Komentář: Největší propad plodnosti je u žen se středním vzděláním

Komentář si také můžete poslechnout v audioverzi.

Počty živě narozených dětí spolu s počty zemřelých zajišťovaly v Česku populační růst po roce 1950 až do roku 1993 včetně. Po tomto datu byl růst celkového počtu obyvatel převážně závislý na migračním saldu (rozdíl mezi počtem přistěhovalých a vystěhovalých). V roce 2023 se narodilo živě 91 149 dětí a zemřelo 112 795 osob (rozdíl - 21 646). Protože přírůstek stěhováním činil v tomto roce ještě 94 672 osob, tak populace Česka narostla o 73 026. 

Avšak během prvních třech čtvrtletích roku 2024 se situace dramaticky proměnila. Rozdíl mezi počtem živě narozených a zemřelých byl záporný (-18 314) jako v předchozím roce, a přírůstek stěhováním (14 996) již nestačil tuto ztrátu kompenzovat. Česko tak zaznamenalo během prvních třech čtvrtletí 2024 ztrátu na obyvatelstvu ve výši -3 318 osob.

Tato situace se změnila díky vývoji posledního čtvrtletí, kdy přírůstek stěhováním převýšil úbytek přirozenou obměnou a celkový počet obyvatel nakonec celkově vzrostl o 8 945 osob. Podobná situace, kdy počet zemřelých byl větší než počet živě narozených, však byla zaznamenána i dříve, v letech 1994-2002. 

Obecně počty živě narozených dětí závisí na kombinaci počtu žen v reprodukčním věku a intenzitě plodnosti vyjádřené ukazatelem úhrnná plodnost. I když se v roce 2024 historicky narodilo živě nejméně dětí (84 311), úhrnná plodnost (průměrný počet živě narozených dětí na jednu ženu) nebyla nejnižší a činila 1,37. V roce 1999 se živě narodilo 89 471 dětí, ale úhrnná plodnost byla 1,13 (historicky nejnižší hodnota). Vysvětlením nízkého počtu živě narozených dětí v roce 2024 je zejména nižší počet žen v reprodukčním věku.

Poválečná historie úhrnné plodnosti (průměrný počet živě narozených dětí na jednu ženu v daném kalendářním roce) ukazuje, že do roku 1957 byly její hodnoty v Česku 2,8–⁠⁠2,5, nicméně v mnoha evropských zemí byly tehdy vyšší. Pokles v letech 1967–⁠⁠1970 na 1,9 (pod hranici prosté reprodukce) inicioval propopulační opatření, jejichž důsledkem byla kulminace úhrnné plodnosti v roce 1974 na 2,4 živě narozeného dítěte na jednu ženu.

Ještě v roce 1991 dosahovala úhrnná plodnost v Česku 1,9, což byla v tehdejším evropském kontextu relativně vysoká hodnota. Následoval pokles na historické minimum 1,13 v roce 1999 vysvětlovaný odkladem porodů do vyššího věku, ale také nárůstem nejistoty a změnou podmínek pro fungování rodiny v období ekonomické transformace. V posledních letech jsme byli svědkem kolísání hodnot a nárůstu až na 1,8 v roce 2021 následovaného poklesem na 1,45 v roce 2023. 

V mezinárodním pohledu hodnota 1,45 zatím nepatří mezi nejnižší (EU = 1,38), Španělsko 1,12; Itálie 1,21; Řecko 1,26 a Jižní Korea 0,7, přičemž tato měla v roce 1960 dokonce hodnotu 6,2. Velmi výraznou změnu v charakteru plodnosti v Česku představuje nárůst podílu živě narozených dětí mimo manželství (především svobodným ženám), a to z 9,8 % v roce 1991 na 47,1 % v roce 2023. Dnes (2023) se v prvním pořadí dokonce rodí více dětí nevdaným ženám oproti vdaným.

