Problém Čechů? Máme se moc dobře, říká šéfka SAP

Rozhovor si také můžete poslechnout v audioverzi nebo stáhnout do podcastové aplikace.

Málokdo zná český byznys tak jako Hana Součková. Už více než devět let totiž šéfuje české pobočce světového gigantu SAP – firmy, jejíž produkty používá 1400 českých firem, které dohromady představují 80 procent české ekonomiky.

„Dětem to, co děláme, vysvětluji takto: Když ráno vstaneš a rozsvítíš si, elektřinu dodávají naši zákazníci, když si pustíš vodu, to samé, aby ses dostal do školy, potřebuješ auto a i Škoda a další používají SAP. A i když zapneš svůj počítač, tak Apple i Microsoft jsou vlastně jedni z největších zákazníků SAP. My v tuto chvíli vytváříme pro opravdu velkou škálu těchto společností ten základ, aby vůbec mohly fungovat,“ vysvětluje Hana Součková v rozhovoru pro Seznam Zprávy Byznys.

Dají se vlastně při takovém rozložení sil přidávat noví zákazníci?

To je pro mě vlastně největší vášeň. Máme zhruba deset až 15 nových zákazníků každý rok. Ať je to třeba ELI, největší centrum pro laserový výzkum, nebo Fixed v Budějovicích, kteří jsou inovátoři v obalech na telefony. Někdy to jsou i společnosti, které vlastně do určité míry možná ani SAP svojí velikostí nepotřebují, ale mají svou dlouhodobou představu o expanzi a růstu a chtějí na to být připravené.

Obecně, co dnes české firmy v růstu na globální úroveň brzdí nejvíc?

Těch faktorů je moc. Můžu začít AI, což nelze ignorovat. Ve chvíli, kdy firmy nezačnou inovovat, nebudou připravené. Představte si, že chcete udělat marketingový průzkum v Londýně, jak váš produkt v rámci expanze upravit tak, aby na trh seděl. Dříve takový průzkum znamenal strašně dlouhé zadání a zpracování. Dnes naprogramujete agenta a tu informaci velmi rychle získáte. Ale na to musejí být firmy připravené. Dnes vnímám něco, čemu říkám technologický dluh.

Týká se to menších, nebo i větších firem?

I větších, u nich je to do jisté míry způsobeno tím, že ty systémy sice pořád nějak drží, ale jak technologie rostou a inovují se, tak ty společnosti to z určitých důvodů tak rychle nestíhají. Ať je důvodem čas, finance nebo zdroje. Technologie jdou hrozně rychle nahoru a ony to potřebují dohnat.

V zahraničí je to jinak?

Evropa je na tom plus minus stejně. Zaostáváme za Asií a Amerikou. Je to hlavně o datech. Tedy abyste měla čistá zkonsolidovaná data. Další věc je, že všechny procesy musejí být nějakým způsobem popsané. Třetí věc je pak celkový „mindset“. A tohle nastavení je v Asii a Americe jiné. Ta ochota přijmout změnu a pracovat je výrazně větší než u nás.

Proč tomu tak je? Proč u nás nejsme ochotní ke změnám?

Můj názor nebude úplně oblíbený, ale myslím, že se máme moc dobře. A že jsme relativně dlouho v bezpečí, relativně dlouho máme ekonomickou stabilitu a tak dále. Vlastně nás úplně nic moc nenutí, abychom na sobě chtěli pracovat. SAP v Česku je druhá největší pobočka v Evropě, pátá na světě, jsou nás tu čtyři tisíce a 56 procent našich zaměstnanců nejsou Češi a Slováci. Vždy když už se člověk musí zvednout a odejít ze své země kamkoliv, tak ta dravost a ochota se učit jsou větší. Ochota přijímat nové věci.

I z toho důvodu mám pocit, že třeba v českém SAP se to ne úplně děje, ale když přijdete do většiny společností, tak i na úrovni nejvyššího managementu přiznávají, že největší problém je rezistence jejich lidí a to, jak je probrat, aby chtěli víc.

Jaké tržby jako druhá největší pobočka SAP Česko dělá?

My máme i velkou část globálních týmů a tržby měříme čistě jen na čísla spojená s českými zákazníky. Tým, který se o české zákazníky stará, má asi 250 lidí, zbytek je globální tým, R&D, podpora. V rámci toho se teď pohybujeme kolem tří miliard.

Jak moc se s nástupem umělé inteligence změnila pravidla hry a celý byznys?

