Zraněné nesl na zádech, všem pomáhal. Soul vyznamenal kaplana českého původu

„Armádní kaplan Emil Kapaun inspiroval své muže během korejské války klidným a odvážným vedením, v zajetí svým spoluvězňům dodával touhu zůstat silní - i poté, co už sám nemohl. Jeho činy mu nakonec vynesly nejvyšší vojenské vyznamenání a také možnou cestu ke svatosti,“ stojí na webu amerického ministerstva obrany.

Kapaun se korejské války zúčastnil v červenci 1950 jako jeden z prvních Američanů. U armády sloužil jako kaplan 8. jízdního pluku 1. polní divize americké armády, která se vylodila v červenci 1950 u Pchohangu. V zákopech sloužil improvizované mše a vždy se snažil pomáhat zraněným vojákům, za což dostal vyznamenání Bronzová hvězda již v srpnu 1950, píše web Ministerstva zahraničních věcí.

Polní kaplan Kapaun padl do zajetí během čínské ofenzivy u Unsanu na severu Koreje, a to navzdory rozkazu ke stažení, který obdržel uprostřed leteckého útoku čínské armády. Dobrovolně se totiž rozhodl zůstat se zraněnými vojáky, kteří prchnout nemohli.

Zesnulý katolický kněz a kaplan americké armády Kapaun minulý týden obdržel od jihokorejského prezidenta Mun Če-ina za chrabrost v korejské válce Řád za vojenské zásluhy Taegeuk, nejvyšší korejské vyznamenání za vynikající vojenskou službu. Medaili za válečného hrdinu při slavnostním ceremoniálu v prezidentské kanceláři v Soulu převzal synovec Ray Kapaun.

„Účast Organizace spojených národů (OSN) v korejské válce vryla do světové historie poučení, že solidarita a spolupráce mohou ochránit svobodu a mír,“ řekl Mun během slavnostního ceremoniálu a vyjádřil naději, že oběť a oddanost válečného hrdiny zůstane v srdcích lidí.

„V extrémní situaci, kdy byl otec Kapaun zraněn a zajat, prokázal statečnost při ochraně svobody, míru a své víry. Také sloužil mši svatou za nepřítele, skutečně praktikoval lásku. Svatý život otce Kapauna je velkým duchovním odkazem nejen pro USA a Koreu, ale pro celé lidstvo,“ dodal Mun podle listu Korea Times.

Je to poprvé, co jihokorejský prezident udělil státní vyznamenání veteránům ozbrojených sil OSN, kteří v tříletém konfliktu bojovali. Kromě Kapauna vyznamenání dostal i bývalý australský brigádní generál Colin N. Kahn. Ten obdržel Řád za občanské zásluhy a medaili „Granátové jablko“, která se uděluje těm, kdo se zasloužili o národní rozvoj Jižní Koreje.

Svou oddanost rodák z kansaského městečka Pilsen mimo jiné prokázal tím, že se nikdy nebál s vojáky jít do první linie, své mše nesloužil z bezpečného zázemí vzdáleného od bojiště. I při jeho osudném zajetí raději zůstal s několika zraněnými muži, než aby utekl.

Zajatce Číňané v krutých mrazech nutili pochodovat do zajateckého tábora více než 90 kilometrů. Cestou Kapaun nesl své zraněné kamarády a povzbuzoval je, aby činili stejně. V mnohých konkrétních situacích se zachoval hrdinsky, jak popisuje web amerického ministerstva obrany.

Kaplanovo hrdinství nejlépe ilustruje příběh ze dne, kdy Čína americké vojáky zajala. Kapaun tehdy, již zajatý, uviděl čínského vojáka, jak se chystá zastřelit jeho zraněného spolubojovníka, Herberta Millera. Kapaun, aniž by myslel na své bezpečí, odstrčil nepřátelského vojáka i s jeho puškou stranou, zvedl Millera a vzal ho na záda. Ochromený nepřátelský voják mu to dovolil.

Kapaun nakonec nesl Millera několik kilometrů. Za své činy v bitvě u Unsanu jej in memoriam v roce 2013 vyznamenal tehdejší americký prezident Barack Obama nejvyšším americkým vojenským vyznamenáním, Medailí cti.

