Článek
„Někde jen tak polehávat, to není můj styl. Někteří lidé jsou workoholici, někteří jsou alkoholici a někteří jsou jenom líní. Lidé jsou různí. Já jsem ten, kdo potřebuje pracovat,” říká Buldakov.
V roce 2005 se jeho život změnil o 360 stupňů.
„Sklízeli jsme brambory a zasekl se nám kombajn. Zkoušel jsem ho spravit za chodu. A to je ten důvod. Mé nohy se dostaly pod něj. A boty také. Polovinu jedné boty jsem si vzal s sebou do nemocnice. Těch bot mně bylo opravdu líto. Zní to legračně? Já to ale myslím vážně. Byly to nové boty a vzaly hned za své.”
Buldakov se rozhodl, že bude ve farmaření pokračovat. Svůj dům zrenovoval tak, aby byl pro něj lépe přizpůsobený.
„Věřím jenom sám sobě a spoléhám jen na sebe,” říká Buldakov. „Dříve jsem čekal nějakou pomoc. Myslel jsem si, že by se měl o mě někdo zajímat. Ale to je nesmysl. Samozřejmě, že to bylo těžké. Chtělo se mi často i brečet. Ale co z toho? Co se stalo, to se stalo. Samozřejmě, že se stále divím, jak jsem mohl přežít. Co ale můžete dělat? Nezbývá vám nic jiného, než žít dál.”
