Zneužívání ve sportu se týká i chlapců. Je to podobné jako v církvi

Dá se tenhle případ ještě zahrnout do kampaně MeToo? Protože tohle už je trestný čin.

Já si myslím, že to s tím úzce souvisí. Ale spíš kampaň MeToo byla celá o tom, že se ženy pod hashtagem MeToo přiznávaly k tomu, že mají nějakou zkušenost se sexuálním násilím nebo znásilněním. Tady to už je přímo podle mě nějaká kauza, která popisuje konkrétní incident a úplně nespadá do té kampaně, ale možná je tím ovlivněna nebo možná inspirovala Sarah k tomu, aby o tom začala mluvit.

Je ještě nějaké prostředí nebo profese, kde se o sexuálním obtěžování dosud nemluvilo?

Myslím, že takových prostředí je mnoho. Asi můžeme očekávat, že se tam brzy nějaké kauzy objeví. Obzvlášť v Česku jsme třeba ještě tuhle debatu úplně neotevřeli a neukázalo se vlastně žádné pracovní prostředí, ve kterém by masově oběti vypovídaly o tom, že zažily něco takhle tragického.

V českém prostředí kauza MeToo téměř nerezonovala, čím si to vysvětlujete?

Já si myslím, že naše společnost je ještě trošku pozadu v debatě o sexuálním násilí, my se to snažíme trochu měnit. Ale v zahraničí podobná kampaň probíhala už před MeToo. Byl to Yes All Women. Tak možná společnost byla už trošku víc nastavená k tomu, aby o tom začala mluvit. V Česku máme ještě spoustu předsudků vůči sexuálnímu násilí a pro oběti je mnohem těžší o tom hovořit, protože se často setkávají s negativními reakcemi, kdy jim lidi říkají, že to dělají pro to, aby přivolali pozornost nebo aby na sebe upozornili, nebo že říkají něco nepravdivého.

A kdy očekáváte, že se v Česku tohle projeví a můžeme předvídat, jaké prostředí by s tím mohlo přijít jako první?

Myslím si, že se úplně nedá odhadnout, kdy to bude. Doufám, že to bude brzy, protože je to téma, které je potřeba otevírat, pravděpodobně to může být taky v showbyznysu, tak jak to začalo v zahraničí, ale sexuální násilí se bohužel děje prostě úplně ve všech vrstvách společnosti, takže to může být kdekoliv.

Lze očekávat, že se teď po francouzské aféře strhne další lavina kampaně MeToo? Že se bude opakovat něco podobného jako v Hollywoodu?

Je možné, že to inspiruje spoustu dalších žen, ale možná i mužů, protože v tom dětském věku bývají zneužívání i chlapci, k tomu, aby o tom víc začali mluvit. Protože to, že s tím někdo přijde na světlo, je dost inspirativní, může to dalším dodat odvahu, aby o tom mluvili. Ono to není jednoduché.

Nemůžete se právě dívat? Poslechněte si audio verzi rozhovoru.

Proč se doteď o sexuálním obtěžování nebo násilí ve sportu nemluvilo? Je to tím, že to je prostředí, kde všichni mají pocit, že tam se přece hraje fair play?

Já si myslím, že to může být hodně těžké o tom začít mluvit, protože svěřenci trenérů jsou asi dost závislí na tom, jak s nimi trenéři jednají a zároveň jsou asi hodně vděční za svoji kariéru, protože je k tomu trenéři dovedli. Tak možná pak může být o to těžší o tom promluvit, pravděpodobně má svěřenec nebo sportovec hodně těsný vztah s trenérem.

Velký respekt k autoritě?

Ten trenér bude mít asi hodně velkou autoritu. Ona o tom mluvila v českém prostředí třeba Gabriela Koukalová, biatlonistka, když mluvila o tom svém problému s anorexií, ke kterému ji pravděpodobně dovedl její trenér, kterého měla v hodně velké úctě nebo hodně závisela na jeho soudech. Takže tam to bylo podle mě vidět, že se něco nepravého může dít i v českém prostředí.

Tzn. že by bylo lepší děti nebo i rodiče vzdělávat, že tohle prostředí má třeba ne úplně zdravě nastavené vztahy mezi trenérem a jeho svěřenci a aby byli vůči tomu velmi citliví?

