Zločin v době nouze. Za krádeže a šíření nemoci vyšší tresty, úplatky postaru

Docent Filip Ščerba, vedoucí katedry trestního práva na Právnické fakultě Univerzity Palackého v Olomouci, popisuje konkrétní trestné činy, u kterých se právě zvýšily tresty. Víc než kdy jindy se teď nevyplácí například šíření poplašných zpráv, šíření – i nedbalostní – nakažlivé choroby či krádeže využívající omezení plynoucích z nouzového stavu.

U korupčních případů, které parazitují na současné situaci, se tresty nezvyšují. Nicméně: „V tomto konkrétním případě by to mohlo být považováno za takzvaně obecně přitěžující okolnost, to znamená, že by to mělo vliv na výměru konkrétního trestu, ale pořád v rámci stejné sazby,“ říká Filip Ščerba.

V rozhovoru pro Seznam Zprávy rozebral i situaci jednotlivých aktérů případu, jejž popsal reportér Janek Kroupa a který už začala vyšetřovat policie.

Ve čtvrtek jsme na Seznam Zprávách zveřejnili záznam setkání dvou podnikatelů, z nichž jeden coby prostředník radního z Prahy 8 dojednával nemalá procenta ze zakázky na dezinfekci veřejných prostor pro sebe a radního. Jak to na vás jako diváka působilo?

Z lidského pohledu je to morálně opravdu hodně nízko. A z pohledu trestněprávního odborníka musím říct, že je to jednoznačně korupční jednání. Naplňuje to s největší pravděpodobností znaky trestného činu.

Mluvíte o tom člověku, který tam vystupoval jako prostředník radního Prahy 8, tedy onen Juraj Pavol, obchodník firmy Huawei? Nebo i o tom druhém člověku zastupujícím firmu dezinfikující veřejné prostory?

O obou. V případu toho prostředníka, jak jste to sám nazval, by se podle mého názoru mělo jednat o trestný čin přijetí úplatku. Protože tento trestný čin je spáchán a dokonán už tím okamžikem, kdy pachatel žádá o úplatek v souvislosti s obstaráváním věcí veřejného zájmu. Stejně jako v souvislosti s nějakým podnikáním. A úplatek navíc nemusí být navíc žádán jenom pro samotného pachatele, ale může to být i pro jinou osobu. V tomto případě, jak jsem viděl reportáž, prostředník žádal o úplatek jak pro sebe, tak pro radního. Ale i kdyby to bylo jenom pro některého z nich, tak už v tu chvíli byla skutková podstata přijetí úplatku naplněna. U toho druhého člověka je to obdobné, protože o trestný čin podplácení podle paragrafu 30, 32 trestního zákoníku se jedná už ve chvíli, kdy pachatel nějaké osobě anebo i pro jinou osobu úplatek nabídne nebo třeba slíbí. Zdálo se mi v reportáži, že úmysl poskytnout tam byl vyjádřen. Úplatek byl slíben.

Jak tímto pohledem pozorovatele zvenčí vnímáte roli radního Josefa Slobodníka, který nejprve poptával služby dezinfikační firmy ze svého soukromého e-mailu, načež jeho jménem na schůzce vystupoval Juraj Pavol a žádal procenta pro sebe i pro radního?

Ve vztahu k představiteli radnice bych se do toho nepouštěl. Bylo by to v rovině spekulací, protože máme hodně málo informací, abychom to mohli s nějakou vyšší mírou pravděpodobnosti trestněprávně posoudit. Samozřejmě, ty okolnosti, za kterých on posílal e-mail, byly nestandardní, ale to samo o sobě těžko považovat za jednoznačný projev ochoty nechat si poslat úplatek. Pokud by ten prostředník byl vyslancem toho radního, což – přiznám se - z té reportáže přímo nevyplynulo, bylo by to potom něco jiného.

Policie už případ začala vyšetřovat, takže předpokládám, že i toto bude předmětem dalšího dokazování. Nicméně, pokud bychom se bavili o trestech za korupční jednání v době nouzového stavu, mění se na nich něco? Protože u jistých trestných činů se zvyšují.

Ve vztahu k právní kvalifikaci těchto činů nikoliv, protože ani u přijetí úplatku, ani u podplácení zákon nepředpokládá jako nějakou zvlášť přitěžující okolnost, že by to bylo spácháno za nouzového stavu. V tomto konkrétním případě by to mohlo být považováno pouze za takzvaně obecně přitěžující okolnost, to znamená, že by to mělo vliv na výměru konkrétního trestu, ale pořád v rámci stejné sazby. A souvislost s nouzovým stavem tam byla, vzhledem k charakteru služeb (dezinfekce veřejných prostor, pozn. red.), takže tu obecnou přitěžující okolnost by to s největší pravděpodobností naplňovalo.

