Emisní limity není šance změnit, firmy je odsouhlasily, říká muž z Bruselu

Evropský automobilový průmysl poslední měsíce připomíná potápějící se loď. O budoucnost se obávají tradiční německé značky jako Volkswagen či BMW i společnosti z dalších zemí jako například Stellantis. Ten v Unii vlastní značky Opel, Fiat a Peugeot. Problémy hlásí také další části dodavatelského řetězce. Uzavření dvou závodů a zrušení 1200 pracovních míst oznámil nedávno Michelin.

Jako další pomyslný hřebík do rakve odvětví se jeví emisní limity plánované Evropskou komisí na roky 2025 a 2035. Ty stanovují, že každé nové auto na silnicích EU musí v průměru snížit uhlíkovou stopu z letošních 116 gramů oxidu uhličitého na 93,6 gramu na kilometr.

Pokud to výrobci aut nezvládnou naplnit, zaplatí zhruba 2400 korun za každý vyprodukovaný gram oxidu uhličitého navíc, a to za každé vyrobené auto. Automobilky tudíž doufají, že dojde k proměně evropské legislativy a jim na ramena nepadne další břemeno. Podle Patricka Childa z Generální ředitelství pro životní prostředí Evropské komise však není varianta zmírnění emisních limitů na stole.

Evropský automobilový průmysl se nachází v kritické situaci. Značkám padají prodeje na území EU i ve zbytku světa. Částečně za to může rostoucí konkurence z Číny i Spojených států, svůj podíl na krizi má i neúspěšná snaha o přechod na elektromobilitu. Emisní limity se v tomto kontextu jeví jako další hřebík do rakve evropského automotivu. Není čas je přehodnotit?

V první řadě musím říct, že automobilový průmysl je velmi důležitou součástí evropské ekonomiky. S novou Evropskou komisí, která se letos ujala úřadu, vložíme velké úsilí na udržení konkurenceschopnosti a také do Dohody o čistém průmyslu. Ta se bude týkat nařízení dopadajících na evropský průmysl a současná situace v automobilovém sektoru bude její důležitou součástí.

V tuto chvíli však nevidím šanci na změny v naší emisní politice. Je důležité udržet směr, který v Unii povede ke snižování uhlíkové stopy. To částečně znamená řešit klimatickou změnu, ale i kvalitu našeho ovzduší. I mezi automobilkami jsou společnosti, jimž se tyto cíle naplňovat daří. Včera jsem se byl podívat například ve Škodě Auto, která patří k velmi úspěšným a dynamickým firmám v tomto sektoru. Tato automobilka chce splnit naše plány v oblasti udržitelnosti. Podporuje práci na plnění emisních limitů a i my se těšíme na spolupráci s průmyslem v této oblasti.

Pokud evropský automobilový průmysl bude nadále upadat, oslabí to celosvětovou konkurenceschopnost Evropské unie. Ta klesá i podle zprávy bývalého guvernéra ECB Maria Draghiho. Vedení Komise, exekutivního orgánu, však zůstává v podstatě stejné. Jak mají lidé věřit, že je z krize vyvede tým paní von der Leyenové, když nás do této situace částečně dostal?

Musíte si uvědomit, že Draghiho zpráva má velký dopad na směřování diskuzí a směrnic evropské politiky. Paní předsedkyně von der Leyenová ji bere do úvahy – koneckonců, byla to ona, která pana Draghiho o vypracování zprávy požádala. Je očividné, že před námi stojí obrovské úkoly, a Evropská komise to ví. Udržení a zvyšování naší konkurenceschopnosti je součástí politiky Komise. Chceme toho ale dosahovat v souladu s našimi klimatickými cíli.

To konkrétně znamená nutnost investovat více do výzkumu a inovací či podpořit klíčové hráče evropského průmyslu, aby se dokázali vypořádat s celosvětovými výzvami. To jsou záležitosti, na které se chceme soustředit v rámci takzvaného kompasu konkurenceschopnosti a v dohodě o čistém průmyslu, z nichž předsedkyně učinila vlajkovou loď pro své druhé funkční období.

Tudíž věříte, že je možné dosáhnout klimatických cílů a současně udržet evropský průmysl včetně automobilového takříkajíc nad vodou?

Naprosto. Zkušenosti z nedávné doby ukazují, že je to nejen možné, ale také naprosto nezbytné. V posledních letech se nám podařilo udržet plnění klimatických cílů navzdory dopadům na ekonomickou výkonnost Unie, jaké přinesla ruská válka na Ukrajině či covidová pandemie. Vždy existují krize, které musíme překonávat a instituce EU proto spolupracují s klíčovými představiteli průmyslu na jejich řešení.