„Kapaun byl americký voják, který nikdy nevystřelil ze střelné zbraně, ale vládl tou nejmocnější zbraní, láskou ke svým bratrům. Tak čistou láskou, že byl ochoten zemřít, aby oni mohli žít,“ řekl tehdy Obama.

Nepolevil ani během sedmi měsíců ve vězeňském táboře. Tam se Kapaun stále věnoval svým spoluvězňům a poskytoval jim pomoc a naději, když ji nejvíce potřebovali. Nehledě na vlastní chatrné zdraví ošetřoval nemocné a zraněné, pral špinavé oblečení nemocným přátelům, modlitbami a humorem povzbuzoval muže, aby dál bojovali o život. Pomáhal raněným a často se v noci plížil ven, aby ukradl jídlo pro vězně.

„Byl to nejlepší zloděj jídla, jakého jsme měli. Vždycky se pomodlil ke svatému Dismovi, než šel ven loupit. Jednou se vrátil s pytlem brambor. Jak ho získal, to se nikdy nedozvím,“ řekl armádní kapitán a Kapaunův spoluvězeň Joseph O'Connor podle webu Korea Times.

Když těžce onemocněl, podařilo se Kapaunovi koncem března uspořádat poslední velikonoční mši. Číňané jej poté přepravili do nemocnice, která byla podle americké armády nevytápěná a špinavá, nemocní vězni tam prý nedostávali jídlo ani pořádnou lékařskou péči. 23. května 1951 kaplan Kapaun zemřel ve věku pouhých 35 let. O dva roky později Čína válečné zajatce propustila a ti začali okamžitě o hrdinském kaplanovi vyprávět světu.

V roce 1953 byly Kapaunovy ostatky podle webu Washington Post vráceny do americké péče, tehdy se je ale nepodařilo identifikovat. Byly tak kolem roku 1956 pohřbeny na Národním pamětním hřbitově v Honolulu na Havaji. Až 4. března letošního roku americký senátor Jerry Moran potvrdil, že Kapaunovy ostatky armáda identifikovala. „25. září by kaplanovy ostatky měly být převezeny z Havaje do Wichity, kde budou navráceny do katedrály Neposkvrněného početí,“ uvedla diecéze ve Wichitě.

Katolická diecéze v kansaské Wichitě každoročně na Kapaunovu počest pořádá 90 kilometrů dlouhou pouť z kostela ve Wichitě do kaplanova rodného města.

„O výjimečnosti Kapaunovy osobnosti svědčí také to, že od roku 2011 probíhá ve Vatikánu proces jeho blahořečení. Kapaun by se mohl stát vůbec prvním blahoslaveným americkým vojákem,“ uvádí Ministerstvo zahraničních věcí. Papež Jan Pavel II. ho v roce 1993 prohlásil za Božího služebníka, což je první stupeň na cestě ke kanonizaci.

Dalším krokem pak bude posouzení jeho života z hlediska křesťanských ctností. V případě pozitivního výsledku mu bude přiznán titul „Ctihodný“.

Přestože se Kapaun narodil v roce 1916 v Kansasu, jeho rodným jazykem byla čeština. Jeho rodiče se jako imigranti z tehdejšího Rakouska-Uherska přistěhovali do městečka Pilsen, které je pojmenované po české Plzni.

V mládí se společně se svým bratrem Eugenem naučil opravovat věci na rodinné farmě, což se Kapaunovi později velmi hodilo. Knězem se stal v roce 1940. Když si všiml, že v armádě jsou potřeba věřící, cítil nutkání se k nim připojit. 12. července 1944 se tak stal armádním kaplanem. Ještě před korejskou válkou se Kapaun jako polní kaplan účastnil i 2. světové války. Tehdy působil v Barmě, dnešním Myanmaru.

Korejská válka byla válkou mezi Severní a Jižní Koreou. Začala 25. června 1950, kdy Severní Korea napadla Jižní Koreu. Jižní Koreu v konfliktu podporovala Organizace spojených národů (OSN), Korejskou lidově demokratickou republikou neformálně podporoval Sovětský svaz a Čínská lidová republika. Válka skončila 27. července 1953, kdy byla podepsána dohoda o příměří.