Zlatá slepice přestala snášet. Tady mizí Agrofertu miliardy

Když začnou problémy s páteří, zákonitě se to podepíše na výkonu celého těla. Podobný problém v posledních letech trápí koncern Agrofert. Nemocnou páteří skupiny, která patří do svěřenských fondů premiéra Andreje Babiše, je německá fabrika na výrobu hnojiv SKW Stickstoffwerke Piesteritz. Přestože její obrat roste, namísto stamiliónových zisků přispívá do výkazů holdingu minusovými ciframi.

Právě chemička sídlící na západním okraji historického města Wittenberg ve spolkové zemi Sasko-Anhaltsko je vůbec největší společností z více než 250 firem skupiny Agrofert. Na stamiliardových tržbách koncernu má skoro desetinový podíl. Ještě větším dílem pak v minulosti přispívala k tomu, že Agrofert pravidelně dosahoval zisky v řádu několika miliard korun.

To už ale neplatí. Loni zaznamenal Agrofert nejhorší výsledky za více než deset let. Čistý zisk mu klesl ze 4,5 na 1,7 miliardy korun. Jednou z hlavních příčin byl propad SKW Piesteritz hluboko do červených čísel. Podle koncernové výroční zprávy loni chemička vykázala ztrátu v přepočtu zhruba 900 milionů korun. Přitom ještě v roce 2016 hospodařila s čistým ziskem přes 850 milionů a v plusu skončila i v roce 2017.

Vedle možného zastavení evropských dotací, která firmám Agrofertu hrozí kvůli podezření z trvajících vazeb na premiéra Babiše, je ztrátová SKW dalším velkým problémem koncernu. Chemička přitom nese i část zátěže hluboce minusové pekárenské divize Agrofertu v Německu a s horšími výsledky se potýkají i další výrobci hnojiv ve skupině.

V jaké kondici je SKW nyní, není snadné zjistit. Poté, co se její výsledky výrazně zhoršily, začal Agrofert tajit podrobná data. Poslední účetní závěrka, kterou SKW zveřejnila, byla za rok 2017. Následně využila ustanovení německého obchodního zákoníku, podle něhož firmy patřící do konsolidované skupiny nemusí sestavovat a zveřejňovat kompletní výkazy.

Seznam Zprávy se obrátily s žádostí o podrobná čísla a komentář přímo na Agrofert, avšak bezvýsledně. „Jsme soukromá společnost a stále trvá skutečnost, že nemáme potřebu se s vaší redakcí dělit o detaily z našeho podnikání,” odepsal mluvčí koncernu Karel Hanzelka.

Základní obrázek o tom, jak se daří klíčovému podniku skupiny, se nicméně dá udělat z jiných dostupných pramenů – výročních zpráv Agrofertu, ročních ekologických výkazů SKW Piesteritz nebo podnikových časopisů.

Z těchto zdrojů je zřejmé, že podnik doplácí na nepříznivé ceny komodit, zejména na pokles cen hnojiv na světových trzích a na dražší zemní plyn. Kromě toho se na bilanci SKW výrazně podepsalo také rozhodnutí, které padlo ještě v době, kdy byl Babiš jediným přímým vlastníkem Agrofertu – pod chemičku se začlenily další německé podniky ze skupiny. Pro SKW to je doslova oběť, s novými dcerami na ní totiž dolehla i část zátěže z restrukturalizace hluboce ztrátové pekárenské divize koncernu.

Jako nejpalčivější problém SKW se přesto jeví ceny plynu. Ten se při výrobě hnojiv spotřebovává ve velkém – z plynu se získává čpavek, klíčový mezičlánek při produkci močoviny a následně hnojiv. Proto také SKW patří mezi vůbec největší spotřebitele plynu mezi německými firmami.

Rozmach těžby břidlicového plynu před lety cenu této suroviny snížil, pro SKW to však mělo dvojsečný efekt. Nízké ceny plynu totiž podnítily ostatní výrobce ke zvýšení produkce a ti zaplavili trh levnějšími hnojivy. Převis poptávky následně zostřil konkurenci a donutil výrobce jako SKW snížit prodejní marže. Mezitím cena plynu zase stoupla, což zvýšilo vstupní náklady chemičky.

