Článek
Samizdat je jedna z cest, jakou disidenti obcházejí cenzuru. Tento fenomén byl rozšířený během 70. let v Československu, nicméně v určitých koutech světa funguje dodnes.
Co je "samizdat"
Samizdat, známější coby samizdatová literatura, je šíření knih, magazínů a odborných spisů ilegální cestou. Veškeré texty jsou psány ve vlasti, nicméně zde nevychází tiskem. Místo toho se šíří v opisech, nebo jsou později publikovány v exilových nakladatelstvích.
Samizdatová literatura v ČR
V období normalizace byla většina literatury zakázána, a tak byl samizdat jedinou volbou, jak předejít jejímu zániku. Díla těch nejznámějších autorů byla vydávána buď v samizdatu, nebo nevycházela vůbec. Kromě domácích autorů se jednalo i o ty zahraniční, například Alexandra Solženicyna nebo George Orwella.
Mezi nejznámější samizdatovou literaturu 70. let se řadí edice Petlice, kterou založil prozaik Ludvík Vaculík. Jednalo se o soubor textů českých a slovenských autorů, mezi kterými figurovali Ivan Klíma, Bohumil Hrabal, Václav Havel, Jaroslav Seifert, Pavel Kohout, Eva Kantůrková nebo hudební manažer "Plastiků" Ivan Martin Jirous alias Magor. Petlice fungovala až do 90. let, kdy cenzura v zemi polevila spolu s příchodem Sametové revoluce.
Vše o Sametové revoluci
Mohlo by vás také zajímat:
