Nevěřil jsem, že se doma dožiju basketmánie, radoval se po příletu Satoranský

37 let trvalo, než česká vlajka zase zavlála na basketbalovém mistrovství světa. Podceňovaný tým měl podle předpokladů vypadnout už v základní skupině.

Nakonec ale svítí zkratka CZE i před obhájci titulu ze Spojených států.

A basketbalový svět se tak naučil vyslovovat i další česká jména vyjma rozehrávače Chicaga Bulls Tomáše Satoranského – Jaromíra Bohačíka, Vojtěcha Hrubana, Ondřeje Balvína a další.

Tahle parta ale rozhodně nekončí, skvělými výsledky na mistrovství světa si zajistila účast v olympijské kvalifikaci, která reprezentaci čeká příští rok v červenci.

Kamery byly u toho, když se hráči po skvělém turnaji vrátili do Prahy. Níže nabízíme přepis z rozhovoru pro média, který přímo v příletové hale poskytl Tomáš Satoranský.

Jak jste se těšili domů?

Těšili jsme se moc. Samozřejmě jsme si na turnaji užívali každý moment, ale bylo to dlouhé. I s přípravným turnajem to trvalo skoro měsíc. A člověka vyčerpá každý zápas, když do toho dává všechno. Ale užili jsme si celý turnaj a všechny ty hezké momenty.

Na co jste se nejvíce těšili – kromě rodin, samozřejmě?

Na nic jiného jsme nemysleli. Mysleli jsme na to, že se setkáme se svými blízkými, s rodinami, které nám na dálku držely palce. A na to, že budeme tady – s našimi fanoušky. To bylo velice důležité.

Cítili jsme podporu z domova a myslím, že nám to v zápasech pomohlo. Podporu fanoušků jsme vnímali už v průběhu turnaje, nikoli až po něm. Udržovalo nás to v módu, že nesmíme nic vypustit. Že nás podporuje hodně lidí, kteří třeba basket jinak tolik nesledují. Pro ten sport je skvělý, že se spustila taková basketmánie, kterou nikdo nečekal.

Dodávalo nám to po dobu zápasů sílu a energii. I když se třeba tolik nedařilo, měli jsme v hlavách, že nás podporují lidé, kteří třeba basket nesledují. A že jsme na dálku způsobili takovou basketmánii v Česku. To jsem myslel, že se toho v České republice nikdy nedožiju.

Jaká byla cesta domů? Slavilo se?

Klidná.

My jsme prakticky oslavili každé vítězství, které se neočekávalo, ale zároveň jsme se soustředili na další zápasy. Rozhodně jsme chtěli zůstat nohama na zemi a být po dobu turnaje ambiciózní. Když nečekáte, že vítězství přijde, tak jsou oslavy mnohem živější.

A na palubě letadla?

To ne. Říkali jsme si, že to oslavíme až tady, s lidmi, kteří nám fandili.

Proč myslíte, že jste tak uspěli?

Byli jsme opravdu tým, který hrál pro sebe. Hráli jsme týmové pojetí. Bojovali jsme za sebe, bojovali jsme v každých činnostech, speciálně v obraně, nic jsme nevypustili. To motto – rvi se jako lev – fungovalo jako nikdy předtím. A zároveň hodně hráčů chtělo ukázat, že se v Česku také hraje dobrej basketbal. A to se splnilo.

Co čeká tým dál kromě oslav?

Každý bude mít jiný program. Přece jenom – mnoho hráčů, kteří hrají v Evropě, už má jenom dva dny na to, aby se připojili ke svým klubům, sezóna za dva dny začíná. Já to mám stejně. Přesouvám se do Chicaga, budu se připravovat na začátek sezóny, který je 1. října. A samozřejmě na to musíme rychle zapomenout. Bude to těžké, zapomenout na tenhle turnaj, ale člověk jde dál.

Jak velká je únava?

Stupňovala se po každém zápase. Proti Srbsku, to byl souboj o páté místo, už to bylo hodně vidět. Teď již je to vlna toho, že jsme se vrátili domů a můžeme sdílet pocity s našimi fanoušky.

Jestli tenhle turnaj k něčemu posloužil, tak k sebevědomí. A abychom měli větší cíle. Samozřejmě – je brzo hodnotit, co a jak bude za rok. Ale když se k nám připojí Honza Veselý, budeme ještě silnější a můžeme pomýšlet na mety nejvyšší.

Komu jste na MS fandil, kdo jste si přál, aby vyhrál?

Já jsem ten turnaj sledoval spíše z důvodů přípravy na soupeře.

Poté, co jsme už věděli, že nepostoupíme, jsem si přál, aby vyhrála Austrálie, protože mi ten tým byl sympatický, a navíc je hezké moci říct, že jste vypadl ve čtvrtfinále s mistry světa.

Ale Australané skončili čtvrtí. A pak mi asi bylo jedno, kdo to vyhraje. Zas na druhou stranu – ve Španělsku mám spoustu kamarádů, i z toho týmu, který vyhrál, tak jsem jim to přál.