Loni tak fabrika vykázala ztrátu i přesto, že prodala rekordních 2,5 miliónů tun hnojiv a dalších produktů a ve výši tržeb překonala čísla z předchozích dvou let. Rázný šéf fabriky Rüdiger Geserick loni v podnikovém listu hovořil doslova o „katastrofální situaci se surovinami a především na trzích s hnojivy”. Upozornil také na suché počasí a v jeho důsledku skromnější používání hnojiv na polích. Navíc chemičce stouply další energetické náklady. Podle Torstena Kletta z vedení firmy se SKW loni musela vypořádat nejen se zdražením plynu o 30 procent, ale také se zvýšením cen elektřiny o polovinu a trojnásobně vysokými náklady za vypouštění oxidu uhličitého.

Za této situace se nemusí jevit jako prozíravé, že Agrofert udělal z piesteritzské chemičky jakýsi zastřešující mezičlánek pro své německé aktivity. Od roku 2017 pod SKW začlenil společnost Agrofert Deutschland, která se do té doby soustředila hlavně na skladování a obchod s obilninami, řepkou a hnojivy.

V rámci „české cesty”, jak SKW označila strategii své matky, se však pod chemičku spolu s Agrofert Deutschland a dalšími firmami přesunula také objemná investice v podobě nové velkopekárny. Tu nechalo vedení Agrofertu postavit v bezprostředním sousedství fabriky SKW v Piesteritzu. Pekárnu přitom nezačlenilo pod vlastní německou pekárenskou síť Lieken, ale vytvořila se pro ni nová firma Wittenberger Bäckerei. Důvod byl prozaický, v rámci Liekenu by se koncern musel držet dohodnutých mzdových tarifů, které si vyjednaly odbory. Ve formálně nezávislé firmě však na tarify nemusel brát ohled a mohl lidem platit méně. Netypické bezprostřední sousedství pekárny s chemičkou pak souvisí i s tím, že v SKW vyráběný čpavek je chladící látkou při mražení obilných polotovarů.

Výstavba a rozjezd nové pekárny stály SKW tučné částky. Jen v roce 2017 na tento účel přesunula do rezerv 30 milionů eur, tedy přes 760 milionů korun. Dalších osm miliónů eur musela fabrika vyčlenit jako záruku, pokud by musela vracet dotaci od zemské vlády. Především se však zavázala, že bude mít k dispozici prostředky k případnému předčasnému splacení úvěru od skupiny bank ve výši téměř šest miliard korun (přesně 233 milionů eur), které si Agrofert půjčil na výstavbu pekárny. Jako mateřská společnost pak SKW musela pokrýt také počáteční ztrátový provoz pekárenských linek. V hluboké ztrátě 1,8 miliardy korun přitom loni skončil i samostatně fungující Lieken, na jehož řízení se manažeři z SKW podílejí.

Zmíněný syndikovaný úvěr loni Agrofert přefinancoval. Místo konsorcia bank v čele s německou IKB Deutsche Industriebank sjednal před rokem nové dvě půjčky s jinou skupinou bank, mezi nimiž jsou nově i asijské finanční ústavy, včetně dvou bank z Číny.

Hotovosti přitom fabrika nemá nikdy nazbyt. V technologicky náročných a na bezpečnostní opatření velmi přísných provozech musí ročně vynakládat až stovky milionů korun na různé opravy, renovace a investice do nových, úspornějších technologií. V posledních letech to byla například renovace zařízení na výrobu čpavku nebo nová nádrž pro močovinou přísadu do aut AdBlue, která mezi produkty SKW vykazuje jedny z nejvíce rostoucích prodejů.

Zda se SKW daří výsledky zlepšit a zda skončí v letošním roce s lepšími výsledky než loni, není vzhledem ke komunikační politice snadné předpovědět. V červenci vedení chemičky oznámilo, že za první pololetí zvýšil tržby meziročně o šest procent. To však nic nevypovídá o ziskovosti.

Šéf celého Agrofertu Zbyněk Průša v podzimním čísle titulu Agrofert magazín prohlásil, že „letošní rok už se zdá být výrazně lepší jak v hnojivech, tak v německých pekárnách”. Přímo z Piesteritzu však téměř současně zaznělo varování. „Sebemenší vývoj globálních politických událostí se projevuje krátkodobými kurzovými výkyvy u zemního plynu a ostatních komodit, což dále zhoršuje vyhlídky v zemědělském sektoru do dalších měsíců,” upozornil v září manažer SKW Torsten Klett. Konkrétnější údaje budou zřejmě k dispozici až na začátku léta, kdy Agrofert tradičně zveřejňuje první várku informací o svém hospodaření.