Článek
Zástupce učitelů, policistů, úředníků a dalších státních zaměstnanců, kteří v nadcházejících dnech půjdou na vládu žádat vyšší platy pro rok 2021, čeká těžký úkol.
Obvyklé zvýšení o pět až deset procent sice není vyloučeno, jak svědčí první úspěch kantorů, avšak na druhou stranu požadavky odborářů a spřízněných politiků z ANO, ČSSD, KSČM a KDU-ČSL narazily hned na počátku jednání na výhrady ministryně financí Aleny Schillerové (ANO).
Nechala se dokonce slyšet, že si dokáže představit situaci, při níž se platy zmrazí.
Důvodem je napjatý rozpočet, jehož schodek by ministryně chtěla v příštím roce udržet poblíž hranice 100 miliard korun. Přitom požadavek takřka půl milionu státních zaměstnanců představuje zvýšení výdajů nejméně o dvacet miliard korun.
Obranu ministryně Schillerové však je možné překonat, jak se přesvědčil její kolega z resortu školství Robert Plaga (ANO).
V pondělí s ní dohodl zvýšení učitelských platů o devět procent. Tato dohoda znamená v rozpočtových výdajích jedenáct miliard korun navíc.
Státním zaměstnancům platy rostly v uplynulých letech tak svižným tempem, že získali historický náskok před mzdou v soukromém sektoru.
Na konci minulé krize v roce 2013 dosahovaly státní platy devadesáti pěti procent výdělku u soukromníků. Pomalu se to začalo lepšit, protože vláda ČSSD a ANO považuje učitele, úředníky a policisty za své klienty.
V roce 2018 už byl jejich průměrný plat o něco vyšší než v podnicích. Rovnováha se zhoupla letos, kdy platy státním zaměstnancům rostly stejným tempem jako dosud, zatímco ve zbytku ekonomiky stagnovaly nebo šly dolů.
I kdyby se v příštím roce zvyšovalo jen o inflaci, brali by zaměstnanci státu v průměru 39,4 tisíce korun hrubého měsíčně, o pět tisíc korun, respektive patnáct procent víc než lidé ze soukromého sektoru.
Prosadit v této situaci ještě větší předstih před těmi, jejichž pracovní místa mohou být v krizi ohrožena, není pro odbory a spřízněné politiky snadný úkol.
Mluvčí Odborového svazu státních orgánů a organizací Věra Prokopová zdůvodňuje vyšší platy tím, že státní zaměstnanci mají v průměru lepší vzdělání. Proti tomu však stojí argument, že na cca 230 miliard, které i bez pojistného stojí platy ve státním sektoru, musí nejdříve vydělat zaměstnanci u soukromníků.
Pracovníky v průmyslu, ve stavebnictví nebo třeba v obchodě přitom nejde zatěžovat nad nějakou míru. Nakonec i oni mohou hledat bezpečí pod křídly blahovolného státu.
Svědčí o tom fakt, že podíl státních zaměstnanců v národním hospodářství stále přibývá. Například před pěti lety se na plat jednoho zaměstnance státu muselo složit osm zaměstnanců soukromých firem, dnes už připadá jeden zaměstnanec státu na sedm pracovníků z privátu.