Abychom dokázali úspěšně plnit oba dva vámi zmíněné cíle, je nezbytné investovat do nových technologií, jako je elektromobilita. Souhlasím s vámi, že Evropa v tomto ohledu trošku zaspala oproti zbytku světa a musíme tedy tvrdě pracovat, abychom dohnali další světové velmoci. Unijní instituce však přicházejí s řadou programů, díky nimž bychom měli náskok dohnat. Mezi ně patří například Horizont Evropa.

V kontextu automobilového průmyslu se píše o sporech EU a Číny nebo Unie a USA. Avšak pozice Unie není zdaleka jednotná. Například tradiční strany Evropského parlamentu se odmítají bavit s třetí nejsilnější frakcí, s Patrioty pro Evropu. Jak máme na celosvětové úrovni konkurovat mocnostem typu Číny a Spojených států, když se nedokážeme dohodnout ani mezi sebou?

Souhlasím, sám bych byl šťastnější, kdyby byla Unie jednotnější například v zahraniční politice. Právě jednotný a pevný postoj patří k základním předpokladům, abychom dokázali udržet svou konkurenceschopnost na celosvětové úrovni. Jenže jak zmiňujete, situace v Evropském parlamentu se od jednotného postoje odlišuje. Na tom ovšem nevidím v podstatě nic špatného. V Evropském parlamentu jsou zástupci různých názorů, protože je z definice otevřený odlišným myšlenkovým proudům. Nemá tedy stejný náhled na řešení problémů. Pokud jde ale o Komisi, mohu potvrdit, že jsme velmi jednotní.

Jak na evropskou konkurenceschopnost dopadne nastupující americká administrativa Donalda Trumpa, která chce být z hlediska ekonomické politiky tvrdší, než byla administrativa Joea Bidena? Znamená to, že Unie přehodnotí své klimatické cíle, aby si udržela své postavení v globální ekonomice?

To uvidíme v následujících týdnech. Prezident Trump nejspíš změní kurz obchodní politiky USA. Otázka zní, jakým směrem? A odpověď na ni v tuto chvíli neznáme. Evropská unie je otevřená spravedlivé tržní politice vůči našim partnerům. Najdete ale i důkazy o tom, že když je to nutné, umíme přitvrdit. Pokud uvidíme ze strany Spojených států obchodní politiku, kterou nebudeme pokládat za férovou, zasáhneme. To mohli lidé nedávno vidět v souvislosti s Čínou, když Unie uvalila velká cla na čínské zboží. Prezident USA mluví o celních válkách. Ačkoliv je v tuto chvíli příliš brzy na předpověď, jak bude jeho celní politika vypadat, mohu vás ujistit, že v případě nutnosti dokážeme reagovat.

Přechod na elektromobilitu přinesl také řadu nových problémů. Mezi ně spadá například nedostatečná infrastruktura pro elektrické vozy na území Unie a vyšší ceny, které výrobci za tyto vozy chtějí. Nejsou očekávání unijních institucí nerealistická, když tlačí výrobce směrem k elektromobilitě, přestože nemáme infrastrukturu a zákazníci o tyto vozy nemají zájem?

Automobilový průmysl patří k rychle se měnícím odvětvím trhu. Máte pravdu, že v některých zemích se vyskytují problémy s budováním infrastruktury, která je pro přechod na elektrické vozy potřebná. Její rozvoj ještě nepokročil tak daleko, jak bychom si přáli, ale počet nabíjecích stanic roste po celém kontinentu. K vybudování infrastruktury pomohou právě nové emisní limity.

Na přechodu k elektromobilitě navíc úzce spolupracujeme s předními zástupci automobilového průmyslu, takže věřím, že najdeme nejlepší řešení jak pro Evropany, tak pro evropskou ekonomiku.

Nejsou v tomto kontextu klimatické dohody včetně emisních limitů problematické? Lépe řečeno, neškodí průmyslu?

Stávající cíle pro snižování emisí odsouhlasili výrobci vozidel. Jde o součást platné evropské legislativy, která reaguje na oprávněné obavy členských států z nečistoty ovzduší. Navíc ani postoj průmyslu není vůči emisím jednotně negativní. Některé firmy přijímají nové technologie a zvládají přechod na nový trh lépe než jiné. To je přirozenou součástí vývoje tržních ekonomik.

Předsedkyně Komise nedávno oznámila zahájení dalšího dialogu s šéfy průmyslu. Ten chce osobně vést i s automobilovým odvětvím, abychom si na úrovni Unie udrželi nejčerstvější informace o jeho stavu a mohli podle nich pružně reagovat. V následujících několika týdnech také představíme dohody o čistém průmyslu, která bude reflektovat naléhavost výzev, jimž toto odvětví čelí.