Článek
O něčem takovém snili Lipták s Kosteleckým přes dvacet let. Tak dlouho bok po boku závodí v seniorské reprezentaci. Olympijské Tokio tuhle trochu bláznivou představu přeměnilo ve famózní úspěch českého sportu. Brokový střelec Jiří Lipták získal zlato poté, co v napínavém a nezapomenutelném finálovém rozstřelu porazil kamaráda a týmového parťáka Davida Kosteleckého.
Češi na hrách berou dva nejcennější kovy v jediné disciplíně, což se jim naposledy povedlo na OH v Los Angeles v roce 1932. „Tohle jsme si vždycky představovali, je to naprostá pecka,“ říká v rozhovoru pro Seznam Zprávy Jiří Lipták.
Jirko, gratuluji k životnímu závodu. Řekněte, co se vám s Davidem honilo hlavou, když jste vedle sebe krátce po finále seděli na zemi a jen nevěřícně koukali?
To se těžko popisuje. Vzájemně jsme si gratulovali. Je to neskutečné. Mám ještě teď husí kůži. Ještě jsem si to všechno nestačil uvědomit. Kvalifikace mi vyšla výborně, ale finále jsem nezačal dobře. Asi jsem cítil nervozitu, strach, ale postupně to ze mě opadávalo. Když jsme pak s Davidem zůstali sami ve finále, jen jsme se na sebe usmáli a užívali si to. Udělali jsme si z toho takový český pohár.
Střelci Jiří Lipták (vlevo) a David Kostelecký si gratulují k životním trefám.Video: AP
Co vám řekl David Kostelecký po tom, co v rozstřelu o zlato netrefil poslední terč?
Gratulovali jsme si vzájemně. Smáli jsme. Vždyť o tomhle se nám ani nesnilo. Jsem ještě v takovém útlumu, úplně mi to nedochází.
Zní to trochu jako pohádka. Dva kamarádi ze sousedních vesnic se takto zapsali do historie českého olympijského sportu. Vždyť první a druhé místo v jedné disciplíně brali Češi ve vzpírání v roce 1932. Jak se vám to poslouchá?
Je to krása. Už nám o tom říkal Martin Doktor, že jsme něco takového zopakovali po tolika letech. S Davidem jsme v seniorské reprezentaci přes dvacet let. Bydlíme od sebe asi dva kilometry vzdušnou čarou. Byli jsme spolu na olympiádě v Londýně před devíti lety, jenže tam jsme se nedostali z kvalifikace. O čtyři roky později do Ria jsem se neprobojoval, tak jsem to chtěl tady konečně zlomit.
Byl to s Davidem náš cíl. Chtěli jsme spolu stát na bedně na velkém závodě Světového poháru nebo mistrovství světa. Ale že to bude na olympiádě? To je naprostá pecka.
Myslíte si, že jste potřeboval ty předchozí zkušenosti i nezdary, abyste mohl vystoupat na nejvyšší místo?
Je mi 39 let, takže už mám ve střelbě něco za sebou. Snažil jsem se nepřipouštět ten začátek, nepanikařit a postupně jsem se zlepšoval. Těším se domů, až si v klidu pustím celý záznam. Nějak rychle to uteklo. Ze začátku jsem na tom ve finále nebyl dobře a nakonec je z toho zlato. Mám obrovskou radost.
Minul jste hned první ránu ve finále a tři terče z úvodních osmi. Kde se to zlomilo?
Nechci se nějak vymlouvat, ale nestačil jsem se pořádně připravit. Rozhodčí najednou řekl start a podle pravidel máte jen dvanáct sekund, než terč vyletí. Měl jsem trochu v hlavě, abych těch 12 sekund stihl a hned z toho byla nula. To jsem si fakt nadával, protože tohle se stát nemuselo. Ale postupně to ze mě spadlo a zlepšoval jsem se.
Žijete v Rajhradicích nedaleko Brna, máte tam partu přátel. Dřív jste mi říkal, že si v hospodě u kulečníku vyvěsili vaši fotku a po příjezdu vám v dobrém dávají „sežrat“ každý úspěch i neúspěch. Jak to bude nyní?
Jo, už mi gratulovali. Moc všem děkuju za podporu. Určitě už se tam naráží bečka. Jak říkáme, musí se to okotit.
Rodina Kosteleckých bydlí asi jen dva kilometry vzdušnou čarou. Tak budou Holasice a Rajhradice slavit společně?
O oslavách ještě nebyl čas přemýšlet. Teprve budeme odjíždět ze střelnice. Máme za sebou dopingovku a další povinnosti. Určitě to s Davidem oslavíme ještě tady v olympijské vesnici. Asi není žádným tajemstvím, že jsme milovníci doutníků, takže se z balkonu ve vesnici bude linout kouř.
Broková střelba se příliš často nedostane do televize. Jste skromní sportovci a žádné celebrity. To se teď změní. Neobáváte se mediálního humbuku, který se teď kolem olympijského vítěze vzedme?
Věřím, že to zvládnu. Poslední dobou jsem všechno směřoval k olympiádě. S rodinou jsme odložili všechny dovolené. Tak doufám, že teď někam vyrazíme a užijeme si i chvíli klidu. A co se týče těch věcí okolo, David už olympiádu vyhrál, takže mi určitě poradí, když nebudu vědět.
Mezi sportovci občas zaznívají peprnější výrazy. Z kamer bylo slyšet i „ty vo..“. Budete se teď s Davidem oslovovat olympijský šampione?
Tak to jste mě pobavil. Hned mu to musím navrhnout. Bude pěkné si říkat pane olympijský šampione.
