Článek
„Je to jeden z řady faktorů, které mohou zásadně proměnit medicínu,” hodnotí předseda Společnosti lékařské etiky Jan Payne s tím, že by si orgán, který vědci vypěstovali ve zvířeti, transplantovat nechal: „Než zemřít nebo mít těžký diabetes prvního typu, tak je lepší mít takový orgán.”
Etický problém Payne v těchto experimentech nevidí: „Problémy jsou technické, aby nedošlo k přenosu ať už nějaké infekce nebo nějakého genetického materiálu.” To souvisí s jednou z podmínek japonské vlády. Pokud vědci zjistí, že je více než 30 procent zvířecího mozku lidských, tak experiment pozastaví, aby se zabránilo vzniku humanizovaných zvířat.
Myší, které přemýšlí jako člověk, se ale podle Payna obávat nemusíme: „I kdyby tam byly ty lidské buňky, tak to, že někdo má lidské vědomí, nezáleží na tom, že má několik buněk. Jde o celkovou strukturu,” vysvětluje Payne s tím, že záleží na zvláštním uspořádání, ne na genech. „Lidský mozek nespočívá v tom, že máme nějaké zvláštní geny, my máme skoro stejné geny jako šimpanzi.”
Kritici, například japonský biolog Jiro Nudeshima, výzkumu vytýkají, že experimenty na myších a krysách nemůžou přinést výsledky, protože velikost orgánů nebude dostatečná. „Myší ledvina by nám byla houby platná. Ale ty Langerhansovy ostrůvky (morfologicky i funkčně odlišné oblasti slinivky, pozn. red.) produkují inzulin,” vysvětluje Payne, proč se vědci pouští právě do slinivky břišní.
Naopak by podle něj tento experiment mohl v budoucnu zásadně ovlivnit problém nedostatku orgánů, se kterým souvisí i černé trhy, kterým má vévodit ten čínský. „Orgánů je pořád nedostatek, i v Čechách,” říká Payne. Přitom podle zákona je v České republice dárcem orgánů po smrti každý, s výjimkou lidí evidovaných v Národním registru osob nesouhlasících s posmrtným odběrem tkání a orgánů, ve kterém bylo minulý rok zapsáno pouze necelých patnáct set lidí.
„A nedostatek orgánů vede k tomu, že lidé, kteří jej potřebují, tak ho shánějí.” Jako příklad uvádí právě Čínu, kde jsou podle něj političtí odpůrci přímo pěstováni na odběr orgánů: „Vím i o příkladech, které jsou v České republice, že si to někdo objednal v Číně. Byl na seznamu čekatelů na ledvinu a pak se z toho seznamu vyškrtl, ačkoli žil, tak jak se to asi stalo. Takže tam prostě člověk přijede na určitý den a transplantují mu srdce v ten den. A jak to mohou udělat? Jedině tak, že v ten den někoho zabijí.”
Proč se podobných experimentů stále veřejnost bojí a které další orgány by se mohly ve zvířatech „pěstovat”, na to Jan Payne odpovídá v rozhovoru.
