Článek
Jak přesně došlo k vašemu zatčení?
Stalo se to 2. září. Jel jsem městem a zastavil před hloučkem lidí. Myslel jsem, že někdo potřebuje lékařskou pomoc. Zjistil jsem ale, že to tak není. Lidé se sešli proto, že tam byl pískem zasypaný a zničený památník Alexandra Tarajkovského (demonstrant, jehož zabily režimní složky při srpnovém protestu, pozn. red.). Šel jsem k jednomu z příslušníků silových složek, který byl sice v uniformě, ale bez rozlišovacích odznaků. Nepříliš hezkým způsobem se snažili lidi rozehnat. Požádal jsem ho, aby se představil a ukázal dokumenty, zda je skutečně zaměstnancem ministerstva vnitra.
On se mě zeptal, kdo vlastně jsem, a za chvíli mi řekl: „Ty už se dnes domů nevrátíš.“ Pak mě chytili, odvedli do autobusu, zmlátili a odvezli na okresní ředitelství policie. Pak mě převezli do vězení.
Zadrželi spolu s vámi ještě další lidi?
Ne, byl jsem sám.
Jak přesně vypadalo bití a kdy k němu došlo?
Mlátili mě, když jsem byl v autobuse, pak na policii mě praštili dvakrát do hlavy. Bylo to zezadu, vedle ucha.
Když vás vyslýchali, chtěli nějaké informace či jména? Řekli vám, proč vás vlastně zbili?
Ne, jen se mě ptali, proč jsem tam byl. Když pak přinesli protokol k podpisu, tam už byly úplně jiné informace. Nejdřív mi říkali, že mě propustí, což byla lež, abych to všechno podepsal. Začal jsem se podepisovat, ale do protokolu jsem psal připomínky, s čím nesouhlasím.
Urolog Alexej Bělostotskij se nyní léčí v Praze.
Snažili se vás přimět ke spolupráci?
Ne, jenom se ptali, proč vycházíme a protestujeme, co se nám v zemi nelíbí. Na to jsem odpověděl, že jsem jen jel kolem a zastavil se.
Mělo vaše zbití zdravotní následky? Léčil jste se pak doma?
Už když mě vezli na policejní stanici, cítil jsem, jak mě bolí záda. Když jsem pak dostal do hlavy, zvonilo mi v uších. Zavolal jsem potom lékaři, cítil jsem bolesti v zádech, v pase i to zvonění v uších. Pak mi bylo řečeno, že na lékařské ošetření nemám nárok. Proč, to mi neřekli. Přístup k lékaři jsem neměl ani ve vězení. Později se ukázalo, že mám poškozené ušní bubínky a musel jsem absolvovat operaci.
V době, kdy spolu mluvíme, se léčíte v Praze. Jak jste se sem dostal?
Jsem tu díky programu Medevac. Řekli mi o něm kamarádi a dali mi odkaz. Vyplnil jsem formulář, pak se se mnou (Češi) spojili.
Setkal se s vámi v Praze někdo z politiků? Projevil o váš příběh někdo zájem, nebo jste se viděl jen s lékaři, kteří váš ošetřují?
Potkáváme se jenom s lékaři, z politiků nepřišel nikdo.
Nemáte obavy, že když se bavíte s cizími novináři, budou vám dělat problémy, až se vrátíte do Běloruska?
Vzhledem k dnešní situaci v Bělorusku tam návrat neplánuji. Jednak jsou proti mně vedena dvě přestupková řízení a pak jsem dostával pomoc z organizace By_help. Kvůli tomu se o mě zajímá i útvar hospodářské kriminality.
Jak je na tom vaše rodina: Obtěžují ji úřady?
Přijel jsem s manželkou, která mě tu doprovází. Část rodiny, která zůstala v Minsku, zatím žádné problémy nemá. Bojí se ale o mě a jsou velice nervózní.
Jaká je nálada v nemocnici, kde jste pracoval? Bojí se lidé?
Ano, bojí se. Chodí každou neděli na demonstrace, nikdo ale nestávkuje.
Na jak dlouho plánujete, že byste v Česku zůstal? Jak vidíte svoji budoucnost?
Mám v plánu v Česku zůstat. Chtěl bych pracovat ve svém oboru. Vzhledem k tomu, jak je složitá procedura s potvrzením o vzdělání tady, je to těžké. Chápu, že nějaký čas budu muset pracovat mimo obor, možná budu někde dělníkem. Za tu dobu bych se rád naučil jazyk a připravil si všechny dokumenty a připravil se na aprobační zkoušky a udělal je napoprvé.
Když jsem studoval dokumenty k aprobační zkoušce, zaujalo mě, že tu existuje program Ukrajina pro tamní zdravotníky. Myslím, že by bylo skvělé, kdyby něco podobného existovalo i pro ty běloruské. Mám spoustu kolegů, kteří byli nucení emigrovat. Teď žijí v Polsku i dalších státech a myslím, že by jim nabídka od Česka určitě pomohla.
Jak vidíte další scénář běloruské revoluce? Padne Alexandr Lukašenko brzy, nebo se udrží u moci ještě dlouho?
Je těžké říct, jak dlouho to bude trvat. Záleží na lidech, jestli to budou dále trpět. Lukašenko budoval svůj systém 26 let, takže hned to asi nebude.
