Ztrácí chuť žít. Přibývá seniorů, kteří kvůli pandemii zvažují sebevraždu

Roste počet seniorů, které pandemie a protiepidemická opatření dohánějí k myšlenkám na sebevraždu.

Podle Anety Šebkové z organizace Život 90 se na telefonních linkách setkávají s tím, že lidé ztrácí vůli dál žít, chátrají psychicky a má to dopad i na jejich fyzické zdraví. „Prostě se rozhodnou umřít,“ popisuje Šebková.

Podobné zkušenosti mají i na lince seniorů Elpida. „Říkají, že jim to nedává smysl tady být, že si takhle konec svého života nepředstavovali, být zavřený doma a bát se jít ven, že to raději umřou,“ líčí vedoucí linky Kateřina Bohatá.

Na rostoucí počet seniorů, kteří kvůli pokusu o sebevraždu končí v nemocnici, v tomto týdnu upozornil i primář oddělení intenzivní péče Nemocnice Šumperk Marián Olejník. Pro ČTK uvedl, že dříve se se sebevraždami seniorů setkávali jen zřídka, od podzimu jich najednou zachraňovali hned několik.

„Pokaždé důkladně celou situaci probíráme s rodinou, aby chápala, že motivací je narušení a přetrhání sociálních vazeb,“ vysvětloval primář Olejník. Lékaři se například starali o 67letou ženu, která se rozhodla předávkovat léky. Trpěla tím, že ji blízcí přestali navštěvovat z obav, aby ji nenakazili.

Hrozivého trendu si všímá Národní ústav duševního zdraví, který ve spolupráci právě s organizacemi Elpida a Život 90 vydal v tomto týdnu leták s radami pro seniory i jejich nejbližší, jak s myšlenkami na sebevraždu pracovat. Přes seniorské organizace ho teď plánuje distribuovat.

„Málokdo je ochotný vyhledat pomoc s tím, že myslí na sebevraždu. A hádám, že tím méně, pokud je to senior, který v současné době může být sociálně izolovaný a bezradný,“ říká Alexandr Kasal, odborník na prevenci sebevražd z ústavu duševního zdraví.

Zoufalství a bezradnost seniorů se současnou situací se zatím souhrnně daří nejlépe zachytit na takzvaných help linkách.

„Sebevražedné myšlenky jsou ve čtvrtině hovorů. Téma velké frustrace, to je až tři čtvrtiny hovorů,“ říká Kateřina Bohatá z Elpidy. Podobně jako primář Olejník z Šumperka popisuje, že tento trend se projevuje od loňského podzimu a množství hovorů se sebevražednými tendencemi dál roste.

V Životu 90 pak potvrzují, že strach, úzkost a osamělost jsou druhé nejčastěji řešené téma hned po informativních dotazech, kdy se senioři ptají například na aktuální vládní nařízení.

„V minulém roce telefonáty s touto tematikou tvořily 30 procent z celkového počtu telefonátů,“ popisuje nárůst Aneta Šebková z Života 90. Loni vzrostl průměrný denní počet hovorů o více než 40 procent.

Podle předsedkyně České gerontologické a geriatrické společnosti Ivy Holmerové mají současná opatření pro seniory charakter teroru. „Co si myslím, že trápí lidi existencionálně, je obraz, který se jim prezentuje. Ten zmatek a chaos a nejistota, že mají starost nejen o sebe, ale i své rodiny,“ říká Holmerová.

Oslovení experti radí o problémech otevřeně mluvit. „Základem je mluvit o tom na rovinu. Pokud máte u blízkého strach, že takové myšlenky má, nebo může mít, tak mu nejvíc pomůžete, že se na to rovnou zeptáte. Přímo. Netancovat kolem toho,“ říká Kateřina Bohatá z Elpidy. Podle ní lidé často o sebevraždě nechtějí mluvit, protože se bojí, aby takový nápad blízkým nevnukli.

„To tak v praxi vůbec není. Naopak tím, že je to velmi tabuizované téma, tak lidé, které to napadá, nemají komunikačního partnera. Všechny to vyděsí. Začnou hned říkat, že o tom přece nemůžou ani přemýšlet a že se o tom s nimi vůbec nebudou bavit,“ vysvětluje vedoucí linky seniorů v Elpidě.

Iva Holmerová radí seniorům, aby se nebáli říct si o pomoc. „Je to specifické u nás. Umíme nabídnout pomoc, ale neumíme ji přijímat,“ vysvětluje gerontoložka.

Právě „řekněte si o pomoc“ je i jednou ze tří základních rad pro seniory v připravované brožuře od Národního ústavu duševního zdraví.

„Třebaže si nejste jistí nebo nevíte, co od toho čekat, řekněte si o pomoc, pokud cítíte, že vás myšlenky na sebevraždu zahlcují,“ radí text brožury a dodává, že je možné se obrátit na své blízké, na linky pomoci nebo specializované služby.

Kateřina Bohatá dodává, že častou výhradou lidí se sebevražednými myšlenkami je, že psycholog problém nepomůže vyřešit. „Nevyřeší, ale pomůže najít zdroje na to, aby měl člověk sílu tu situaci zvládnout a hledat další pomoc,“ říká vedoucí linky.

Aneta Šebková z Života 90 vyzývá lidi k větší pozornosti k lidem v okolí: „Všímejme si i lidí kolem, zeptejte se třeba paní ve výtahu, jak se jí daří, nebo se jenom na ni usmějme i přes respirátor. Ne všichni totiž mají ve svém okolí někoho, komu by se mohli svěřit, a toto gesto je jako pohlazení.“

Ve společnosti panují o sebevraždách i i další mýty. Jedním z nich je podle odborníků například to, že si lidé sahají na život nejčastěji na konci roku.

Ve skutečnosti se ve statisticky nejhorším období z pohledu sebevražd nacházíme právě teď – podle Českého statistického úřadu se v letech 2014–2018 nejvíce sebevražd stalo v březnu, ale i v dubnu a srpnu. Naopak nejméně v prosinci.

„Ti lidé už se obrazně nemohou dočkat jara, kdy jsou obecně po zimě více unavení a nemají sílu vydržet,“ vysvětluje Kateřina Bohatá.