Skleníkové plyny

Skleníkovými plyny se nazývají plyny v atmosféře, které přispívají k tzv. skleníkovému efektu, tedy uvězňují teplo a ohřívají celou planetu. Děje se tak kvůli jejich schopnosti odrážet záření. To původně pochází ze Slunce, následně se odrazí od Země a pak by mělo putovat zpět do vesmíru. Právě kvůli skleníkovým plynům se ale jeho určitá část odrazí zpět k povrchu Země.

Největší vliv na skleníkový efekt a globální teplotu má vodní pára. Ta se neřadí mezi tzv. antropogenní skleníkové plyny, protože drtivá většina jí vzniká přírodními procesy (například odpar z oceánů), a při lidské činnosti jí vzniká zanedbatelné množství. Člověk nicméně její množství ovlivňuje nepřímo. Oteplení způsobené ostatními skleníkovými plyny totiž zvyšuje přirozený odpar. Vodní pára tedy dále umocňuje oteplení způsobené ostatními skleníkovými plyny vyprodukovanými lidskou činností.

Z těch hraje největší roli oxid uhličitý (CO2). Přímé lidské emise jsou prokazatelně zodpovědné za zvýšení záření přicházejícího k Zemi zhruba o 3 W/m2. Z toho 2 W/m2 způsobují dle výpočtů emise CO2. Oxid uhličitý zároveň tvoří i největší část lidské produkce skleníkových plynů. Vzniká ale i přirozeně, například vulkanickou činností.

Přirozená tvorba CO2 má ale na současné oteplení klimatu zanedbatelný vliv. Od začátku industriální éry se koncentrace CO2 v atmosféře zvýšila o 50 %. Momentální koncentrace oxidu uhličitého v atmosféře dosahuje něco kolem 420 ppm (částic na jeden milion). Podle dat, které se vědcům podařilo získat z ledovců, se v předešlých dvou milionech letech koncentrace tohoto plynu vyšplhala nejvýš na zhruba 280 ppm.

Takto vypadá podrobná rekonstrukce koncentrace CO2 v atmosféře v posledních 800 tisících letech. Vědci ji zjišťují zejména z bublinek vzduchu uvězněných v prastarém ledu, který dodnes vězí kilometry pod povrchem ledovců.

Lidská produkce CO2 pochází zejména v oblasti energetiky, průmyslu, dopravy a stavebnictví.

Metanu se do atmosféry dostává mnohem menší množství než CO2. Na druhou stranu je ale mnohonásobně potentnějším skleníkovým plynem, což znamená, že má větší schopnost umocňovat skleníkový efekt. Odhady, kolika procenty se podílí na oteplení, se liší. Bývá ale uváděn jako druhý nejvýznamnější skleníkový plyn produkovaný lidmi.

Přirozeně vzniká rozkladem všeho možného. Opět ale jeho koncentraci v atmosféře výrazně přispívá i člověk. Když se podíváme na zdroje metanu, nejvíce ho pochází ze zemědělství, úniků z průmyslu (včetně těžebního) a z lidského odpadu. Asi polovina celkové produkce metanu pochází z lidské činnosti.

Třetím nejvýznamnějším skleníkovým plynem je oxid dusný, neboli rajský plyn. Je ještě potentnější než metan a proto je podle vědců důležité kontrolovat jeho uvolňování do atmosféry, kde mimochodem může vydržet i víc jak sto let.

Drtvá většina emisí oxidu dusného, které jsou produkovány lidskou činností, vzniká v zemědělství.

Kromě třech zmíněných existuje ještě celá řada dalších skleníkových plynů. Jsou jimi například tzv. fluorované plyny, které jsou většinou využívány jako náhražky plynů poškozujících ozonovou vrstvu.