Arabské jaro

V roce 2010 propukly vlny protestů v zemích na Blízkém východě a v Africe, které jsou dnes známé jako Arabské jaro. Vyžádaly si desetitisíce lidských životů a mnoho zraněných.

Z událostí měl obavy Izrael, podle kterého mohla situace vést k rozšíření vlivu Íránu v regionu nebo k "islámské zimě", tedy nárůstu destabilizace, válek a islámské politiky.

Vše začalo u mladého tuniského podnikatele Muhammada Buazízího, který se na protest proti korupci a situaci v zemi podpálil před radnicí ve městě Sídí Buzíd. Tento akt vyvolal obrovské protesty a vyústil až v revoluci, v jejímž důsledku utekl ze země tuniský prezident a byla rozpuštěna vláda. Díky tomu proběhly první demokratické prezidentské volby. Lidé demonstrovali zejména proti politické situaci v zemi. Protesty byly tak silné, že se rozšířily i do dalších arabských zemí.

Proti korupci a autoritářskému režimu se masivně demonstrovalo taky v egyptské Káhiře. Podobně jako v Tunisku i zde vedly protestní akce k výměně na prezidentském křesle. Prezident Husní Mubarák rezignoval. Mnoho lidí se dnes dívá na výsledky revoluce skepticky a podle některých se situace dokonce zhoršila.

Protestovat se rychle začalo také v Lybii, kterou ovládal kontroverzní plukovník Muamar Kaddáfí. Demonstrující lidi v davech nelítostně střílela Kaddáfího armáda. Zformovala se povstalecká armáda a vláda, která postupně získala podporu NATO. Do nepokojů zasáhla OSN, která schválila možnost vojenského zásahu na pomoc civilistům a zapojila se Británie, Spojené státy a Francie. Kaddáfí si za úkryt vybral město Syrta, které bylo pod palbou nejen povstalců, ale také francouzských letounů. Během přestřelky byl několikrát postřelen a zraněním nakonec podlehl. Boje v Libyi ale nakonec vedly jen k destabilizaci.

Další konflikty se v rámci Arabského jara rozhořely třeba v Sýrii.