Trestní sazba by tedy v případě tohoto trestného činu byla jaká?

Bude to záležet na případné škodě, respektive spíš na prospěchu, který by z toho reálně plynul. Od toho se to odvíjí. Pokud jde o přijetí úplatku, byla by sazba 6 měsíců až 5 let, kdyby člověk, který přijímá úplatek, z toho měl méně než půl milionu korun. Kdyby z toho měl mít aspoň půl milionu, tak tam už je to za 3 roky až 10 let. A kdyby mu z toho mělo, v uvozovkách, kápnout aspoň pět milionů, tak je to za 5 až 12 let.

Říkal jste, že stav nouze může být u korupčních případů takzvanou obecně přitěžující okolností, ale to neznamená, že se za spáchání tohoto zločinu zvyšují tresty. U jiných činů to tak ale je. U kterých? A proč vůbec?

Je to u různorodých trestných činů. Jmenoval bych tři z nich. U prvního to v podstatě asi nepřekvapí: to je trestný čin, který je v současnosti skloňován poměrně často - šíření nakažlivé lidské nemoci. Mezi tyto nemoci zařadila vláda i koronavirus. A právě spáchání tohoto trestného činu za nouzového stavu je přísněji trestné než spáchání za v uvozovkách normálních okolností. Což se mimochodem týká i nedbalostní varianty toho trestného činu. Ta je také trestná.

Jestli si to správně pamatuji, tak tam je trest až tři roky vězení. Je to tak?

To je u té nedbalostní varianty. Pokud někdo svým chováním z nedbalosti zvyšuje riziko rozšíření koronaviru, tak vzhledem k tomu, že by se tak dělo za nouzového stavu, za to zákon stanoví sazbu šest měsíců až tři roky. Pokud by to byla úmyslná varianta, to znamená, pokud by se nějakým naprosto nezodpovědným způsobem choval člověk, který ví, že je nakažen nebo si to třeba myslí, tak v takovém případě je tam sazba dva až osm let. V důsledku toho, že to je spácháno za nouzového stavu.

Jaké jsou ty další trestné činy, u nichž se v době nouze zvyšují tresty?

I v médiích se objevily zprávy o různých skutcích spočívajících v šíření poplašné zprávy. A u tohoto trestného činu to spáchání za nouzového stavu je okolností podmiňující použití vyšší trestní sazby. V tomto konkrétním případě by tomu pachateli hrozily dva roky až osm let. A pak konečně se tato zvláštní okolnost objevuje například také u trestného činu krádeže podle § 205, když je spáchán za stavu nouze, a má s ním nějakou příčinnou souvislost. I za takovýto čin zákon stanoví trestní sazbu od dvou do osmi let.

Jaká může být u krádeže příčinná souvislost se stavem nouze?

Dá se dohledat i tehdy, když k tomu pachatel využije toho, že v důsledku nouzového stavu jsou uzavřené obchody. Když uvedu protipříklad: představíme-li si nějakou takzvanou situační krádež, kdy člověku kouká z kapsy peněženka, a já bych toho okamžitě využil a tu peněženku mu vytáhl, tak tam asi těžko tu souvislost nějak dohledávat.

Naopak, kdyby teď někdo šel vyloupit obchod s elektronikou, který je zavřený, tak tam příčinná souvislost být může?

Podle mého názoru ano.

Máte za to, že stav nouze opravdu může stimulovat některé osoby k tomu, aby ho využívaly ve svůj prospěch?

Myslím si, že ano. Bohužel jsou lidé, kteří prostě takovouto situaci zneužít dokážou. Ostatně ze zpráv médií si můžeme připomenout, že se objevují různí spekulanti s ochrannými pomůckami, kteří se snaží současné situace zneužívat a snaží se vyšroubovat cenu tak vysoko, jak to jenom jde.

Jak se v této souvislosti díváte na nedávné prohlášení ministra vnitra Jana Hamáčka, že v současné chvíli musí jít některá pravidla stranou a že doufá – řekl s nadsázkou – že až ho budou policisté zatýkat, budou k němu hodní.

Tomu jeho prohlášení rozumím. Myslím, že opravdu vždycky záleží na úmyslu toho člověka, na jeho pohnutce. Jestli nějaká osoba, ať už ministr, nebo ředitel nemocnice nebo kdokoli další nějakým způsobem prostě trošku obejde zákon a jeho cílem bude opatřit ochranné pomůcky, aniž by to bylo na úkor vedlejší nemocnice a podobně, je to lidsky pochopitelné. Na druhou stranu, když někdo opravdu chce této situace zneužít čistě pro vlastní obohacení, je to na druhém pólu té škály pohnutek.