Článek
Když začnou problémy s páteří, zákonitě se to podepíše na výkonu celého těla. Podobný problém v posledních letech trápí koncern Agrofert. Nemocnou páteří skupiny, která patří do svěřenských fondů premiéra Andreje Babiše, je německá fabrika na výrobu hnojiv SKW Stickstoffwerke Piesteritz. Přestože její obrat roste, namísto stamiliónových zisků přispívá do výkazů holdingu minusovými ciframi.
Právě chemička sídlící na západním okraji historického města Wittenberg ve spolkové zemi Sasko-Anhaltsko je vůbec největší společností z více než 250 firem skupiny Agrofert. Na stamiliardových tržbách koncernu má skoro desetinový podíl. Ještě větším dílem pak v minulosti přispívala k tomu, že Agrofert pravidelně dosahoval zisky v řádu několika miliard korun.
To už ale neplatí. Loni zaznamenal Agrofert nejhorší výsledky za více než deset let. Čistý zisk mu klesl ze 4,5 na 1,7 miliardy korun. Jednou z hlavních příčin byl propad SKW Piesteritz hluboko do červených čísel. Podle koncernové výroční zprávy loni chemička vykázala ztrátu v přepočtu zhruba 900 milionů korun. Přitom ještě v roce 2016 hospodařila s čistým ziskem přes 850 milionů a v plusu skončila i v roce 2017.
Vedle možného zastavení evropských dotací, která firmám Agrofertu hrozí kvůli podezření z trvajících vazeb na premiéra Babiše, je ztrátová SKW dalším velkým problémem koncernu. Chemička přitom nese i část zátěže hluboce minusové pekárenské divize Agrofertu v Německu a s horšími výsledky se potýkají i další výrobci hnojiv ve skupině.
V továrně na okraji Wittenbergu pracuje více než 800 lidí, je to jeden z největších zaměstnavatelů v regionu.
V jaké kondici je SKW nyní, není snadné zjistit. Poté, co se její výsledky výrazně zhoršily, začal Agrofert tajit podrobná data. Poslední účetní závěrka, kterou SKW zveřejnila, byla za rok 2017. Následně využila ustanovení německého obchodního zákoníku, podle něhož firmy patřící do konsolidované skupiny nemusí sestavovat a zveřejňovat kompletní výkazy.
Seznam Zprávy se obrátily s žádostí o podrobná čísla a komentář přímo na Agrofert, avšak bezvýsledně. „Jsme soukromá společnost a stále trvá skutečnost, že nemáme potřebu se s vaší redakcí dělit o detaily z našeho podnikání,” odepsal mluvčí koncernu Karel Hanzelka.
Největší výrobce čpavku a močoviny v Německu
Historie německé fabriky sahá až do období první světové války. V roce 1915 byla z podnětu tehdejší německé vlády založena společnost s názvem Reichsstickstoffwerke Piesteritz (v překladu „Říšská dusíkárna“), která zpočátku vyráběla hlavně dusíkaté vápno. Po druhé světové válce továrnu obsadila Rudá armáda a Sověti ji řídili až do roku 1953, kdy přešla pod „lidovou“ správu v rámci komunistického režimu. V 70. letech vyrostla důležitá zařízení na výrobu čpavku a močoviny. Po pádu Berlínské zdi a sjednocení Německa se továrna dostala do majetku koncernu Degussa, od nějž koupily většinový balík v roce 2002 Agrofert spolu se švýcarskou společností Ameropa. V roce 2006 se Agrofert stal stoprocentním vlastníkem SKW. Po severočeské Lovochemii a slovenském Duslo Šaľa tak holding ovládl třetí a zároveň největší chemičku se zaměřením na dusíkatá hnojiva. V současnosti je SKW Stickstoffwerke Piesteritz největším výrobcem čpavku a močoviny v Německu. Jako zaměstnavatel více než 800 lidí hraje firma důležitou roli v přilehlém městě Wittenberg (městečko Piesteritz je nyní jeho součástí), kde provozuje muzeum, školky, družinu a lékařské centrum. SKW se zaměřuje i na výzkum, spolu s Univerzitou Martina Luthera založila Agrochemický institut Piesteritz, kde se snaží vylepšovat vlastnosti vyráběných hnojiv.
Základní obrázek o tom, jak se daří klíčovému podniku skupiny, se nicméně dá udělat z jiných dostupných pramenů – výročních zpráv Agrofertu, ročních ekologických výkazů SKW Piesteritz nebo podnikových časopisů.
Z těchto zdrojů je zřejmé, že podnik doplácí na nepříznivé ceny komodit, zejména na pokles cen hnojiv na světových trzích a na dražší zemní plyn. Kromě toho se na bilanci SKW výrazně podepsalo také rozhodnutí, které padlo ještě v době, kdy byl Babiš jediným přímým vlastníkem Agrofertu – pod chemičku se začlenily další německé podniky ze skupiny. Pro SKW to je doslova oběť, s novými dcerami na ní totiž dolehla i část zátěže z restrukturalizace hluboce ztrátové pekárenské divize koncernu.
