Článek
Dlouhá ulice v centru Prahy se stala před rokem jedním z míst, kde se nejvíce střetávali obyvatelé s kuřáky, kteří začali vycházet z podniků s cigaretou na ulici.
Po roce jsme se vydali na místo zjistit, co si o úplném zákazu kouření tamní lidé myslí. Na Dlouhé ulici před rokem působil i antikonfliktní tým, který měl na Praze 1 pomáhat městské policii a uklidňovat hlučné lidi na ulici.
Podívejte se, jak antikonfliktní tým hlídkoval v centru Prahy:
Strávili jsme večer v centru hlavního města s antikonfliktním týmem.Video: Petr Švihel
„Já jsem si na to kouření venku zvykl, nezvykl jsem si na to v nočních barech,“ říká jeden z oslovených kuřáků. Nevadí mu chodit ven kouřit ani v dešti, podle něj je to o vzájemném respektu mezi lidmi a se zákazem kouření v restauracích má menší spotřebu cigaret.
S tím souhlasí i dvě dívky, které kouřily před známým barem v Dlouhé ulici. Od té doby, co chodí kouřit ven, si zapálí méně často.
„Je pro mě příjemnější si jít zakouřit ven nebo nekouřit vůbec, než chodit ve smradlavém oblečení,“ říká další kuřák na ulici. Starší pán s ním ale nesouhlasí. Na kouření si nezvykl. „Co ale nadělám,“ krčí rameny oslovený muž.
Pár metrů nad úrovní ulice se nachází okna bytu, kde řadu let bydlí Gabriela Setníčková. Ta se také dlouhodobě angažuje proti nadměrnému hluku v Dlouhé ulici po desáté hodině večerní. Hluk od zavedení takzvaného antikuřáckého zákona podle ní mírně vzrostl. „Není to ale markantní rozdíl,“ říká Setníčková.
Pod okny jí někdo kouří prakticky nepřetržitě, řešit to prý nejde. „To byste musel mít kýbl s vodou a ty lidi polévat, aby odešli, ale nedá se s tím moc dělat, bohužel,“ dodává obyvatelka Dlouhé ulice.
