Článek
Olga Hepnarová byla česká masová vražedkyně, která v roce 1973 v Praze záměrně najela vypůjčeným nákladním vozem do skupiny lidí čekajících na tramvajové zastávce, čímž připravila o život osm osob. Stala se poslední ženou popravenou v Československu.
Film Já, Olga Hepnarová
Životní příběh nejznámější české vražedkyně zachycuje psychologický thriller Já, Olga Hepnarová z roku 2016. Film byl natočen v česko - polské koprodukci a v hlavní roli se představila Michalina Olszańska. Světovou premiéru měl snímek na filmovém festivalu Berlinale.
Dětství a studium
Hepnarová se narodila 30. června 1951 v Praze jako dcera zubařky a bankovního úředníka. Již od dětství měla problém zapadnout do kolektivu. Ještě na základní škole byla hospitalizována na psychiatrii a následně umístěna do výchovného ústavu v Opařanech. Vyučila se knihařkou, v Praze ale nastoupila na místo řidičky.
V roce 1970 provedla Hepnarová žhářský útok. Pokusila se zapálit rodinnou usedlost, kde v té době spala její sestra a dva nájemníci. Požár se podařilo uhasit a Hepnarová z činu nebyla vůbec podezírána, přiznala se až o několik let později během psychiatrického vyšetření.
Útok automobilem
Hepnarová nenáviděla společnost, která jí podle jejího názoru nespravedlivě ubližovala. Pomstu plánovala důkladně a dlouho. Zvažovala bombový útok, vykolejení rychlíku nebo palbu automatickou zbraní na Václavském náměstí. Vše se ale zdálo obtížné na realizaci.
10. července 1973 si vypůjčila nákladní automobil Praga RN a ve 13:30 s ním na třídě Obránců Míru (dnešní Milady Horákové) najela na chodník v místech tramvajové zastávky, kde čekalo cca 30 lidí. Celkem zemřelo osm lidí (tři na místě, tři téhož dne a další dva na následky zranění později), těžce zraněno bylo dalších šest.
Soud a poprava
Olga Hepnarová se k činu hrdě hlásila, litovala pouze, že nezabila více lidí. Odmítala spolupracovat s obhájcem a vyvracela i veškeré pochybnosti o svém duševním zdraví. Dne 6. dubna 1974 ji Městský soud v Praze uznal vinnou z trestného činu vraždy a vynesl rozsudek smrti. Popravena byla v pankrácké věznici 12. března 1975.
