Článek
Istanbulská úmluva je lidskoprávním dokumentem Rady Evropy, mezi jehož hlavní cíle patří prevence různých forem násilí, podpora obětí, ale také třeba stíhání pachatelů. Poprvé byla podepsána roku 2011 v Turecku. Česká republika se k podpisu připojila už v květnu 2016, nicméně ratifikaci odkládala osm let. Nakonec neprošla Senátem.
Co Istanbulská úmluva obsahuje?
Celým názvem Úmluva Rady Evropy o prevenci a potírání násilí na ženách a domácího násilí vyzývá k odstranění diskriminace a nerovnosti a brojí proti:
- domácímu násilí, sexuálnímu násilí, násilí na ženách
- mrzačení pohlavních orgánů, vraždám „ze cti“
- nuceným potratům, nuceným sňatkům, nucené sterilizaci
Proces ratifikace
V platnost by Istanbulská úmluva v Česku vstoupila, pokud by pro ni kladně hlasoval Senát i Poslanecká sněmovna a podpisem stvrdil prezident. Na pořadu jednání Senátu byla večer 24. ledna 2024. Ještě toho dne na členy horní komory apelovat prezident Petr Pavel, aby pro dokument zvedli ruku.
Ke schválení v Senátu nedošlo
Hlasování bylo těsné, k přijetí úmluvy chyběly v Senátu pouhé dva hlasy. Nejvíce senátorů, kteří byli proti, pocházelo ze strany KDU-ČSL a z řad Nezávislých. Jako jedny z důvodů pro zamítnutí dokumentu uváděli zákonodárci definici genderu, kterou úmluva zahrnuje, či obavu ze změn rolí mužů a žen ve společnosti. Naopak všichni přítomní členové Pirátské strany hlasovali pro ratifikaci.
Do Sněmovny se už dokument nedostane. Česká republika se stala jedním ze států, které úmluvu podepsaly, ale neratifikovaly. Přidala se tak k zemím jako je Slovensko, Maďarsko, Bulharsko, Lotyšsko či Litva.
