Článek
Odborník na bezpečnost Pavel Krčílek začal v Česku jako jeden z prvních zavádět speciální opatření pro případ střeleckého útoku. Jmenuje se invakuace – a jde o zabarikádování se před útočníkem v místnostech nebo celých budovách.
Právě k tomuto kroku se při úterním útoku střelce uchýlili lidé ve Fakultní nemocnici Ostrava, stejně jako v budově univerzity, která s objektem nemocnice sousedí. Střelec tam ráno v čekárně zastřelil šest lidí, další zranil.
Krčílek, který se zabývá ochranou míst s velkou koncentrací osob a problematikou aktivních útočníků, radí, jak se v případě útoku chránit.
Co by měl člověk teoreticky dělat v podobných situacích, jaká se odehrála ve Fakultní nemocni Ostrava?
Pravidla jsou docela známá a Policie ČR i ministerstvo vnitra je šíří: pokud můžete utéct, utečte. Pokud nemůžete, samozřejmě se schovejte. Ale ten úkryt musí být efektivní, aby se k vám pachatel nedostal. A pokud nemůžete utéct ani se schovat, tak bojovat o život a použít k tomu všechny prostředky. To je základ. Policie přijede ve velmi krátkém čase a ukázalo se to i v Ostravě, kde byla na místě do pěti minut, ale prvotní okamžiky jsou na personálu a občanech, kteří to musí zvládnout do příjezdu jednotek sami.
Co mají dělat lidé ve chvíli, kdy jsou schovaní?
Je rozdíl, pokud jste někde zavření jako student na univerzitě, protože víte, že se venku něco děje, ale nejste přímo ohroženi, pak je dobré dávat informace a komunikovat. Jiná situace ale je při takzvaném „lockdownu“, kdy pachatel pobíhá po chodbě a střílí.
Můžete si nechat zapnutý telefon, aby policie mohla odposlouchávat, co se děje. Ale nesmí to být na úkor vašeho bezpečí. První věc je se zabarikádovat, a to tak, aby se pachatel za vámi nedostal. Je potřeba pracovat s prostorem. Spousta lidí uvažuje například tak, že zavře dveře a zabarikáduje se, ale nevšimne si, že se dveře otvírají na druhou stranu a barikáda nefunguje. Takže i tohle musí být efektivní.
Jak dlouho mají vydržet zabarikádovaní?
Doporučení je tam zůstat až do poslední chvíle, kdy máte opravdu jistotu. Může se to týkat minut, ale i několika hodin, než si pro vás policie přijde a prokáže se na základě nějakých informací.
Je objekt nemocnice v něčem specifický?
Je tam komplikovaná orientace pro všechny, ale to je podobné u všech takto velkých objektů. I prohledávání takového objektu je složitější. Na druhou stranu je to klasický měkký cíl.
Lidé by měli při návštěvách kulturních center, v obchodních centrech a v nemocnicích myslet i na to, že podobná situace může nastat. Dobré je si prohlédnout, kde jsou například únikové východy, aby měli navrch a věděli, kudy se evakuovat, a nebyli zaskočení.
V Česku jsou lidé zvyklí na trénink požární ochrany. Trénují se i podobné situace konkrétně v nemocnicích?
Přesně tak. Trend donedávna byl, že se trénovala evakuace kvůli požárům, jenomže situace se ve světě změnila a i nemocnice trénují na tyto nové situace. Trénují se běžné evakuace, které jsou známé. Zkouší se ale také nový pojem, který jsme zavedli ze zahraničí, a jmenuje se invakuace. Což můžeme teď sledovat v Ostravě ve vedlejší univerzitě, která se uzavřela.
Jde o to, že se budova uzavře ve chvíli, kdy se neví, co ještě může pachatel způsobit. V nemocnici byl pachatel uvnitř, pak je třeba se zabarikádovat uvnitř, aby se tam pachatel nedostal. I takové postupy se trénují. A to i na základě dotačních titulů, které se zaměřují na danou problematiku – analýzu, výcvik personálu a cvičení v místě.