Jako nejpalčivější problém SKW se přesto jeví ceny plynu. Ten se při výrobě hnojiv spotřebovává ve velkém – z plynu se získává čpavek, klíčový mezičlánek při produkci močoviny a následně hnojiv. Proto také SKW patří mezi vůbec největší spotřebitele plynu mezi německými firmami.
Rozmach těžby břidlicového plynu před lety cenu této suroviny snížil, pro SKW to však mělo dvojsečný efekt. Nízké ceny plynu totiž podnítily ostatní výrobce ke zvýšení produkce a ti zaplavili trh levnějšími hnojivy. Převis poptávky následně zostřil konkurenci a donutil výrobce jako SKW snížit prodejní marže. Mezitím cena plynu zase stoupla, což zvýšilo vstupní náklady chemičky.
Ročně SKW Piesteritz prodá více než dva milióny tun produktů.
Loni tak fabrika vykázala ztrátu i přesto, že prodala rekordních 2,5 miliónů tun hnojiv a dalších produktů a ve výši tržeb překonala čísla z předchozích dvou let. Rázný šéf fabriky Rüdiger Geserick loni v podnikovém listu hovořil doslova o „katastrofální situaci se surovinami a především na trzích s hnojivy”. Upozornil také na suché počasí a v jeho důsledku skromnější používání hnojiv na polích. Navíc chemičce stouply další energetické náklady. Podle Torstena Kletta z vedení firmy se SKW loni musela vypořádat nejen se zdražením plynu o 30 procent, ale také se zvýšením cen elektřiny o polovinu a trojnásobně vysokými náklady za vypouštění oxidu uhličitého.
Za této situace se nemusí jevit jako prozíravé, že Agrofert udělal z piesteritzské chemičky jakýsi zastřešující mezičlánek pro své německé aktivity. Od roku 2017 pod SKW začlenil společnost Agrofert Deutschland, která se do té doby soustředila hlavně na skladování a obchod s obilninami, řepkou a hnojivy.
V rámci „české cesty”, jak SKW označila strategii své matky, se však pod chemičku spolu s Agrofert Deutschland a dalšími firmami přesunula také objemná investice v podobě nové velkopekárny. Tu nechalo vedení Agrofertu postavit v bezprostředním sousedství fabriky SKW v Piesteritzu. Pekárnu přitom nezačlenilo pod vlastní německou pekárenskou síť Lieken, ale vytvořila se pro ni nová firma Wittenberger Bäckerei. Důvod byl prozaický, v rámci Liekenu by se koncern musel držet dohodnutých mzdových tarifů, které si vyjednaly odbory. Ve formálně nezávislé firmě však na tarify nemusel brát ohled a mohl lidem platit méně. Netypické bezprostřední sousedství pekárny s chemičkou pak souvisí i s tím, že v SKW vyráběný čpavek je chladící látkou při mražení obilných polotovarů.
Šéfa SKW Gesericka zná Babiš déle než většinu svých současných českých manažerů.
Babišův člověk s pověstí tvrďáka
Největšímu podniku ze skupiny Agrofet šéfuje Rüdiger Geserick už od roku 2005. Rodák z Hamburku se s Andrejem Babišem seznámil ještě za komunistického režimu. V 80. letech pracoval pro obchodní firmu Helm a později pro společnost Metalgesellschaft. Babiš v té době zastupoval podnik zahraničního obchodu Petrimex v Maroku. Později Geserick osm let působil na manažerském postu ve skupině Bank Austria Creditanstalt ve Vídni. Když se pak Babiš rozhodl přeorganizovat chemičku SKW, kterou Agrofert tehdy vlastnil ještě spolu se švýcarskou rodinnou firmou Ameropa, vzpomněl si na Gesericka. Ten mu zřejmě vyhovuje i proto, že má pověst loajálního, ale také tvrdého a nekompromisního šéfa. Bývalý finanční ředitel SKW Rastislav Jansík ho dokonce před pěti lety pro tabletový týdeník Dotyk popsal jako člověka, který si „libuje v terorizování lidí“. Kromě SKW Geserick dohlíží také nad ztrátovým pekárenským byznysem Agrofertu v Německu, je šéfem dozorčí rady skupiny Lieken.
Výstavba a rozjezd nové pekárny stály SKW tučné částky. Jen v roce 2017 na tento účel přesunula do rezerv 30 milionů eur, tedy přes 760 milionů korun. Dalších osm miliónů eur musela fabrika vyčlenit jako záruku, pokud by musela vracet dotaci od zemské vlády. Především se však zavázala, že bude mít k dispozici prostředky k případnému předčasnému splacení úvěru od skupiny bank ve výši téměř šest miliard korun (přesně 233 milionů eur), které si Agrofert půjčil na výstavbu pekárny. Jako mateřská společnost pak SKW musela pokrýt také počáteční ztrátový provoz pekárenských linek. V hluboké ztrátě 1,8 miliardy korun přitom loni skončil i samostatně fungující Lieken, na jehož řízení se manažeři z SKW podílejí.