Já si myslím, že určitě je důležité tohle vzdělávání, ať už jsou děti sportovci nebo ať chodí do jakýchkoliv jiných kroužků nebo se pohybují prostě někde venku. Protože je hrozně důležité, aby děti věděly, jaké jsou jejich tělesné hranice, co si nemusejí nechat líbit, aby věděly, že když se jim děje něco nepříjemného, tak se můžou svěřit rodičům, protože to je hodně velká překážka, protože se stydí. Je potřeba, aby rodiče jim nastavovali prostředí, ve kterém budou cítit, že se s tím můžou svěřit. My máme workshopy pro rodiče, kde s nimi mluvíme, jak s dětmi mluvit o sexu. A tohle je jedna z věcí, kterou s nimi probíráme, aby měly nastavenou dobře tu důvěru, aby věděly, že se na ně mohou obrátit.

A kde jsou potom hranice, aby i dítě nemohlo zneužít toho, že může obvinit trenéra, protože se mu třeba nechce na trénink nebo ho ten sport prostě nebaví? Trenér pak naopak může mít obavy udělat cokoliv, protože se bude bát, že bude obviněn.

Bohužel to se může stát v každém prostředí, že někdo někoho falešně obviní. Ale neděje se to tak často, máme z toho z nějakého důvodu podle mě docela velké obavy. Přestože třeba u sexuálního násilí jsou statistiky, které mluví o falešných oznámeních, lehce vyšší, o 2 % než u jiných trestných činů, je to něco okolo šesti procent. Takže myslím, že nemůžeme předpokládat, že tím, že o tom začneme masivně mluvit, se bude zvyšovat počet falešných nahlášení. Je možné, že si občas děti něco vymyslí, ale pak je taky asi dobré s nimi o tom dlouho mluvit a zjistit, o co jde. Myslím, že rodič má taky nějakou schopnost dítěti rozumět a zjistí, že si to vymyslelo jenom proto, že se mu někam zrovna nechce.

Je ten sport i citlivější oblast, protože je to celý zaměřen hlavně na tělo a na tělesnost a sportovci nosí občas hodně úsporné úbory?

Myslím si, že na jednu stranu asi můžou být už tím oblečením trošku víc sexualizované ty mladé holky v tomhle prostředí. Ale nemyslím si, že by v tom sportu bylo víc těch incidentů jenom proto, že jsou tam nějak odhalenější, nebo protože se na sebe častěji dívají a pozorují ta těla. Myslím, že to zas tak moc nesouvisí s tím, jak člověk vypadá, nebo co má na sobě, ale s tím, že má příležitost to udělat a má nějakou moc nad tím druhým.

Měly by tady zasáhnou i autority jako olympijský výbor, různé sportovní spolky a více to prostředí hlídat?

Určitě. V tom francouzském případě byla ta věc, že se o tom trochu vědělo a krasobruslařský svaz to tutlal. Takže ve chvíli, kdy tam je nějaké takové podezření, tak by to měl svaz samozřejmě řešit a nějak se k tomu postavit a zamezit tomu, aby ten člověk to mohl dělat dál.

Ty důvody, proč se to tutlá, jak si to vysvětlujete? Je to tím, že si nechce pokazit pověst? Anebo je to něco, co neumí řešit?

To bude určitě obojí, je těžké se k tomu postavit. Viděli jsme to i v kauze MeToo u spousty známých osobností, se kterými jsme měli my nějaký pozitivní vztah zprostředkovaný skrz to, že jsme je viděli v televizi, tak jsme se těžko vyrovnávali s tím, že o nich víme něco negativního. Tak to může být stejně tak těžké v tom sportu a zároveň to kazí pověst tomu prostředí, ve kterém se točí i nějaké peníze. A je možné, že pak by tam nechtěli rodiče dávat své svěřence, takže to je určitě druhý důvod, proč se to raději tutlá, než aby se to řešilo. Přitom si myslím, že naopak, kdyby se k tomu postavili čelem a ukázali, že když se u nás zjistí, že se děje něco nepravého, tak to vyřešíme, tak to pro spoustu rodičů může být signálem, že tohle prostředí naopak je schopné to řešit.

Nemůže to teď být pro rodiče signál, že si řeknou, že raději své dítě do podobného spolku prostě nepošlou?

Bohužel je to tak, že kdyby k tomu rodiče přistupovali takhle, tak by dítě nemohli poslat nikam. Takže doufejme, že budou mít pořád odvahu nebo budou vědět, že většina lidí je normálních a nedělá nic špatného.

Vidíte nějaké změny v českém prostředí ohledně tématu sexuálního obtěžování?

