Článek
Martu Kubišovou zná celá republika nejen jako talentovanou zpěvačku, která posunula českou hudební scénu o kus dopředu, ale také jako bojovnici proti režimu a signatářku Charty 77. Její písně Nechte zvony znít nebo Modlitba pro Martu, která zazněla při příležitosti vpádu vojsk Varšavské smlouvy na území Československa v roce 1968, jsou dodnes považovány za klenoty české hudby.
Životopis umělkyně
Marta Kubišová se narodila v roce 1942. Zpočátku neměla k hudbě jako takové zrovna vřelý vztah. Když se z rodných Českých Budějovic rodina přestěhovala na maloměsto, Marta začala chodit na hodiny klavíru. Výuku ale bojkotovala a nakonec si vynutila, že v tom pokračovat nebude a místo toho se dala na čtení knih. V pubertě se k hudbě vrátila. Lákalo ji zahraniční rádio, a tak se Marta naladila na vlnu západního světa.
Na vysokou se z politických důvodů nedostala. Šla tedy pracovat do skláren a tajně snila, že bude jednou dělat to, co ji skutečně baví. V tehdejší době už rodina bydlela v Pardubicích. Zlomovým bodem pro ni byla výhra konkurzu do tamějšího divadla Stop, kde strávila začátek 60. let. Marty si začala všímat řada vlivných lidí, a nabídky se jen hrnuly.
V roce 1964 nastoupila do pražského divadla Rokoko. Tomuhle okruhu se právem říkalo společnost opravdových umělců. Marta se v divadle setkala s Waldemarem Matuškou, zpěvákem Karlem Štědrým a později se přidala Helena Vondráčková spolu s Václavem Neckářem. Z těchto mladých talentů se postupem času staly ty největší hvězdy české hudební scény, nicméně tehdy to ještě nikdo z nich netušil.
