Článek
Nemůžete si toho nevšimnout, ať už jedete kamkoliv: do hobbymarketu pro barvu, do práce nebo prostě jen sednete na motorku, abyste si vyjeli. Česko je opět žluté.
Oproti situaci na začátku devadesátých let je řepkou ozimou oseto mnohem víc hektarů. V roce 1990 to podle Českého statistického úřadu (ČSÚ) bylo 64 tisíc hektarů, kdežto v roce 1999 už 350 tisíc hektarů. Za devět let se tedy zvětšila plocha, na níž se pěstuje řepka téměř 5,5násobně, přesně o 447 %.
Od té doby, tedy za posledních dvacet let, už ale k tak vysokému nárůstu řepkových ploch podle statistiky nedochází. Momentálně je řepkou oseto 391 490 hektarů. Plocha se tak za posledních dvacet let zvýšila už „jen“ o 12 procent.
A za poslední rok se žluté Česko už dokonce nezvětšilo. „Poprvé od roku 2015 jsme zaznamenali pokles ploch osetých řepkou ozimou určenou ke sklizni v letošním roce,“ okomentoval letošní stav ředitel odboru statistiky zemědělství, lesnictví a životního prostředí ČSÚ Jiří Hrbek.
Oproti loňským rekordním 411 tisícům hektarů se plocha, na níž zemědělci pěstují řepku, snížila o pět procent.
Výrazně víc než řepky se v Česku podle statistik ČSÚ pěstuje obilovin, ty zabírají dohromady 939 tisíc hektarů. Nejvíc z nich připadá na pšenici – celkem 773 tisíc.
Zároveň je ale pravdou, že v Česku zabírá řepka mnohem víc podílu orné půdy než v jiných evropských zemích. V roce 2017 se řepka v Česku podle Eurostatu pěstovala na bezmála 16 procentech orné půdy. Tomu se žádný další stát nepřiblížil, následovala až trojice Slovensko, Německo, Estonsko, kde se řepka pěstovala na přibližně 11 procentech orné půdy.
Celkově potom z české orné půdy zabíraly technické plodiny (tedy hlavně řepka) podle dat ČSÚ a Eurostatu19,3 procenta, přičemž v celé Evropské unii to bylo jen 12,1 procenta.
Proč se pěstuje tolik řepky? Její hlavní využití spočívá ve výrobě biosložky přimíchávané do nafty. Na tento produkt, tzv. MEŘO (metylester řepkového oleje), se využívá téměř polovina české produkce řepky.
Konkrétně v sezóně 2017/18 se podle situační a výhledové zprávy ministerstva zemědělství v Česku sklidilo 1 142 tisíc tun semene řepky olejné a 183 tisíc tun se dovezlo. Z toho 510 tisíc tun bylo spotřebováno k výrobě biopaliva, 384 tisíc tun na potravinářské účely a zbytek našel jiné využití.
Velká část v Česku vypěstované řepky prochází firmami z největšího tuzemského zemědělského holdingu Agrofert, který patří do svěřenského fondu premiéra Andreje Babiše. I když se byznys s řepkou v Agrofertu počítá na vyšší stamiliony či miliardy, nelze říci, že by co do tržeb nebo zisků celého koncernu (tržby v roce 2017 ve výši 155 miliard a zisk 4,8 miliardy korun) byl klíčový.
Nejde ani tak o to, že by Agrofert řepku sám pěstoval, na tom se podílí jen menšinově. Aktuálně má řepku zasetu na 21 tisících hektarech, což představuje přibližně 5 procent českých ploch s řepkou.
Největším zpracovatelem řepky a výrobcem metylesteru řepkového oleje je ale firma Preol, která patří do holdingu Agrofert. Podle výroční zprávy v roce 2017 Preol utržil za prodej svých produktů 1,8 miliardy korun. Více než polovinu tržeb (56,6 procenta) představoval prodej MEŘO, následoval řepkový šrot (25,4 %) a řepkový olej (15,4 %).
