Ztracená generace doby covidové. Britští školáci mizí z lavic

Britská média o nich píší jako o ztracených dětech covidu. Převážně náctiletí, kteří se namísto studia uchylují k nejrůznějším nelegálním činnostem, jen aby uživili sebe a své mnohdy dysfunkční rodiny. Učitelé tak tráví týdny čekáním na žáky slibující svůj návrat každý další den. A je jim jasné, že jen tak nepřijdou. Za normálních okolností by rodiče záškoláků hlásili úřadům. Ty by ale takovým rodičům udělily pokuty, které by si nemohli dovolit zaplatit. Jiní rodiče své děti kvůli obavám z nákazy nechávají doma. Otázkou potom je, jak kvalitní domácí studium jsou schopni zajistit.

16letá Sophie je jedním ze čtyř dětí neúplné rodiny žijící v jedné z nejchudších částí Newcastle upon Tyne. Její matka, nyní samoživitelka, je bývalá zdravotní sestra. Sophie letošní rok zahájila i díky stipendiu na Royal Grammar School, jedné z městských soukromých škol. Ráda by pokračovala na univerzitě a stala se lékařkou. Sophie ale příliš spokojená není. Sleduje totiž odliv svých vrstevníků a kamarádů ze školních lavic a má o ně obavy. Jak popisuje pro The Times, kluci z jejího sousedství, kteří „před pandemií fušovali do drog“, do školy nyní nechodí už vůbec. Namísto toho se stali drogovými dealery na plný úvazek. „Děti v mém věku se cítí bezmocně,“ říká Sophie pro britské médium. „Některé z nich se minulý měsíc jen objevily na úvodní hodině a už se do školy nevrátily. Škola se je snaží dostat zpět, ale oni mají takový ten přístup: „Hm, no a co.“

Dodává, že drogové obchody jsou realitou spoustou jejích spolužáků. „Vím o dětech, které to dělaly už před pandemií. Teď se točí jen kolem drog. Jejich matky a otcové přišli o práce… A jestli jejich děti dokončí obchodní kurz ve škole, je zrovna dvakrát nepálí. Tito rodiče se snaží dát dohromady vlastní život,“ popisuje Sophie problémy svých vrstevníků.

Podle oficiálních údajů minulý týden chybělo ve školách více než 750 000 dětí. Ty z nejchudších rodin, které mají nárok na bezplatné školní stravování, jako je Sophie, vynechají vyučování s větší pravděpodobností než ty z bohatšího zázemí. Pro jiné domácnosti je problém nedostatečně spolehlivé širokopásmové připojení, vybavení v podobě notebooků nebo chybějící klidná studijní místnost. Tyto děti zmeškaly měsíce látky a budou čelit snahám nabrat znovu dostatečné tempo na to, aby byly schopné odmaturovat a dokončit všechny zkoušky.

„Nebezpečí spočívá v tom, že nám tady vzniká ztracená generace dětí, která nejenže není schopná držet krok, ale bude se ztrácet dlouhodobě,“ uvedla Anne Longfieldová, dětská komisařka. Dle jejího výzkumu je aktuálně za školou asi 120 000 teenagerů, u kterých panuje zvýšené riziko zatažení do drogové kriminality. „Tragédií by bylo, kdybychom se za pět let ohlédli a uviděli generaci dětí, které jsme nechali takto sejít z cesty.“

Roger Farley, učitel na Westminster Primary Academy, v jedné z nejchudších částí Blackpoolu, strávil týdny telefonováním s rodiči, aby zjistil, proč své děti neposlali do školy. Počet rodin klasifikovaných jako zranitelné a odkázaných na sociální služby ve škole od března vzrostl z 55 na 78. Prudce vzrostl také počet těch, kteří mají nárok na bezplatné stravování. Pro oblast Blackpoolu je klíčový také turismus, bez kterého spousta rodin přišla o práci. Takové domácnosti nemusí dle Farleyho skončit dobře. „Za poslední tři měsíce mi zmizelo 20 žáků. Hledáme je napříč Blackpoolem a doufáme, že je někde někdo uvidí. Rodiny mohou upadnout do obchodování s drogami nebo obchodovat s kradeným zbožím. Míra kriminality je ve městě vysoká. Myslím, že během lockdownu to některé rodiny riskly,“ dodává.