Dramaticky a konec ještě nevidíme. Nezažila jsem žádný jiný trend, který by firma velikosti SAP tak rychle přijala a začala kolem něj otáčet úplně všechno. Uvedli jsme něco, co se jmenuje Autonomous Enterprise, autonomní vlastně jako ERP (plánování podnikových zdrojů, pozn. red.). A vlastně i dovnitř nám přichází jeden agent za druhým. To je jedna věc. Druhá věc je, že se otevřela témata, která se vlastně hrozně dlouho tak nějak nechávala stát.

Například?

Dříve cena výpočetní kapacity bránila v tom, abyste do byznysu dostali nějaké scénáře. Například když máte výpadek nějaké součástky na výrobě, dříve to znamenalo, že se musí všechno přeplánovat. Než se propojila výroba s logistikou, nákupem a tak dále, byl to problém na několik dní. Dnes ten systém, ti agenti, vidí, že se objednávka může zpozdit, má tu informaci, zkontroluje, jestli je nějaká paralela jako zástup, jestli je platná smlouva, jestli je to vytendrované, případně navrhne udělat mikrotendr. A informuje všechny ostatní agenty, jakým způsobem to přeplánovat.

Tohle by dříve nešlo, protože nastavovat tohle, tak to se nedoplatíte. Dnes se ze science fiction dělá science realita. Když si pustíte film jako Iron Man nebo Avengers, tak v tom byznysu už to dnes opravdu je. Už tam můžete mít ten hlas, který říká „hele, projdi mi, ukaž mi“ a tak dále. A až příště zapnete počítač, zeptáte se: „Hele, ukaž mi, kde mám největší chybu v byznysu.“ A ten systém řekne: „Hele, tady ti cash flow jede jinak, tady můžeš udělat tohle a tohle…“ Ten obrázek se začne skládat úplně jinak.

Jak moc ale jsou třeba i AI systémy pro vás konkurencí? Například někdo si řekne: „Proč bych si měl pořizovat profesionální systém, když mi stačí placená AI?“

Pořád si myslím, že se pohybujeme na půdě toho, že potřebujete mít stoprocentní jistotu. Účetnictví, logistika, sklady, kvalita výroby – to všechno jsou věci, které podléhají velké kontrole, akreditacím, auditům. A potřebujete mít jistotu, že ta data nějakým způsobem nehalucinují. Z tohoto pohledu to jako konkurenci nevnímám.

Ale i v tomto se AI zdokonaluje…

Určitě ano, možná že to i jednou přijde. Ale když AI začínala vznikat, mluvili jsme o tom, koho nahradí jako první. Dnes je ten pohled úplně jiný. Je to o rychlosti vývoje, jakým způsobem je AI zapojena ve výzkumu a vývoji. Výzkum a vývoj si vlastně vytvořily svého největšího konkurenta.

Když zmiňujete to, koho AI nahradí – my vidíme, že první firmy už zaměstnance masivně AI nahrazují, třeba pojišťovna Direct. Je to tak i u vás a uvidíme hromadná propouštění na vícero místech?

Po první vlně tohoto propouštění přichází nové nastavení mysli – počet lidí, co mám, už nebude růst tak, jak rostl dosud, ale s tímto počtem lidí mohu zdvojnásobit firmu. To se ukazuje více a více. Máme program pro manažery firem a v něm byl ukázán hrozně jednoduchý příklad.

Mám náborový proces – trvá 115 dní, stojí tolik a tolik a jsou potřeba tyto kroky. Manažeři měli za úkol pomocí AI navrhnout inovaci procesu. Začali se dívat na to, která fáze trvá nejdéle, co by se tam dalo zkrátit a podobně. Ve finále jsme s AI došli k závěru, že dokážeme ušetřit významný počet lidí, ale ti mohou dělat školení nebo adresovat něco jiného. Tohle bude zodpovědnost technologických firem, ukázat, jak tu technologii použít správně.

A jak velké riziko je, že technologický pokrok bude prohlubovat společenské příkopy a rozdělovat společnost?

To je jedna z věcí. Nedávno jsme vydali velký průzkum Změny na trhu práce. Byla jsem šokována, co tam je za strašná čísla – 54 procent lidí raději poprosí o pomoc AI než svého kolegu, 47 procent by raději mělo AI manažera než lidského, 30 procent lidí, když mají těžký den, řeší svou frustraci s AI.

Postupně se děje to, že nám tato virtuální realita vstupuje do životů a sociálních vazeb. My dnes podle mého netušíme, kam až to půjde. Ano, ten, kdo má mentora nebo kouče, se posouvá, a ten, kdo ho nemá, tak ne. Trošičku se bojím, že to bude těžké, ale neumím to dnes odhadnout.