Kapacita zpracování řepkového semene v Preolu je 460 tisíc tun ročně, tedy ekvivalent 40 procent toho, co se v Česku sklidí. Společně s další firmou z holdingu Agrofert – společností Primagra – je Preol největším dodavatelem MEŘO pro státním podnik Čepro. Dohromady tvoří skoro sedmdesátiprocentní podíl.
V této situaci je proto za střet zájmů považováno dubnové rozhodnutí o návrhu poslanců Pirátů, ODS, TOP 09, SPD a STAN na zrušení povinného přimíchávání biopaliv do pohonných hmot. Návrh vláda, tvořená převážně ministry nominovanými za ANO, odmítla. Ministr zemědělství Miroslav Toman (ČSSD) řekl, že změna by nepřinesla pokles zájmu o pěstování řepky, pouze by šla na vývoz. Dle svých slov se také obává sankcí ze strany EU. Sankce EU by mohly přijít v roce 2020, pokud by ČR nesplnila závazek snížit emise.
Změna legislativy už jednou v nedávné době byznys Agrofertu s řepkou postihla. V roce 2016 čeští zákonodárci zrušili daňové zvýhodnění směsných biopaliv, která se do té doby prodávala jako speciální produkty u čerpacích stanic.
Vysokoprocentní bionafta se pak prakticky přestala prodávat, odbyt Preolu a dalších výrobců od té doby zajišťují právě distributoři, kteří dál přimíchávají biosložky do běžně prodávaných pohonných hmot.
Jen Preolu v důsledku změn v podpoře v roce 2017 klesl meziročně zisk o víc než 150 milionů korun a firma skončila tehdy ve ztrátě blížící se 89 milionům. Loni se profit Preolu podle šéfa divize obnovitelných zdrojů Agrofertu Martina Kubů pohyboval jen mírně nad nulou.
Na druhou stranu je ale nutné dodat, že samotná povinnost přimíchávat do nafty MEŘO a daňové zvýhodnění biopaliv neměly podle statistik na rozšiřování žlutých lánů řepky z dlouhodobého hlediska výrazný vliv. Tyto změny byly zavedeny v letech 2007 a 2010. Od té doby stoupla plocha osetá řepkou o jednotky procent, kdežto v devadesátých letech šlo o nárůst o stovky procent.
Veškerý byznys s řepkou a biopalivy tzv. první generace má ale jednu zásadní vadu. Podle studií není ve výsledku ekologičtější než čistý benzin či nafta. Do celkové emisní bilance je totiž třeba započítat emise z obhospodařování půdy, na které se suroviny pro biopaliva pěstují, z jejich dopravy a průmyslového zpracování. Použití biopaliv také vedlo ke zdražení potravin na globálním trhu.
Podle nadnárodního ekologického sdružení Transport & Environment mají biopaliva z řepky olejné 1,2krát horší emisní bilanci oxidu uhličitého oproti fosilnímu dieselu. Ještě hůř je na tom jinde používaná biosložka z importovaného palmového oleje. Ta produkuje trojnásobně více emisí než obyčejná nafta.
Celkově zvedne podle Transport & Environment podpora biopaliv v Evropě emise oxidu uhličitého do roku 2020 o 80 procent, což je totéž, jako by na evropských silnicích přibylo 12 milionů dalších aut. I proto v Evropské unii podpora biopaliv slábne. Řešením mohou být biopaliva dalších generací. Druhou generací se nazývají biosložky vyráběné z dřevní biomasy nebo použitých tuků. Biopaliva třetí generace z mořských řas jsou zatím spíš otázkou budoucnosti.
Na výrobu biopaliv druhé generace recyklací odpadních tuků přešla po zrušení daňového zvýhodnění v Česku ústecká firma BioVis, po úpadku společnosti Oleo Chemical je v Liberci vyrábí i firma Temperatior.
