Vánoce nám vzaly hypermarkety, říká král hraček Homolka

Život hračkářského byznysu z poloviny stojí na Vánocích. Ty loňské se tradičním prodejcům vůbec nepovedly. Hodně zákazníků nečekalo na prosincové otevření obchodů a nakoupili si v hypermarketech nebo na internetu. „Na nás toho moc nezbylo. V jiných letech v prosinci prodáme hračky zhruba za 300 milionů korun a v lednu třeba za 50 milionů. Teď to bylo asi o 30 procent méně,“ řekl v rozhovoru pro SZ Byznys majitel skupiny Wormelen Group Petr Homolka.

Výsledek? Ztráta ve výši desítek milionů korun, propouštění stovky z 800 lidí, krácení platů. A tvrdé šetření na všem včetně svícení. Přesto si teď skupina nemůže dovolit plně hradit účty. Prioritou je, aby zaměstnancům přišly mzdy. Platit se musí i telefony a benzin. „Bez toho bychom nemohli žít. Moc toho nezbývá. Naši věřitelé jsou naštěstí rozumní, ale faktem je, že za letošek od nás ještě žádné peníze neviděli,“ nastínil český král hraček.

Pomoc státu je podle něj nedostatečná, za férovou označil úhradu alespoň 50 procent nákladů. Co by ale pomohlo nejvíc, je návrat zákazníků do obchodů. A ten je v nedohlednu.

Hračky se staly druhou nohou vašeho byznysu. Podnikatelsky jste vyrostl na tvorbě softwaru pro účetnictví a personalistiku. Ještě se tomu věnujete?

Společnost Elanor už bohužel nemám, přes tři roky se věnuji jenom hračkám. V IT branži se sice na rozdíl od hraček skvěle vydělávají peníze, ale zase jsou tam protivní klienti. Během celého roku máte vysoké marže i hotovost. V hračkách devět měsíců proděláváte a ve zbytku roku to musíte dohnat.

Litujete dnes toho, že jste si firmu neponechal?

Z pohledu financí mě určitě moje manželka nechválí. Ale je jasné, že kvůli penězům jsem do hraček nešel. V IT se peníze vydělávají snadněji. Hračky jsou boj, ale je to kreativní obor s krásnými zákazníky. Z tohoto pohledu nelituji, nepotřebuji vydělávat velké peníze, abych uživil sebe a rodinu. Hračky jsou super.

Hrajete si doma?

Doma ne, ale v práci testujeme hračky. Házíme po sobě, střílíme, hrajeme společenské hry. Je to super.

Co teď řešíte, když je nemožné plánovat a byznys v podstatě stojí?

Nemůžeme k tomu přistupovat jako kolegové ve vládě. Právě řešíme Vánoce 2021. Objednáváme zboží. Pokud nemáme umřít, musíme to vyřešit do konce března. Finišujeme výběr hraček. Co už je horší, budeme je muset také zaplatit. Bohužel Číňan funguje tak, že mu dáte zálohu minimálně 30 procent. V červenci mu to doplatíte a při troše štěstí to na Vánoce prodáte. Když máte otevřeno.

Podařilo se vám loni zahojit covidové rány, když bylo na konci roku otevřeno jen tři týdny v prosinci?

Za posledních dvanáct měsíců jsme měli pět a půl měsíců zavřeno. Ve třetím čtvrtletí se zdálo, že se vše vrátí do normálu, ale v říjnu se lidé začali bát a všechno se zavřelo. Prosinec dopadl špatně, protože vláda nechala otevřené hypermarkety. Zákazníci si hračky nakoupili tam nebo na internetu. Na nás toho moc nezbylo. V jiných letech v prosinci prodáme hračky zhruba za 300 milionů korun a v lednu třeba za 50 milionů. Teď to bylo asi o 30 procent méně. Na jednu stranu je zázrak, že tady jsme, ale přišli jsme o 160 milionů korun v hrubé marži. Stát nám vykompenzoval okolo třiceti procent. V obratu jsme měli zhruba 400 milionů korun (konsolidovaný obrat v roce 2018 byl 1,54 miliardy korun, pozn. red.). Ztráty za celý rok budeme počítat v desítkách milionů korun.

