyváží ani dosavadní tempo imigrace. Draghiho zpráva proto navrhuje, aby EU sjednotila proces udělování pracovních víz kvalifikovaným odborníkům.
Zároveň upozorňuje, že zjednodušení vnitřní migrace mezi jednotlivými státy EU by mohlo přivést zaměstnance ze zemí s vyšší nezaměstnaností do států, které pociťují nedostatek pracovních sil už dnes.
Co bude dál?
Draghiho zpráva mluví také o odbourávání byrokracie, odstranění zbývajících překážek volného pohybu zboží a služeb v rámci EU i nutnosti změnit školství tak, aby absolventi přicházeli na trh práce lépe vybaveni. Podle kritiků však pomíjí některé důležité aspekty evropského hospodářství, například sociální problematiku nebo deregulaci.
„Je potřeba vytyčit jasné priority a oblasti, které chceme řešit z evropské úrovně, maximálně EU deregulovat, změnit způsob řízení a rozhodování v EU a provést realokaci existujícího evropského rozpočtu v souladu s prioritami,“ domnívá se Vladimír Bezděk, šéf investiční společnosti Avant a poradce prezidenta Petra Pavla. Některým z těchto témat se zpráva podle Bezděka věnuje částečně, jiným – například deregulaci – vůbec.
Zprávu, která vznikla na objednávku Evropské komise, by měli noví komisaři zapracovat do plánů pro svá portfolia a vážně ji podle dosavadních výstupů bere i Evropský parlament.
Otázkou nicméně zůstává, jak se k ní postaví zástupci členských států EU v Evropské radě a zda ji pojmou jako základ pro shodu na doporučovaných reformách.
