Článek
Slováci budou v sobotu vybírat nového prezidenta. Očekává se ale, že nástupce současné hlavy státu Andreje Kisky vzejde až z druhého kola přímé volby, jež se uskuteční 30. března a do kterého postoupí dva nejúspěšnější kandidáti ze sobotního hlasování. Ode dneška už na Slovensku platí moratorium na vedení předvolební kampaně.
Favoritkou voleb je podle dřívějších průzkumů veřejného mínění právnička Zuzana Čaputová se značným náskokem před místopředsedou Evropské komise Marošem Šefčovičem a soudcem nejvyššího soudu Štefanem Harabinem. Na Slovensku ovšem platí zákaz zveřejňování výsledků průzkumů v období dvou týdnů před prvním kolem voleb a v den hlasování, dřívější průzkumy tak nemohly zachytit případné změny nálady voličů během vrcholící kampaně.
„Více kandidátů je naladěno bojovněji vůči ‚systému‘. Kampaň byla vyhrocenější – jak používaným slovníkem, tak vzájemnou kritikou kandidátů,“ uvedla pro ČTK politoložka Aneta Világiová.
Právnička, soudce a eurokomisař
Čaputová vsadila na potřebu navrácení důvěry lidí v instituce a v politiku, což se v zemi stalo jedním z hlavních témat po loňské vraždě novináře Jána Kuciaka a jeho partnerky. Dvojnásobná vražda na Slovensku vyústila v mohutné demonstrace proti tehdejší vládě premiéra Roberta Fica, který před rokem rezignoval na funkci premiéra.
Čaputová v kampani podle Világiové příliš nezdůrazňovala své liberální postoje, ale také právě kvůli nim se stala terčem kritiky například ze strany politiků Ficovy nejsilnější vládní strany Směr-sociální demokracie (Směr-SD) či ze strany církve. Kandidátka, která odmítla vést útočnou kampaň, podpořila možnost adopcí dětí homosexuálními páry, byť katolické Slovensko dosud nezavedlo ani registrovaná partnerství osob stejného pohlaví.
Liberální názory Čaputové využil dlouholetý diplomat Šefčovič, který se přihlásil k tradiční rodině a ke křesťanským hodnotám. Sám Šefčovič přitom na konci 80. let vstoupil do komunistické strany, která se podílela v komunistickém Československu na pronásledování církví. Šefčovič se sice označuje za nezávislého kandidáta, v kampani ho ale i finančně podpořil Směr-SD a Šefčovič vystupoval také na mítincích sociálních demokratů k Mezinárodnímu dni žen. Převzal i některá sociální témata Směru-SD.
Ještě na začátku února Šefčovič vedl v průzkumech popularity prezidentských kandidátů. Čaputové následně pomohlo také rozhodnutí jednoho z původních spolufavoritů voleb, vědce Roberta Mistríka, vzdát se kandidatury právě v její prospěch. Jak Mistrík, tak Čaputová se opakovaně vymezili vůči Směru-SD.
„Čaputová je kandidátka, která se silně spoléhá na svou vizi a příspěvek ke stabilizaci poměrů na domácí politické scéně. Pro Šefčoviče je výstavní skříní působení v zahraniční politice,“ uvedla Világiová.
Kontroverzní soudce nejvyššího soudu Harabin v kampani zase vystupoval proti EU a označoval se za jediného národního kandidáta. Podle politoložky stavěl hlavně na kritice politických elit a systému jako takového, byť na rozdíl od Čaputové a Šefčoviče by v domácí vysoké politice nebyl nováčkem. Harabin v letech 2006 až 2009 zastával funkci ministra spravedlnosti.
Prezident podpořil Čaputovou, funkci neobhajuje
Úřadující prezident Kiska, jemuž pětiletý mandát skončí v polovině června a který před volbami podpořil Čaputovou, se o znovuzvolení neuchází.
Podle volební komise by už v prvním kole byl zvolen prezidentem nejúspěšnější kandidát jen v případě, že by získal více než polovinu hlasů z celkového počtu registrovaných voličů. To se i s ohledem na volební účast neočekává. Slováci v zahraničí nemohou prezidenta volit na ambasádách ani se do voleb zapojit korespondenčně.
Slovenský prezident má podle ústavy spíše omezené pravomoci, může ovšem například blokovat nominace vlády a parlamentu na obsazení vedoucích představitelů některých úřadů a institucí. Souhlasu hlavy státu podléhají také některá rozhodnutí odstupujícího kabinetu, kterému parlament vyslovil nedůvěru. Při vytváření vlády je zase výběr premiéra na rozhodnutí hlavy státu, byť slovenští prezidenti v této záležitosti respektovali výsledky voleb. Kiska ale při loňské výměně vlády využil zmíněnou pravomoc, aby ovlivnil složení nového kabinetu Petera Pellegriniho.
