Článek
Zoo v tomto případě chová poddruh, který nemá žádná jiná evropská zahrada. V tiskové zprávě to dnes uvedl mluvčí zahrady Michal Vaňáč.
Holub nikobarský obývá téměř všechny drobné ostrovy v Indonésii a kolem Nové Guineje. „Těžištěm jeho rozšíření jsou Andamanské a Nikobarské ostrovy, na které je v některých případech zakázán vstup mimo vědecké účely. Hnízdí v koloniích vysoko v korunách stromů. Dalo by se říci, že boří mýty o tom, jak takový holub vlastně vypadá. Má velmi nápadné kovové zbarvení a na krku dlouhé peří, takže připomíná spíše bažanta,“ uvedl kurátor chovu ptáků Zoo Brno Petr Suvorov.
Podle některých studií jde v případě holuba nikobarského o příbuzného oběma druhům populárních vyhynulých pozemních holubů rodu dronte. Z nynějších žijících příbuzných jsou holubům nikobarským nejblíže korunáči, největší holubi světa, které zoo chová od roku 2017.
Užovka sanmartinská je atraktivně zbarvený mohutný had, který je k vidění v Tropickém království. „Celý druh je v evropských zoo velmi vzácný a tento poddruh nechová kromě nás žádná jiná evropská zoologická zahrada. Užovky sanmartinské jsou známé svým velmi hlasitým syčením, které produkují prostřednictvím speciální úpravy dýchacího aparátu, hrtanovou příklopku,“ uvedl kurátor chovu plazů zoo Petr Šrámek.
Nejedovaté užovky sanmartinské jsou rozšířené od Kanady po Mexiko, v brněnské zoo chovaný poddruh se vyskytuje především na severovýchodě Spojených států amerických. Vyhledává různé biotopy od Mohavské pouště až po lesy, ale upřednostňuje otevřená stanoviště. Zajímavé je, že v případě ohrožení se esovitě stáčejí, zvedají přední část těla a výrazně se zplošťují, také při tom chrastí koncem ocasu. Dokonale tak napodobují obrannou pozici jedovatých chřestýšů, proto je lidé bohužel občas zabíjejí v domnění, že jde právě o nebezpečného chřestýše.
