Charta 77

Charta 77 byla neformální iniciativa československých občanů, založena 1. ledna 1977. Cílem bylo vyjádření nesouhlasu s porušováním občanské svobody a lidských práv ze strany režimu. Přestože skutečný dopad na dění ve společnosti byl dosti malý, Charta 77 je dnešními historiky považována za jeden z nejvýznamnějších bojů proti komunismu.

Orgány komunistické vlády trestaly jakýkoliv odpor vůči režimu tvrdě, tudíž autoři Charty vyslovili přání zůstat v anonymitě. Václav Havel se ale svým značným podílem na vzniku dokumentu netajil. Roku 1976 ho podepsalo celkem 242 lidí. První podpisy pocházely z řad politiků, filozofů, žurnalistů a umělců.

Kromě Havla mezi nimi byli filozof Jan Patočka, básník Jaroslav Seifert, komunistický politik Zdeněk Mlynář, spisovatelé Pavel Kohout a Ludvík Vaculík nebo diplomat Jiří Hájek. Jeden z mluvčích Jan Patočka byl první obětí násilného režimu a následkem dlouhého mučení zemřel jen dva měsíce po publikaci Charty. Signatářkami Charty 77 byly také Vlasta Chramostová nebo Marta Kubišová. Do listopadových událostí 1989 podepsalo dokument kolem 1900 osob.

Charta byla významným krokem v boji proti totalitě. Signatáři byli režimem označováni jako zkrachovalci a zrádci, kteří svým nesmyslným postojem ohrozili celý národ. Řada z nich přišla o práci, jejich dětem nebylo umožněno studovat a někteří byli nuceni emigrovat ze země. Šest představitelů Charty, mezi kterými byl i Václav Havel, bylo v roce 1979 odsouzeno za rozvrat vlastní republiky.