Jak to zasahuje do vašich plánů?

Management si snížil mzdy, osekali jsme, co jsme mohli. Logicky tím, že jsme byli zavření, jsme méně utráceli za benzin, elektřinu a další věci. Zdaleka to ale nestačí na pokrytí nákladů spojených s uzavírkou. Teď musíme doufat, že brzy otevřeme. Nebo to můžeme položit jako Pietro Filipi. To bychom nechtěli, na druhou stranu pokud to vypadá, že se otevře „na svatého Dyndy“, tak nevím, jak dlouho to vydržíme. Tratíme každý měsíc. Jen za první měsíce roku jsme přišli v hrubé marži o 60 milionů korun.

Je státní pomoc dostatečná?

Jestli si vláda myslí, že dá půlku nájemného, není to tak. Dostaneme polovinu holého nájmu, a to jen občas. Vedle toho máme další dva poplatky, které nám nikdo nehradí. Možná bude program COVID nájemné IV, ale s omezením celkové podpory, takže to nepochybně nebude 60 milionů.

Z čeho hradíte závazky jako nájemné, energie a půjčky, když vám schází hotovost?

Řešíme to jednoduše. Neplatíme, protože není z čeho. Prioritně platíme mzdy svým zaměstnancům. Ale stejně polovinu musíme doplácet, protože Antivirus ve výši 80 procent se vztahuje jen na prodejny, ale už ne na IT, finance a další lidi. Peníze chodí s dvouměsíčním zpožděním. Také musíme platit telefony, benzin. Bez toho bychom nemohli žít. Moc toho nezbývá. Naši věřitelé jsou naštěstí rozumní, ale faktem je, že za letošek od nás ještě žádné peníze neviděli.

Zavíráte natrvalo některé z prodejen Bambule, Sparkys nebo HM Studio?

Kéž bychom mohli. Takhle to bohužel nefunguje. I když bychom některé z našich zhruba 65 prodejen strašně rádi zavřeli, tak nemůžeme, protože musíme čekat, až vyprší smlouva. Protože jsme byli všichni v retailu naivní, škrtali jsme před pár lety paragrafy o vyšší moci. Říkali jsme si, co by se asi tak mohlo stát, zemětřesení? Jsme proto plně v rukách státu a obchodních center.

Daří se dohodnout na slevách z nájmu?

Jak s kým. Jsou obchodní centra, která se k tomu staví čelem a pomáhají nám, jsou trpělivá s placením a dávají slevy. Jsou centra, jež naše situace moc nezajímá. Převládají ale ta, která jsou na stejné lodi a dávají nám slevu. Vážíme si toho.

Kromě uzavření prodejen tratíte i na tom, že lidé méně utrácejí?

Hračky jsou zbytné zboží, na druhou stranu nechcete zklamat děti. Raději si nekoupíte svetr, ale hračku si koupíte. Během ekonomické krize před deseti lety útraty za hračky klesly, může jít ale o pokles třeba kolem deseti procent. Ani dnes lidé nepřestali nakupovat hračky. Jak jsem řekl, bohužel došlo ke znevýhodnění jedné části retailu, protože prodeje na internetu a v hypermarketech obrovsky vzrostly. Vnímáme to jako diskriminaci. Mám pocit, že hygienici nebo vláda nikdy nevyšli ven ze svých budov, jinak by museli vidět, jak to vypadá v zaplněném hypermarketu, kde se covid-19 může rychle šířit. Logicky se lidé zkoncentrovali právě tam.

Jak se orientujete v tom zmatku, kdy to ráno vypadá na otevření a odpoledne je všechno jinak?

