Článek
Leonid Iljič Brežněv byl hlavním představitelem Sovětského svazu, tedy generálním tajemníkem Komunistické strany SSR. V září 1968 vydal Brežněvovu doktrínu, oficiálně představenou v dokumentu „Suverenita a mezinárodní závazky socialistických zemí“. V ní se uvádělo, že socialistické země by sice měly mít možnost svobodně určovat svou cestu, ale „žádné z jejich rozhodnutí by nemělo poškodit ani socialismus v jejich zemi, ani základní zájmy ostatních socialistických zemí“.
Doktrína se později stala ospravedlněním pro invaze vojsk Varšavské smlouvy do Československa v srpnu 1968. Sám Brežněv totiž považoval období pražského jara za „kontrarevoluci“. Zástupce československé vlády pak nechal unést do Moskvy, kde je donutil s invazí souhlasit. V čele Sovětského svazu stál celých 18 let, a to od roku 1964 do roku 1982.
