Krpálek: Bál jsem se, aby mi zlatá nespadla

Nejdříve klečení na tatami, poté výkřik radosti a následoval rozběh za trenérem Petrem Lacinou, kterého nakonec vyzvedl do výšky. To byly první okamžiky nejúspěšnějšího judisty v české historii Lukáše Krpálka v hale v Tokiu poté, co ve finále porazil Gruzínce Gurama Tušišviliho.

„Pro mě to byl velmi silný soupeř, dvakrát se mi s ním podařilo prohrát ze začátku boje. Taktika byla jasná, vydržet začátek i za cenu, že budu pasivní a dostávat tresty,“ zhodnotil poprvé před novináři finálový zápas Krpálek na židli během toho, co poskytoval novinářům vyjádření po slavnostním ceremoniálu.

Ten byl velmi emotivní i přesto, že v hale nebyli kvůli covidu žádní fanoušci. Někteří Japonci gratulovali k úspěchu i přes to, že Krpálek porazil v semifinále jejich judistu. Poté už zlatý český hrdina stál na nejvyšším stupínku, s dlaní na srdci poslouchal českou hymnu a díval se, jak česká vlajka stoupá vzhůru. Krpálek v Tokiu obhájil zlato z Ria před pěti lety. V Japonsku si ale medaili musel kvůli strachu pořadatelů z nákazy nasadit sám kolem krku.

„Samozřejmě mě tohle mrzí, že to takto je. Bez diváků, člověk si musí nasadit medaili na krk sám, je to divné. Musím říct, že jsem se obával, aby mi nespadla. Prolétlo mi hlavou, že mi nesmí spadnout, že by to byl trapas. I to, že tam člověk musí být v roušce. Musíme být rádi, že ta olympiáda je,“ popisuje Krpálek pocity během slavnostního ceremoniálu.

Krpálkův trenér Petr Lacina byl z výkonu svého svěřence dojatý. Podle něj je jeho svěřenec ve světě juda celkově na těch nejvyšších příčkách. „Asi skoro nejvýš. Nikdo to nedokázal, dvě zlata, dvě kategorie. Tady bylo dobré, že to byla nová motivace, že to nebyla obhajoba v té samé váze, ale byla to další nová výzva a dostal úkol porazit 4 soupeře a on to tam dal,“ hlásil radostně trenér Lacina.

Judista Krpálek v pátek porazil nejprve Džaváda Mahdžúba z týmu uprchlíků a poté zvítězil i nad Bekmurodem Oltibojevem z Uzbekistánu. V semifinále se utkal s domácím Hisojaši Harasawou, kterého také porazil i přesto, že ze začátku byl zápas pasivní a oba se jakoby báli cokoliv kreativního provést. Semifinálový souboj se protáhl, v základním čtyřminutovém limitu se nerozhodlo. Vítěze tak určilo až prodloužení.

Japonský judista měl v hale na domácí půdě více příznivců. Kromě jeho vlastního týmu mu fandili v hale i organizátoři a hodně z nich přišlo i z útrob haly zápas sledovat.

Hala Nippon Budokan sice byla bez fanoušků, jako všechna sportoviště na olympiádě v Tokiu, ale během zápasů to nebylo znát. Každý z judistů měl v hledišti vždy svůj kotel fanoušků, a to platí i o Lukášovi Krpálkovi. Z tribun tedy zněla čeština. Na svého krajana Češi volali třeba „Jedeme“ nebo „To je ono.“

„Upozorňovali nás pokaždé, že máme tleskat a že nesmíme křičet. My jsme ale hulákali, řvali jsme, co to šlo. Přišli asi tak 30krát, ale nás to nezajímalo. Když jste v takových emocích a jeden z vašich nejlepších kamarádů, to člověk řve, až by brečel,“ popisoval Krpálkův reprezentační kolega David Klammert.

Během zápasů judo docházelo k úsměvným situacím, kdy členové zahraničních týmů na tribunách tak fandili, že si sundávali roušky nebo respirátory. Z toho ale byli Japonci hned nervózní a tak na tribuny hned naběhli mladí Japonci s cedulkami, aby si dotyční ihned nasadili ochranu nosu a úst.