Článek
Mezi politiky a byznysmeny se ale rozjíždí jiný boj. O to, zda si Česko vůbec může dovolit 40procentní snížení emisí během příštích 12 let. Tedy tempo, které se studentům zdá příliš pomalé. Návrh národního plánu ochrany klimatu, který připravilo Ministerstvo průmyslu a obchodu, zatím počítá s méně ambiciózním, tedy jen třicetiprocentním cílem.
I tak stojí boj proti emisím společnost i podnikatele velké peníze a úsilí. Obě největší české energetické firmy – ČEZ a EPH Daniela Křetínského – kvůli zpřísňující se emisní legislativě chystají do roka uzavření části svých elektrárenských kapacit. A to i přesto, že do přestavby svých zdrojů v minulých letech investovaly miliardy korun.
Z uhlí se má u nás v budoucnu vyrábět hlavně teplo. Zhasínání uhelných elektráren je snazší než zavírání tepláren. U elektřiny má země rezervu, protože jí část vyváží. Navíc část zavíraných uhelných zdrojů mohou nahrazovat moderní plynové nebo obnovitelné elektrárny.
Přechod na nová média a zavírání zastaralých elektráren bude ale energetickým firmám ukrajovat z jejich zisků.
Pozornost emisních regulátorů se v příštích letech zaměří hlavně na dopravu, která má nyní větší rezervy na snižování emisí než energetika. Český stát bude po vzoru dalších evropských zemí ve velkém podporovat elektromobilitu. Evropský přechod na elektromobily přitom může osudově poznamenat český autoprůmysl. Řada dodavatelů přijde o zakázky, což může poznamenat celou českou ekonomiku.
Ať už bude český emisní závazek do roku 2030 zachován na 30 procentech úspor, nebo zvýšen, bude boj s emisemi nákladný. V důsledku ho zaplatí spotřebitelé a daňoví poplatníci. Výrobci totiž přenesou své vyšší náklady na změnu technologií na své odběratele, což povede k růstu cen. A z daní bude třeba plnit veřejné rozpočty, z nichž se dotují podpůrné a motivační programy pro investory do čistých technologií.
Cena za snížení emisí
Globální efekt české a evropské energetické politiky je přitom sporný. Evropa má na svědomí jen zhruba deset procent globálních emisí skleníkových plynů. Na znečištění se nejvíc podílejí velké rozvíjející se ekonomiky v čele s Čínou a Indií. Pokles emisí v Evropě se tak na globální bilanci nemůže viditelně projevit.
Boj s emisemi vede Evropa a Spojené státy, což jsou jediné dva regiony, které v posledních letech dokázaly emise skleníkových plynů srazit, byť za cenu tvrdé regulace a vysokých nákladů. Celosvětové emise ale rostou a je otázka, jestli lze tento trend zastavit. V posledních dvou stech letech je růst emisí nedílně spojen s industrializací a bohatnutím společnosti. Vyspělý svět těžko přiměje rozvíjející se země, aby zastavily růst svých trhů a zpomalily bohatnutí vlastní populace v zájmu záchrany planety.
Podle studentů, kteří se připojili k evropskému ekologickému hnutí Fridays for Future, je ale rychlejší boj s emisemi v Evropě i tak nutný. Kontinent by měl přesvědčit zbytek světa, že jiná cesta není. A počítají prý s tím, že v zájmu klimatu jejich generace omezí spotřebu a bude žít skromněji než generace jejich rodičů.
