Článek
„Ráno dělám snídani a jsem svačinářka, pak podle rozvrhu vím, kdy můžu vařit a na kdy chystat oběd. Už máme nastavený režim,“ řekla dnes matka dvou dětí Linda Michalčíková. Její pozornost potřebuje zejména desetiletý syn Samuel.
„Při online výuce u důležitých předmětů musí být se mnou ve spodní společné části domu, sám by neudržel pozornost, vše ho rozptyluje. Při některých předmětech se může učit u sebe v pokoji,“ uvedla Michalčíková, která pracuje z domu.
„Vůbec si nedovedu představit, jak bychom to dělali, kdybych nepracovala z domu. Takhle s dětmi můžu být,“ uvedla. Problémem byl zpočátku slabý internetový signál, který musela rodina nechat posílit, aby stačil pro dvě děti na distanční výuce i práci z domu. „Vím také od známých, že řada rodin musela investovat do vybavení, děti neměly své počítače,“ uvedla.
Distanční výuka se podle ní u syna, který je nyní ve čtvrté třídě základní školy, proti loňskému jaru podstatně zlepšila. „U učitelů je vidět velký pokrok, absolvovali také různá školení. Umí už děti víc zapojit, nasdílet obrazovku, vytvořit pro děti testy,“ uvedla. Syn si podle ní na distanční výuku již zvykl a paradoxně si nedovede představit, že by se do školy zase vrátil, s kamarády je v kontaktu. „Bude to potom pro všechny velká změna, pro děti i učitele,“ uvedla.
Dcera je v prvním ročníku střední školy. „Měla to špatné, v deváté třídě se pořádně nemohli rozloučit. Naštěstí měli poslední týden prázdnin adaptační kurz, kde se mohli s novými spolužáky na střední škole seznámit. Ale ve škole se viděli jen chvíli,“ řekla Michalčíková. Distanční výuka je u starší dcery podstatně intenzivnější, mají online všechny předměty, mladší syn má online tři vyučovací hodiny denně.
Dětem však chybí odpolední aktivity a kroužky, sportování. „Snažíme se s nimi chodit ven, naštěstí jsme na vesnici, ale kroužky to nenahradí,“ dodala Michalčíková.
