Tip na výlet: Zřícenina hradu Kamýk

Kdyby režisér Oldřich Lipský ještě mohl točit filmy, a kdyby se rozhodl pokračovat v legendárním snímku Ať žijí duchové, nemusel by místo pro filmaře hledat dlouho. Leží kousek nad středočeskou obcí Kamýk nad Vltavou a jmenuje se podobně: Vrškamýk.

Zřícenina středověkého hradu stojí nad nevelkou, klidnou obcí, ale vidět z ní ani Kamýk, ani Vltavu nemůžete. Vrškamýk totiž obrůstá jehličnatý les, kde ještě kůrovec nevládne, takže skrz vzrostlé stromy neuvidíte ani věž místního kostela, ani technicky velmi vydařený a nedávno opravený most přes řeku. Spatříte však jiné zajímavosti, které stojí za to.

Přiznáváme rovnou, že Vrškamýk by potřeboval pár kouzel rytíře Brtníka z Brtníku, nebo alespoň jeho skřítků. Střechu byste hledali marně, ale kamenné zdi dávají tušit, jak to tu fungovalo za středověku. Určitě si tu přijde na své každá romantická povaha nebo zvídavé děti, pokud je baví objevovat za každou zdí další a další náznaky rytířských komnat, skrz které dnes ale roste tu smrk, tu borovice.

Ale popořádku.

Předpokládejme, že do Kamýku přijedete autem (mimochodem z Prahy sem obvykle dvakrát denně jezdí i přímý autobus). Auto nechte na oficiálním parkovišti na břehu Vltavy, na konci výletu uznáte, že je to praktické kvůli občerstvení.

Z parkoviště se vydáte vzhůru po státní silnici směr Praha nebo Příbram, ale po asfaltu půjdete jen pár desítek metrů. Až narazíte na kameny, které zabraňují vjezdu na lesní cestu, už vás čeká jen příjemné stoupání lesem a loukami směrem k zbytkům hradu.

Vstupní bránu projdete snadno, protože je otevřená celý den. Možná za ní budete mít pocit, že už jste na místě, ale nenechte se mýlit, to je teprve předehra postavená za přispění evropských dotací. Vydovádí se tu děti na pár atrakcích: přírodním labyrintu, houpačkách několika druhů nebo na dřevěném koni.

Pak už budete stoupat alejí ovocných stromů k samotnému Vrškamýku. Do areálu se dostanete po dřevěném můstku, předtím si ale přečtete na několika cedulích, kdo tu byl před vámi. Především ti, kteří hrad postavili. Královský hrad Kamýk nad Vltavou, dnešní zřícenina Vrškamýk, patřil mezi nejvýstavnější panovnické hrady svého druhu a své doby (13. století). Stavebním uspořádáním je vlastně příbuzný s Bezdězem, jak se správně připomíná u vstupního mostku. A ačkoliv při pohledu na zdi, z nichž vyrůstá sem tam bříza, se to nezdá, patří k nejdochovanějším hradním zbytkům z doby posledních Přemyslovců.

Ale dost historie, v zřícenině můžete zažít i spoustu současné zábavy (odzkoušeno autorem tohoto textu a jeho desetiletým synem): hru na schovávanou, horolezecké zkoumání zbytků stěn, chytání kobylek na místní louce anebo soutěž o to, co je to obří modrofialové pole všude okolo (nápověda: levanduli nehádejte).

Narozdíl od sousedních Zduchovic, kam reklama s Vltavskou podkovou na jeden supermarket natáhla stovky turistů, takže se na vyhlídku zvanou Altánek táhnete v zástupech lidí, na Vrškamýku si užijete klid. Ne, nebudete tady sami, stěny zříceniny házejí v parných dnech příjemný stín, takže se tu zdrží jak mladé dvojice, tak rodiny s dětmi a psy, ale žádný „Václavák“ vám tu nehrozí.

Až zjistíte, kde by rytíř Brtník mohl přitlačit, vydejte se zpět do Kamýku buď stejnou cestou (po zelené turistické značce), nebo riskněte dobrodružnější cestu lesem, která vás přivede ke kamýckému hřbitovu a pak dolů k Vltavě, kde už máte zaparkované auto.

Cestou narazíte na nejméně dvě výčepní zařízení: v jednom točí opočenskou zmrzlinu, v druhém – v restauraci U Vltavy – Staropramen.

Kdybyste chtěli v Kamýku vidět ještě něco navíc, pak zajedete kousek proti proudu Vltavy – narazíte na přehradu, která slouží jako vyrovnávací pro nedaleký Orlík a je vidět tak zblízka, že si ji milovníci technických staveb užijí (a rybáři s povolenkou rovněž).

Na další tipy redakce Seznam Zpráv se podívejte zde.