Článek
Filmy jako Adéla ještě nevečeřela, Sedmikrásky, Ovoce stromů rajských jíme, Všichni dobří rodáci, Až přijde kocour nebo Démanty noci spojuje jedno jméno. Kameraman Jaroslav Kučera.
Spolupracovník Věry Chytilové, Vojtěcha Jasného, Karla Kachyni, Zdeňka Podskalského, Oldřicha Lipského či Petra Weigla neodmyslitelně patří mezi nejvýznamnější kameramany československé kinematografie, kteří určili vizuální podobu řady českých filmů.
V roce 2013 nalezla Tereza Kučerová, dcera Jaroslava Kučery a Věry Chytilové, ve sklepě svého domu krabice, které obsahovaly na 10 tisíc fotografických negativů a pozitivů, koláží a také filmové kotouče s „home-made“ rodinnými filmy či kameramanskými testy. Rodina předala dosud neprobádaný archiv filmové teoretičce Kateřině Svatoňové, která následující roky strávila digitalizací a bádáním nad dosud nezveřejněným materiálem.
Pro Jaroslava Kučeru bylo klíčové zejména vyjadřování se obrazem, práce s barvou, stíny, světlem a kompozicí.
Inspiraci hledal v dílech význačných mistrů výtvarného umění.
Mezi nejznámější patří inspirace Hieronymem Boschem při promýšlení výtvarné koncepce filmu Ovoce stromů rajských jíme.
Kučera svůj archiv fotografií vytvářel po celý svůj život.
Nebylo podstatné vytvořit umělecké fotografické dílo, šlo mu zejména o zachycení pohledu, archivaci „skutečnosti“, ale nikoli v jejím historickém rozměru, ale zejména její atmosféry, světelnosti, prostorových proporcí a barevných odstínů a kontrastů.
„Nemůžete si dovolit experiment jednou, a pak už nikdy.“ Citát významné české režisérky Věry Chytilové, spolupracovnice a manželky Jaroslava Kučery.
Ačkoliv byly Kučerovy filmy velmi výtvarně stylizované, u fotografií bychom mohli hovořit o opaku.
Jde o až obsesivní sběr vizuálního materiálu a všeho, co se okolo nás děje, výsledek je často spíše realistický záznam.
V obrovském množství nalezeného archivu se často opakují momentky z všedního dne.
Opakovaně fotografoval pravidelné geometrické struktury a vzorce.
Častým motivem pro něj byly rozpadající se budovy, či naopak lešení podpírající výstavbu.
Jaroslav Kučera měl fotoaparát vždy při sobě, nikdo však netušil, že z toho bude jednou archiv čítající 10 000 snímků.
"Chtěl bych až k hranici možností zpracovat spoustu výchozího materiálu, záznamy, fragmenty, částice – jakýsi „materiál představ“ – podle svobodně zvolené struktury filmu. Takové struktury, která by se jakoby sama utvářela, jako když člověk přemýšlí, docela volně, jak sám chce." Jaroslav Kučera.
Neznámou pozůstalost jednoho z předních českých kameramanů přeměnila Svatoňová v roce 2016 na knihu a výstavu, která má nyní reprízu v pražské Fotograf Gallery, kde je k vidění do 29. září 2020.
To, co historiky umění nejvíce překvapilo, bylo, že vůbec nějaký takový archiv existoval, a pak teprve v jakém množství. Díky tomuto materiálu se dá nyní ponořit do Kučerovy mysli a pochopit, co předcházelo filmům, které dnes můžeme řadit do zlatého fondu české kinematografie. Kučera svůj archiv fotografií vytvářel celý život, nikdy jej nedatoval ani systematicky neřadil.
Jaroslav Kučera (1929–1991)
Byl významný český kameraman.
Studoval v letech 1948–1952 na katedře kamery na pražské FAMU, kterou absolvoval v roce 1953.
V „zlatých šedesátých“ letech začal natáčet filmy s jednotlivými tvůrci patřícími k tzv. nové vlně.
Od začátku 70. let se již nemohl z politických důvodů věnovat autorskému filmu, začal natáčet i populární filmy a komedie, například: Adéla ještě nevečeřela, Noc na Karlštejně, Jáchyme hoď ho do stroje.
Od konce šedesátých let do roku 1990 učil na katedře kamery na FAMU.
Mezi jeho nejznámější filmy patří Démanty noci, Sedmikrásky, Ovoce stromů rajských jíme, Všichni dobří rodáci, Až přijde kocour.