Ačkoli Gavin Williamson, tajemník pro školství, uvedl, že od září mohou ředitelé škol využívat své pravomoci k předávání rodin ke stíhání za porušování školní docházky dítěte, využít jí je ochotno jen minimum učitelů. Sociálně slabým rodičům by během pandemie navíc hrozila pokuta.

Odůvodnění ponechání dětí doma kvůli obavám z nákazy se však kantoři snaží veskrze chápat. V Birminghamu pátrala po svých ztracených žácích také Claire Evansová, zástupkyně ředitele základní školy Anderton Park. Někteří se jí zpět ozvali ze zahraničí, kam odjeli s rodiči kvůli obavám o vlastní bezpečnost. „Některé rodiny říkají, že se nechtějí vrátit, protože naše země se ke covidu staví špatně a nemyslí si, že je to bezpečné,“ řekla. „Mezi studenty máme jednoho, který kvůli covidu přišel o otce, který byl pracovníkem v dopravě, zemřeli mu také prarodiče.“ Birminghamská městská rada nabádá školy, aby rodičům neukládaly pokuty, ale naopak na ně tlačily, aby děti poslali studovat aspoň druhý semestr.

Některé rodiny zase své děti registrují do domácího studia. Inspektoři Ofsted, kteří minulý měsíc obešli 121 škol, zjistili, že třetina dětí byla oficiálně ze školy vyřazená. V Blackpoolu se počet dětí s domácím vzděláváním ve středoškolském věku oproti loňskému roku zdvojnásobil. Helen Longton-Howorth, ředitelka základní školy v Brightonu, dala příklad jedné nízkopříjmové rodiny, jejíž děti na jejich ústavu studovaly. Rodiče oznámili, že jim budou platit domácí učitele. „Obávám se, jaké kvality domácího vzdělávání dostanou. Dostanou vůbec nějaké? Hraje v tom roli i nějaký ochranitelský aspekt. Tyto děti teď musíme bedlivě sledovat.“

Podle neziskové organizace Beat se počet lidí volajících na nouzovou linku o pomoc mezi březnem a srpnem zvýšil o 97 procent oproti stejnému období za loňský rok. Ředitelka organizace poznamenala, že jsou děti v nouzových situacích „kvůli svému věku a z něj plynoucího nedostatku zkušeností a odolnosti zoufalé a nevědí, jak se s takovou životní situací vypořádat“.

O svých zkušenostech z lockdownu se pomalu rozmlouvají děti, které se do škol vrátily. Společnost Centrepoint, která podporuje mladistvé bez domova, nebo jim hrozí, že by se bezdomovci mohli stát, zaznamenala 61% nárůst hovorů. Vedoucí tísňové linky Paul Brocklehurst se setkal i s případem, kdy se mu mladík svěřil s ultimátem, které doma dostal. Buď se vzdá práce, anebo nemůže dál žít pod jednou střechou se svým dědečkem, který se bál koronaviru.

Někteří ředitelé do škol zaměstnávají specializované psychology, kteří mohou dětem pomoct zachránit akademický rok. „U některých dětí jde vidět, jak jsou skutečně zranitelné. Mluvil jsem s jedním šesťákem, který mi řekl, že se bojí, že nebude mít žádnou budoucnost, trpěl strachem a úzkostí,“ tvrdí výkonný ředitel Oasis Trust Steve Chalke. „Když mi to povídal, hlas se mu třásl. To je pro tyto děti typické – žijí ve stísněném bydlení s dysfunkční rodinou. Nemají v rodičích podporu, kterou potřebují. Ten chlapec je ohromně chytré dítě, ale kvůli emočnímu stavu se jeho chování ve třídě vymyká kontrole. Budoucnost těchto dětí je ohrožená. Nejenom že riskujeme ztracenou generaci, jsme toho svědky už nyní,“ varuje Chalke.

Ředitelé v Británii jsou odhodláni udržet školy otevřené navzdory rostoucí míře nákazy přesně z výše zmíněných důvodů. Farley z Blackpoolu se nechal slyšet, že zůstanou otevření, i kdyby měl přijít jen on. „Pro mladé lidi je škola důležitá,“ uzavírá.