Je to hrozná atmosféra. Nechápu, že není možné udělat nějaký plán s jasnými pravidly. PES už opravdu asi chcípl. I ve vládě, kde už také nikdo systém nebere vážně. Měsíc tady měl podle systému PES být čtvrtý stupeň, ale stejně jsme se řídili podle pátého stupně. Nejsme na tom zdaleka nejhůř. Módní firmy nebo některé pražské hospody na tom asi budou ještě hůř. Je to zoufalství, nevidíme cílevědomou činnost ani světlo na konci tunelu. A pak se ještě dozvíme od paní ministryně Aleny Schillerové, že nám stát zaplatil moc. Je pravda, že jsme v lednu nemuseli hradit DPH, ale stejně ho musíme odvést v srpnu. Bankovní záruky ani odklad plateb nám nepomohou.

Jak si představujete státní pomoc, aby rozpočet nevykrvácel, ale zároveň se podnikatelé v rozumné míře podpořili a nezkrachovali?

To je těžká otázka. Chápu, že to pro stát není jednoduché a nemůže tisknout peníze, jak se mu zachce. Celá pomoc retailu je kolem 20, možná 25 miliard korun. To jsou opravdu drobné, podpora je nízká. Je otázka, jestli státu stojí za to, nechat padnout hromadu hráčů v nějakém odvětví a pak platit na sociálních dávkách. Stát by měl být naší pojišťovnou, platíme mu na daních stovky milionů korun ročně, takže si myslím, že by jednou za století mohla tato pojišťovna dát víc než 30 procent.

Jaká pomoc by byla adekvátní?

Férová pomoc by byla, kdyby nám stát uhradil alespoň polovinu nákladů. Dalších dvacet miliard korun by ho nezruinovalo. My svým způsobem po státu nic nechceme, ale přejeme si, aby nás co nejrychleji otevřel.

Suplovaly online prodeje alespoň zčásti uzavřené obchody?

Částečně ano. V lednu jsme podle plánu měli mít celkový obrat 50 milionů korun, díky onlinu jsme na třech milionech korun. V listopadu to bylo lepší. Online v hračkách nikdy nemůže nahradit retail. Hračky jsou o pocitech, je potřeba si je osahat. Některé hračky, jako je lego nebo hry, se přes internet prodávaly dobře, ale velká část hraček se na internetu prodává velmi špatně. Nikde na světě nemají řetězce hraček více než třicet procent tržeb z onlinu. A to se bavíme o velmi pokročilých trzích, jako je Velká Británie.

V podstatě každý v maloobchodu musel loni podstoupit přísnou dietu. Jak vypadala u vás ve firmě?

Přišli jsme o mnoho peněz, díky vnitřním úsporám se nám podařilo přežít. Ekonomové říkají, chceš-li snižovat náklady, musíš snižovat jejich nositele. Největší úspora byla, že jsme šli na nižší počty lidí na prodejnách. Když to řeknu cynicky, stejně bylo zavřeno. Propustili jsme asi sto lidí zhruba z 800. Také jsme méně svítili, topili, jezdili, utráceli za marketing, snižovali platy. Od všeho kousek.

Museli jste odkládat nebo rušit větší plány, jako je expanze?

Plány na expanzi jsme loni realizovali. Otevřeli jsme pět nebo šest prodejen. Pomoc je ale nastavena tak, že na prodejny otevřené v březnu jsme nezískali státní pomoc, protože jsme neměli faktury za předchozí období. To je zvláštní přístup. Měli jsme také plány na modernizaci prodejen nebo uvedení nových hraček, ale všechny se zrušily nebo odložily.

Budete žádat po státu odškodné na základě nálezu Ústavního soudu, podle kterého bylo uzavření obchodů v listopadu nezákonné?

Nevím. Situace je složitá. Loni v březnu jsme kvůli čerpání státní pomoci museli podepsat, že se nebudeme soudit se státem. Je otázkou na právníky, jestli jsme to nepodepsali pod tlakem, když jsme tenkrát peníze potřebovali. V každém případě to není spravedlivé. Neměli bychom žádnou radost přít se se státem, ale kdoví, jak to dopadne. Je to čerstvé.