Článek
Největší mezinárodní arbitráž proti České republice od dob sporu o odškodné po zkrachovalé IPB je na spadnutí. Tehdy japonská banka Nomura požadovala až 70 miliard korun, tentokrát půjde rovněž o desítky miliard, a to kvůli krachu někdejších Ostravsko-karvinských dolů. Chuť zahraničních investorů, kteří v příběhu hornického vzestupu a pádu miliardáře Zdeňka Bakaly utopili miliardy korun, zažalovat Česko povzbudil čerstvý verdikt tuzemské justice.
Krajský soud v Ostravě zatím nepravomocně potvrdil oprávněnost pohledávek, které do insolvenčního řízení s OKD přihlásila americká banka Citibank. Šlo o sumu asi deseti miliard korun v dluhopisech, které po pádu OKD insolvenční správce Lee Louda popřel a z bankrotového řízení Citibank vystrnadil. A jeho konání mu posvětil insolvenční soud.
Zní to jako přetahovaná nad troskami kdysi lukrativních dolů. Ale právě kvůli ní může být v ohrožení tučná suma ze státní kasy.
Příběh se odvíjel následovně. V roce 2014 společnost OKD tehdy ještě ovládaná Zdeňkem Bakalou přefinancovala svůj dluh. Vydala dluhopisy a ty přes Citibank nakoupila řada investorů. V roce 2016 vedení dolů dospělo k závěru, že je firma předlužená a podalo insolvenční návrh. Dluhy vyčíslili manažeři na více než 17 miliard korun, včetně těch vůči Citibank. Insolvenční soud na jejich základě kývl, že OKD má skončit v bankrotovém řízení.
Insolvenční správce ale vzápětí největší dluhy popřel. A to mu také posvětil insolvenční soud. Z přihlášených pohledávek za zhruba 20 miliard korun uznal zhruba dluhy jen ve výši tří miliard. A následně dotáhl do konce proces, v němž doly a provozní majetek byly vloženy do nové firmy, kterou odkoupil za 80 milionů státní podnik Prisko a ve zbylé části zůstaly právě dluhy a spory s nespokojenými věřiteli, kteří neměli na insolvenční řízení kvůli popřeným pohledávkám vliv. Přitom právě Citibank mohla mít vzhledem k výši pohledávky klíčový vliv na celou insolvenci.
„Právní kvalifikace je triviální. Navíc je třeba zdůraznit, že jednání soudu je přičitatelné České republice na rozdíl od kroků insolvenčního správce. Tady v tomto případě byly použity pohledávky pro vyhlášení insolvence a následně nebyly uznány v samotném insolvenčním řízení. To, že to český insolvenční řád připouští, není z hlediska mezinárodního práva podstatné,“ uvedl pro Seznam Zprávy arbitrážní expert Radek Šnábl, který spolupracuje s držiteli nároků vyplývajících z pohledávky Citibank.
Nové rozhodnutí krajského soudu investorům sdruženým ve skupině Ad Hoc Group, kteří operují i nároky Citibank, dává nový argument pro podání arbitráže. V té by nešlo jen o deset miliard ale o násobně více. S úroky a příslušenstvím by šlo minimálně o dvojnásobek.
A to není jediný spor na mezinárodním poli, který Česku hrozí. V únoru již společnost NWR, která dříve OKD vlastnila a dnes je rovněž spojena s Ad Hoc Group, udělala první krok k vyvolání arbitráže. Poslala Ministerstvu financí tak zvané oznámení o nároku, který hodlá uplatnit. Jde minimálně o 250 milionů eur, tedy zhruba 6,5 miliardy korun, které firma požaduje za zmaření své investice. Podle ní došlo k „faktickému vyvlastnění“.
Český stát přirozeně takovou argumentaci odmítá, nicméně již vybral právníky, kteří by jej v případném sporu zastupovali.
Nepříjemné v nových sporech pro Česko může být aktuální ochromení „arbitrážního trhu“. Respektive lačnost hráčů na poli mezinárodních arbitrážích po velkém sporu. V loňském roce totiž došel do finále případ, v němž se se Slovenskem soudila nizozemská pojišťovací společnost Achmea. A vložily se do něj i soudní instituce Evropské unie. Výsledkem je, že v podstatě není možné spoléhat na arbitrážní řízení mezi firmou z Unie a členským státem, protože výrok arbitrů podléhá evropské justici a tudíž jakákoliv výhoda arbitráže tím odpadá.
Naopak spor, v němž vystupuje zahraniční investor z mimounijního státu, by specialisti na investiční spory uvítali. A kromě toho, že jsou k dispozici přední experti, tak stejně tak hledají vhodnou příležitost finanční instituce, které se živí tím, že investorům arbitráže financují.
