Článek
První zkušenosti, ale i klíčové kontakty získával Zdeněk Trojek jako zaměstnanec Vítkovických staveb, což byl za socialismu jeden z největších podniků zaměřených na výstavbu průmyslové a dopravní infrastruktury. Po revoluci začal Trojek ve stavebnictví podnikat, a díky demoličním pracím se dostával ke kovovému odpadu. České hutě o něj tehdy neměly valný zájem, a tak začal šrot vyvážet, zejména do Itálie a do Rakouska. Na jihu Evropy a u našich jižních sousedů má ostatně rodinný podnik Trojek z Ostravy významné zákazníky dodnes, obchoduje ale po celé Evropě. Měsíčně prodá okolo 80 tisíc tun kovového odpadu.
Krize způsobená válkou na Ukrajině se jistě dotkla i byznysu, v němž se Zdeněk Trojek už více než třicet let velice úspěšně pohybuje. Zisk mu klesl téměř na polovinu, ale stále ve svém byznysu patří k nejvýznamnějším hráčům v Evropě. Muž, který se v minulosti zajímal například o koupi oceláren Vítkovice Steel, zásadně nepanikaří. Svým schopnostem obchodovat se šrotem pevně věří. „Šrot si zákazníky vždycky najde,“ říká s oblibou a chce-li zahrát i na lehce úsměvnou notu, pak dodává: „Neberte šrot na lehkou váhu!“
Zdeněk Trojek a synové
Na řízení firmy se významně podílejí i Trojkovi synové Michal a Martin. Zdeněk Trojek překročil sedmdesátku a chce tedy více času trávit v lese – je vášnivým myslivcem.