Henry Kissinger

Henry Kissinger byl bývalým ministrem zahraničí USA a jednou z nejvýraznějších, i když zároveň i kontroverzních postav americké politiky. Diplomat a někdejší židovský uprchlík z nacistického Německa byl známý i jako politolog a autor řady knih, poradce amerických prezidentů, historik či mediální komentátor. Zemřel ve středu 29. listopadu 2023 ve věku 100 let.

Kissinger, rodným křestním jménem Heinz, se narodil 27. května 1923 v německém Fürthu do židovské rodiny. Když se v Německu chopili moci nacisté, Kissingerové v roce 1938 utekli do Spojených států, usadili se v New Yorku a z Heinze se stal Henry.

Během druhé světové války získal americké občanství a sloužil v americké armádě jako tlumočník z němčiny. Po válce vystudoval Harvard a působil zde až do roku 1969 jako zástupce ředitele jedné z kateder.

Už od 50. let byl konzultantem vládních agentur a politiků. Jeho hvězda plně zazářila od roku 1968, kdy si ho vybral prezident Richard Nixon jako poradce pro otázky národní bezpečnosti. O pět let později povýšil na ministra zahraničí a byl jím také v následující administrativě Geralda Forda, až do roku 1977.

Hned po nástupu se úspěšně angažoval v jomkipurské válce, v níž se bránil Izrael proti útoku Egypta a Sýrie. Dařily se mu i snahy o zlepšování vztahů mezi USA a Sovětským svazem a tím i zmírnění napětí studené války. K jeho úspěchům patří rovněž sblížení Spojených států s Čínou.

Diplomat měl podíl i na ukončení války ve Vietnamu, v roce 1973 dokonce za vyjednání příměří získal Nobelovu cenu za mír. Jednání však selhala a válka pokračovala ještě dva roky. Kritici Kissingerovi připisují vinu za rozšíření války do Kambodže a Laosu a za bombardování severu země. Obviňován je i z toho, že umožnil genocidu ve Východním Timoru či vraždění statisíců lidí ve Východním Pákistánu, dnešním Bangladéši.

Henry Kissinger byl až do konce života vlivnou postavou americké politiky. Pro rady si k němu chodili republikáni i demokraté, jeho názory na zahraniční dění byly vždy široce sledované.

Třeba v otázce napadení Ukrajiny Ruskem byl nejprve pro přijetí ruské okupace Krymu a pro neutralitu Ukrajiny, bez možnosti členství v NATO. Později však názor změnil a členství Ukrajiny v NATO začal podporovat.

Bývalý ministr získal řadu cen v USA i v zahraničí. Patřil k nim i český Řád Tomáše Garrigua Masaryka I. třídy, jenž získal v roce 1998.