Také narostl průměrný věk žen při narození prvního živého dítěte z 22,4 let v roce 1991 na 28,9 let v roce 2023. Uvedený historický exkurs, včetně mezinárodního srovnání, ukazuje, že závěry z hodnot úhrnné plodnosti jednoho kalendářního roku by se neměly přeceňovat ani podceňovat, neboť se jedná o nestabilní ukazatel ovlivnitelný okamžitou krátkodobou situací.

O reálné reprodukci dané populace vypovídá konečná plodnost, ukazatel, který vyjadřuje, do jaké míry živě narozené děti nahradily své rodiče (dnes optimálně dvě děti). Tuto informaci lze získat například z dat sčítání. Ve sčítání 2021 byla otázka: „Jste žena ve věku 15 a více let? Uveďte, kolik se vám narodilo dětí. Uveďte počet živě narozených.“ Na základě tohoto údaje lze vypočítat konečnou/generační plodnost, tj. průměrný počet živě narozených dětí na jednu ženu podle roku narození ženy.

Data ukazují, že v Česku generace žen 1935–⁠⁠1961 porodily v průměru 2,0-2,1 živých dětí, a tak zajistily populační náhradu. Bezdětnost byla u těchto ženských generací nízká, méně než pět procent. Nejplodnější byly ženy narozené v letech 1948–⁠⁠1952, tedy ty, které rodily své děti v sedmdesátých letech 20. století, tj. v období nejvýznamnějších propopulačních opatření. Z hlediska vzdělání byla nejvyšší plodnost u žen se základním vzděláním (2,3) a nejnižší u vysokoškolaček (1,7–⁠⁠1,8). Propopulační opatření však relativně nejvíce ovlivnila úroveň plodnosti u žen s vyšším vzděláním, kdy dokonce lze pozorovat mírný růstový trend konečné plodnosti, což je spíše výjimečné.

Počínaje generacemi žen narozených po roce 1960 dochází k výrazné proměně reprodukčního chování. Začíná trvale a pravidelně klesat konečná plodnost, přičemž čím později narozená žena, tím rychlejší pokles. Ženy, kterým bylo 40 let v roce 2021 (generace 1981), porodily v průměru „jenom“ 1,7 živého dítěte a téměř 15 % bylo bezdětných. Přitom překvapivě byly nejčastěji bezdětné ženy se základním vzděláním (18 %) i když měly stále nejvyšší průměrný počet živě narozených dětí na jednu ženu (2,0). Naopak u „starších“ generací (1935–⁠⁠1961) byly nejčastěji bezdětné vysokoškolačky (osm až deset procent) oproti čtyřem až šesti procenty bezdětných žen se základním vzděláním.

Zatímco u dříve narozených žen byly zřetelné rozdíly v úrovni plodnosti podle vzdělání, tak u těch nejmladších generací rozdíly již vymizely s výjimkou žen se základním vzděláním. Proto lze usuzovat, že k výraznějšímu omezování počtu dětí docházelo v posledních letech především u žen se středním vzděláním bez maturity a s maturitou, pro které mohlo být období socioekonomické transformace nejvíce zatěžující.

Nárůst procenta dětí narozených mimo manželství se zejména projevil u mladších generací (narozených po roce 1960). Tyto ženy však mají v průměru pouze jedno dítě. Protože jejich počet v populaci narůstá, přispívají tak ke snižování celkového průměru v počtu živě narozených dětí.

Současný pokles úhrnné plodnosti v roce 2023 (1,45) a v roce 2024 (1,37) je významným signálem k nutnosti zlepšit podmínky rodin s dětmi všech forem. Generační analýza ukázala nárůst bezdětnosti, v Česku zatím na 15 % (Japonsko 27 %, Rakousko 21 %).

Oproti minulosti není stigma pro svobodnou ženu mít dítě, nicméně jejich rostoucí váha v populaci přispívá ke snižování celkového počtu živě narozených dětí a úhrnné i konečné plodnosti. Jako „riziková“ skupina se také jeví ženy se středním vzděláním, které zaznamenaly historicky největší propad plodnosti.