Zmíněný syndikovaný úvěr loni Agrofert přefinancoval. Místo konsorcia bank v čele s německou IKB Deutsche Industriebank sjednal před rokem nové dvě půjčky s jinou skupinou bank, mezi nimiž jsou nově i asijské finanční ústavy, včetně dvou bank z Číny.
Novou pekárnu nechal Agrofert postavit přímo v areálu, v němž sídlí i továrna SKW.
Hotovosti přitom fabrika nemá nikdy nazbyt. V technologicky náročných a na bezpečnostní opatření velmi přísných provozech musí ročně vynakládat až stovky milionů korun na různé opravy, renovace a investice do nových, úspornějších technologií. V posledních letech to byla například renovace zařízení na výrobu čpavku nebo nová nádrž pro močovinou přísadu do aut AdBlue, která mezi produkty SKW vykazuje jedny z nejvíce rostoucích prodejů.
Zda se SKW daří výsledky zlepšit a zda skončí v letošním roce s lepšími výsledky než loni, není vzhledem ke komunikační politice snadné předpovědět. V červenci vedení chemičky oznámilo, že za první pololetí zvýšil tržby meziročně o šest procent. To však nic nevypovídá o ziskovosti.
Šéf celého Agrofertu Zbyněk Průša v podzimním čísle titulu Agrofert magazín prohlásil, že „letošní rok už se zdá být výrazně lepší jak v hnojivech, tak v německých pekárnách”. Přímo z Piesteritzu však téměř současně zaznělo varování. „Sebemenší vývoj globálních politických událostí se projevuje krátkodobými kurzovými výkyvy u zemního plynu a ostatních komodit, což dále zhoršuje vyhlídky v zemědělském sektoru do dalších měsíců,” upozornil v září manažer SKW Torsten Klett. Konkrétnější údaje budou zřejmě k dispozici až na začátku léta, kdy Agrofert tradičně zveřejňuje první várku informací o svém hospodaření.
Náročná výroba s vysokými bezpečnostními standardy si vyžaduje každoroční opravy a investice za stamiliony korun.
Sázka na močovinu a populační boom
Klíčovým produktem SKW je močovina, chemickým vzorcem CO(NH2)2. Vyrábí se ze čpavku a tvoří základ dusíkatých hnojiv. Podle profesora Ladislava Koláře ze Zemědělské fakulty Jihočeské univerzity spočívá jedinečnost močoviny hlavně ve vysokém obsahu dusíku, který mohou v této formě přijímat nejen kořeny rostlin, ale i jejich nadzemní části. Močovina se navíc snadno rozpouští ve vodě, což usnadňuje výrobu kapalných hnojiv, zároveň se dá pomocí aldehydů snadno zpomalit její uvolňování, což je šetrnější k životnímu prostředí. „Bez výroby močoviny si dnes nelze představit moderní výrobu minerálních hnojiv. Nehledě na to, že močovina je důležitou surovinou v celé řadě výrobků organické chemické technologie,“ uvedl Kolář pro Seznam Zprávy.
Ve svých propagačních materiálech SKW zdůrazňuje, že na zeměkouli přibudou v příštích letech další miliardy obyvatel, pro které není šance vypěstovat dostatek potravin bez masivního používání hnojiv. Ačkoli je močovina podle mnoha vědců v tomto ohledu nenahraditelná, existují i její odpůrci. Ti například varují před uvolňováním toxického čpavku z půdy při užívání močovinových hnojiv. Letos musela SKW v Německu odrážet kampaň konkurenčního norského koncernu Yara, který propagoval jiný druh hnojiv na základě dusičnanu vápenatoamonného. Podle dalších názorů je zase místo intenzivního hnojení vhodnější genetická úprava rostlin.
Továrna zvyšuje produkci na rekordní úrovně, to se ale nemusí projevit na vyšší ziskovosti.
Granule s hnojivy se z fabriky vozí kamióny, vlakem i lodí. Železnice vede přímo přes areál, v blízkosti továrny teče Labe.
Vedení chemičky zdůrazňuje, že myslí ekonomicky a zároveň prospívá okolí. Část vyprodukovaného oxidu uhličitého směřuje z SKW do blízkých skleníků, kde se pěstují rajčata nazvaná podle náboženského reformátora Martina Luthera, jenž v 16. století působil ve Wittenbergu.
Do sídla SKW ve wittenberském předměstí Piesteritz sestěhoval Agrofert i centrály svých ostatních německých společností, včetně pekárenské sítě Lieken.
Agrofert sází na to, že s přibývající světovou populací poroste i poptávka po hnojivech.
