Zpověď Babišova syna: Koho se novinář smí ptát? Tady máte právní rozbor

Pětatřicetiletý premiérův syn reportérům řekl, že jeho otec chtěl, aby po vypuknutí celé aféry zmizel. Jak sám uvedl, skončil proti své vůli na okupovaném Krymu. Odtud se e-mailem obrátil o pomoc na policii s tím, že je obětí únosu. Policie ale případ odložila, aniž by s juniorem vůbec mluvila.

Andrej Babiš mladší býval pilotem. Než se jeho otec rozhodl, že jeho jméno v Parlamentu veřejně spojí s aférou Čapí hnízdo, byl neznámý člověk. Sám připouští, že je nemocný, ale odmítá, že by nebyl schopen účastnit se trestního řízení. Přesně to však do posudku pro policii napsala psychiatrička Dita Protopopová. Junior tvrdí, že o posudku neví ani ho neviděl.

Protopopová se poté, co převzala péči o Andreje Babiše juniora, stala poradkyní na Babišově ministerstvu financí. Před rokem se posunula na ministerstvo zdravotnictví. A za ANO kandidovala jako lídryně v Praze 8.

Než redakce Seznamu všechny výše popsané informace zveřejnila, konzultovala případ do detailu s právníky.

Ti zpracovali analýzu, jejíž závěry vám nyní překládáme. Jednoznačně říká, že postup reportérů byl zcela v souladu se zákonem. A to jak při pořízení rozhovoru, tak při jeho zveřejnění.

Závěr: Rozhovor proběhl ze strany Andreje Babiše mladšího zcela dobrovolně a novináři měli a mají plné právo o jeho obsahu informovat. Tedy realizovat své právo na šíření informací, aniž by se jakkoli dostávali do konfliktu s právem pana AB (nebo jeho matky) na ochranu soukromí respektive osobnosti.

Postup novinářů při pořizování záznamu byl plně v souladu s Občanským zákoníkem.

Podrobnosti: Ze záznamu je patrno, že tázané osoby, zejména pak AB, bezpečně věděly, s kým hovoří. Tedy, že jejich partnery jsou novináři. Z toho lze s jistotou dedukovat, že tázané osoby si musely být vědomy minimálně toho, že obsah hovoru bude (může být) zmíněnými novináři dále reprodukován.

Dle předané informace pak ještě následně novináři s panem AB komunikovali o věci per e-mail na adresu, kterou jim pan AB dal. Tuto komunikaci pan AB věcně ukončil tím, že již nemá další komentáře. Následoval poslední email, v němž novináři poděkovali za poskytnuté informace a sdělili panu AB, že rozhovor bude zveřejněn formou TV reportáže a dokonce uvedli medium (Seznam). Pan AB odpověděl: „Děkuji moc, Andrej“.

Pan AB i jeho matka měli velmi silnou, dá se říci zcela určující pozici v rozhodování, zda v komunikaci budou pokračovat. Tedy, zda pan AB rozhovor poskytne, anebo odmítne. Zcela mimo pochybnost pak je, že novináři se nejen opakovaně prezentovali svojí profesí, ale celkově se chovali naprosto neagresivně a rozhovor jako takový nebo pokračování v něm si nijak nevynucovali. A zcela mimo diskusi je, že tázaným osobám naprosto nic nebránilo, aby rozhovor ukončili prostým zavřením vstupních dveří do bytu.

Tázanými osobami nebyl dán souhlas ani k pořízení ani použití obrazového materiálu. Dle paragrafu 88 odst. 2 občanského zákoníku není třeba tohoto souhlasu k pořízení nebo použití obrazového záznamu, mimo jiné pro tiskové, rozhlasové, televizní nebo obdobné zpravodajství. Nahrazení souhlasu zákonným ustanovením paragrafu 89 OZ se nazývá bezúplatnou zákonnou licencí. V tomto případě pak speciálně licencí zpravodajskou.

Závěr: Ústavní právo na soukromí a v jeho intencích i práva zaručená Občanským zákoníkem a Zákonem na ochranu osobních údajů pana AB, případně paní BB nebyla porušena pořízením záznamu a nedojde k jejich porušení, ani pokud bude záznam zveřejněn.

Podrobnosti: Je třeba vycházet především ze závěru, že rozhovor samotný proběhl zcela legálně. Paní BB i pan AB byli plně orientováni, věděli, co je profesí novinářů a proti rozhovoru nijak neprotestovali. Pokud jde o pana AB, ten nic nenamítal ani poté, co byl následně informován o zveřejnění reportáže.

Analýzu by bylo možné „odbýt“ poukazem na uvedenou zpravodajskou licenci. K tomu lze pak dodat, že pan AB nesděloval žádné intimity ani informace, o nichž by bylo i jen možno spekulovat, že jsou v režimu utajení. Z pohledu tázaného nemohlo jít o rozhovor vnímaný jako důvěrný či soukromý. Pak již lze hodnotit pouze ty faktory a skutečnosti, které naopak svědčí pro právo svobodně šířit informace, nadto v daném případě s obvykle používaným přídomkem ve veřejném zájmu.

Z obsahu rozhovoru vyplývají informace týkající se nepochybně osoby veřejného zájmu, předsedy vlády ČR. Objektivně je podstatné, že jde o informace, týkající se veřejné osoby a jejího trestního stíhání.

V právní teorii ani praxi zřejmě nebude možné nalézt názor, podle něhož by nešlo o informace, na které má veřejnost právo.

Je známo zdravotní potvrzení o neschopnosti pana AB účastnit se jako obviněný trestního řízení. AB pak sám uvedl, že měl zdravotní potíže a aktuálně je v péči nejmenovaných a profesně nespecifikovaných lékařů v místě jeho nynějšího bydliště.

Logicky se nabízí otázka, zda na tuto informaci měl být brán ohled buď již při realizaci rozhovoru, anebo pak při publikaci jeho obsahu či při zveřejněná jeho doslovného obsahu formou obrazového záznamu. Odpověď je zcela kategorická a zní nikoliv.

Lékařskou zprávu bez uvedení diagnózy nelze vnímat jinak, než jako informaci o momentálním stavu vyšetřované osoby v době, která o mnoho měsíců předcházela dobu, kdy s ní byl veden rozhovor. A priori tedy nelze tuto lékařskou zprávu považovat za informaci, která má jakoukoli vypovídací hodnotu v daném čase a místě. Bylo výhradně na novinářích, aby byť jen na laické úrovni posoudili z chování dotyčné osoby, výrazů její tváře, verbálního projevu, zda lze alespoň mít podezření o tom, že i v daném čase je její chování případně její výpověď ovlivněna duševní poruchou.

Ze záznamu je patrné, že nic z chování pana AB nenaznačovalo jakoukoli zdravotní indispozici pana AB, která by zpochybňovala plné vědomí toho, co pan AB činí, pokud komunikuje s novináři.

Jeví se ostatně, mimo jiné i vzhledem k další korespondenci s panem AB, že ani objektivně netrpí zdravotními problémy, které by i jen snižovaly jeho rozpoznávací a ovládací schopnosti. Zdravotní stav pana AB je tedy pro posuzování oprávněnosti pořízení záznamu irelevantní. Není pak ani důvod jej brát v úvahu při posuzování legálnosti zveřejnění záznamu.

V dané věci tedy kromě obecné zákonné zpravodajské licence lze zveřejnění informací, které novináři získali od pana AB považovat za zcela zákonné i s ohledem na speciální veřejný zájem na objasnění podezřelých okolnosti nedobrovolného transportu pana AB do Ruska.