Získal medaili na olympiádě, ale pak propadl depresím a alkoholu. Američanův příběh o cestě zpátky na vrchol

Třiadvacetiletý Američan z Indiany si pro svou první medaili z olympiády ve slopestylu dojel v pouhých devatenácti letech. Medaile už sbíral předtím na X Games, sám ale tvrdí, že s kovem z olympijských her se to nedá srovnat. Po návratu ze Soči se kolem něj, tak jako kolem každého úspěšného sportovce, strhla lavina zájmu. „Cítíte se trochu jako celebrita, což je příjemné. Někdy. Ale myslím, že je důležité si to celé vychutnat, protože se to neděje často,” říká Nick Goepper.

Goepper tlak neustál. Dostal se do depresí a problémů s alkoholem. V prosinci 2014 byl obviněn z trestného činu, když házel na auta kameny. Obvinění se stáhlo poté, co se omluvil a nastoupil na léčbu. „Je stále těžké o tom mluvit, ale uvědomil jsem si, že to není nic neobvyklého. Lidé se do těchto situací dostávají a myslím, že zejména v západním světě se o těchto věcech nemluví a ne moc lidí s tím vyjde na povrch, na veřejnost. Ale pro mě je to důležité, je to součástí procesu zotavování se. A také je důležité dostat do veřejného povědomí téma, které je trochu citlivé,” vysvětluje Američan svou otevřenost.

Kromě léčby, kde mu pomáhali ostatní lidé s podobnými problémy, mu pomohlo sebevzdělávání. Věří, že odrazit se ode dna mu napomohl i fakt, že je sportovec: „Tvrdě jsem dřel po celý svůj život. A vědět, jak tvrdě dřít, hodně pomáhá v tom, být schopen překonat cokoli, nejen osobní problémy. Ale řekl bych, že být sportovec, pro kohokoli v podobné situaci, je velmi důležité. Trénovat, dostat se ven, vyplavit endorfiny, protože fyzická námaha stimuluje hodně ozdravných procesů v těle.”

Na lyže se opět postavil až ve chvíli, kdy se začínal cítit sám sebou. Nejtěžší na celém procesu bylo podle Goeppera překonat strach ze samotné myšlenky a obav, že nebude dobrý. Tyto obavy ovšem byly zbytečné - na letošních olympijských hrách v Pchjongčchangu vybojoval stříbro ve slopestylu. „Řekl bych, že letošní olympiáda, ten celý proces, mi přinesl větší úlevu než cokoli jiného,” přiznává mladý lyžař. „Kvůli těm předchozím pár rokům, kvůli tréninku, přípravě. Být schopný to zúročit ten den, kdy jde na olympiádě o všechno a opakuje se to jednou za čtyři roky, to bylo něco, co se nepodaří mnoha lidem,” říká Goepper.