Podle mě se o tom tématu mnohem víc mluví, stále se vlastně odkazujeme ke kauze MeToo. V církvi se spustila docela velká debata o sexuálním násilí a zneužívání kněžími, což si myslím, že je určitě dopad kampaně, a to téma třeba pro mladé lidi začíná být hodně důležité, je zajímavé, chtějí se o tom bavit.

Vidíte tady srovnání mezi církví a sportem?

Určitě. To jsou podle mě všechna ta prostředí, kde jsou lidi v pozici moci, tak tam k tomu pravděpodobně dochází častěji.

A je to právě proto i slabší místo na odhalování sexuálního násilí?

Já mám pocit, že u nás se možná o obtěžování v církvi mluví snáz, protože česká společnost je převážně ateistická a máme pořád tendenci koukat se na sexuální násilí jako na něco, co se děje někde jinde. Proto podle mě snáz mluvíme o násilí v církvi, protože to je pořád trošku jiná skupina než majorita. Ale doufám, že se časem dostaneme k tomu, abychom o tom mluvili i někde jinde, v jiných prostředích. Statistiky říkají, že sexuální zneužívání nebo znásilnění zažila 3 % českých dětí do 15 let, což znamená, že je to vlastně dost velký problém. Zároveň, když se to porovná se zahraničními daty, kdy ve Francii to říká 20 %, tak je dost možné, ne že u nás se to děje míň, ale že u nás o tom děti nebo když jsou starší dospělí prostě jenom nemluví, neumí to pojmenovat, ale tu zkušenost budou mít asi taky často.

Vy se to snažíte změnit kampaní Respekt je sexy, kdy jste oslovili restaurace a bary, aby jejich zaměstnanci byli citlivější vůči sexuálnímu obtěžování. Jak ta kampaň teď konkrétně vypadá, kolik restaurací a barů se vám zapojilo?

My máme teď 16 barů a klubů v Praze a Brně. Zaměřili jsme se zatím na hlavní města, máme jeden klub v Šanghaji, shodou náhod. Ale funguje to dobře. Většina těch hostů, se kterými se dostaneme do kontaktu nebo máme zpětnou vazbu, si to chválí. Podniky se do toho zapojily, protože jim to přišlo důležité a chtěly to řešit, měly pocit, že jim to může pomoct nastavovat příjemnější prostředí pro jejich zákazníky. A pro nás je důležité to dělat pro to, protože chceme nejenom ukázat všem lidem, kteří zažívají něco nepříjemného, že to není něco, co musí vydržet. Ale je to něco, vůči čemu se můžeme vymezit, můžeme se ozvat, můžeme poprosit v případě těch barů, které jsou zapojené, o pomoc obsluhu. Ale doufáme, že to povede k tomu, že lidé se budou schopni ozvat i v jiném prostředí, protože jim ukazujeme, že to jde, že to není něco, co musí přetrpět.

A zvládá to obsluha baru?

My, když ty podniky zapojujeme, tak procházejí tříhodinovým školením, kde jim pomáháme nastavit si vlastní systém, jak věci budou řešit a oni si pak určí, kdo v tom podniku to bude řešit a a jak rychle budou postupovat. Já myslím, že je úplně v pořádku, když někdo potřebuje pomoc, oni řeknou: Moc se vám rádi budeme věnovat, ale teď chviličku vydržte, já musím dodělat jednu věc a není v tom žádný problém. Ale když se do toho zapojují, tak říkají, že to budou řešit s nějakou prioritou a urgencí, protože to je pro ně důležité.

Jak z vašeho pohledu se sexuálním obtěžováním souvisí sledovaní pornografie, je tady nějaká přímá úměra, nebo je to prostě jenom mýtus?

Na to je strašně moc výzkumů a ty výzkumy se různí. Některé říkají, že sexuální násilí souvisí s pornografií, že lidi, kteří se dívají víc na násilné porno, pak mají tendence přehlížet souhlas nebo nesouhlas druhého, když přichází na sex. A pak jsou studie, které říkaly, že mezitím žádná korelace není a já sama nedokážu posoudit, jak to je. Určitě se můžeme koukat na porno kriticky, protože velmi často zobrazuje věci stereotypním způsobem. Je často vytvářené pro mužského diváka a zobrazuje sex z pohledu, kterým si producenti myslí, že se to bude mužům líbit. Není to reálný obraz sexu, ale myslím, že není potřeba ho nějak odsuzovat nebo snažit se vymýtit. Je dobré se na něj dívat kriticky a my se snažíme dětem, pro které máme workshopy na školách, vysvětlovat, že to není reálný obraz sexu.