Získá anglický titul Manchester City, nebo Liverpool? Rozhodne se v přenosu Televize Seznam

Prokletí liverpoolských Reds, čekajících na mistrovský titul od sezóny 1989/1990, nejspíš potrvá dál.

Poprvé od ročníku 2011/2012, kdy mezi oběma kluby z Manchesteru rozhodlo o držíteli vítězné trofeje skóre, jsme zažili rozložení sil ve formátu: „Dva týmy, pak dlouho nic, pak 4 celky, zase nic a zbytek pelotonu.”

Manchester City a Liverpool opravdu byly v „league of their own”, jakoby si jejich fotbalisté hráli vlastní soutěž sami pro sebe – a ostatní celky tomu z uctivé bodové a hlavně výkonnostní vzdálenosti jen přihlížely. V nejlepších jedenáctkách sezóny se v různých ostrovních médiích objevili většinou jen fotbalisté těchto dvou klubů. Jen tu a tam vedle nich proskočila snad jen jména znovu vynikajícího Belgičana Hazarda z Chelsea nebo Korejce Sona, který táhl ofenzivu Tottenhamu.

Manchester City a Liverpool převyšovaly svou konkurenci už jen šíří a kvalitou svého kádru. Na hřišti pak uchvacovaly nesmlouvavým presinkem a rychlostí s míčem i bez něj.

Životní sezónu zažil křídelník City Raheem Sterling, který o desítky procent zlepšil svou chatrnou koncovku. Úchvatně hrál za manchesterský klub v druhé polovině ročníku Bernardo Silva, jehož kličkám a tahu na branku padlo za oběť mnoho beků. Vysoký standard si drželi Fernandinho a Agüero, tedy pokud jim sloužilo zdraví.

U Liverpoolu vyčníval aktuálně nejlepší obránce Premier League Virgil van Dijk. Velkým přínosem byla také hra obou mladých krajních obránců, tedy Andyho Robertsona a Trenta Alexandera-Arnolda, ti dva se totiž zatím podělili o nevídaných 22 asistencí.

Obrovskou hrozbou pro soupeřovu branku byla opět „svatá trojice” Mané-Firmino-Salah. Egypťan si snad jen malinko uškodil tím, že ho kamera opakovaně usvědčila z nafilmovaných pádů.

Oba top týmy se mohly spolehnout na vysoký standard svých gólmanů, kdy zejména Edersonova rozehrávka je právem dávána za vzor.

Za FC Liverpool a Manchesterem City vznikla v závěru ročníku doslova „Macocha”, protože jinak se mezera mezi top 2 a zbytkem top 6 nazvat nedá.

V první polovině sezóny se sice v popředí držel nečekaně Tottenham, ale skutečnost, že klub od ledna 2018 nepodepsal jedinou posilu, nakonec tým kolem Mauricia Pochettina nemilosdně dohnala. Na klub dolehla nejen zranění klíčových hráčů, ale také průtahy kolem otevření nové, supermoderní arény v severním Londýně, kvůli kterým Tottenham musel vzít opět zavděk exilem ve Wembley.

Hlavně vzhledem k postupu Spurs do finále Ligy mistrů sezóna „Kohoutů” zaslouží nakonec spíš plusové znaménko, a to navzdory nejvyššímu počtu porážek za posledních 10 let napříč všemi soutěžemi.

Tottenham se o 3. místo přetahuje s Chelsea, která zažila sezónu plnou vrcholů a pádů, kdy italský trenér Maurizio Sarri byl nejspíš velmi blízko vyhazovu. Blues ročník úžasně začali, aby se později propadli do příšerné herní a výsledkové krize. Nebýt už zmiňovaného Edena Hazarda, který v lize dosáhl mety 15 gólů a 15 asistencí, zapaloval by si Sarri oblíbené cigarety nejspíš už v Itálii a klub by se chystal na další sezónu v Evropské lize. Fanoušci si možná ze všeho nejvíc pamatují nevídanou scénu z finále Carabao Cupu, kdy se nejdražší gólman světa Kepa před penaltovým rozstřelem odmítl nechat vystřídat.

Příznivci Arsenalu asi doufali, že proces „dewengerizace” bude postupovat o něco rychleji a snadněji. Jakkoli tým směrem dopředu získal na nebezpečnosti, směrem dozadu to byla i pod Unaiem Emerym stále stejná nejistota, kterou Španěl zdědil od francouzské klubové legendy. Ani mezi Dr. Jekyllem a Mr. Hydem snad nebyl takový rozdíl, jako mezi výkony Gunners doma a venku. Arsenal předvedl některé fantastické a některé ostudné výkony, které od sebe někdy dělilo jen několik desítek hodin.

Manchester United jako jediný z týmů top 6 vyměnil během sezóny svého manažera. S odchodem Josého Mourinha a příchodem Oleho Gunnara Solskjaera se sice dostavila naděje, ale nikoli pevnost obraných řad. Složení stoperské dvojice se měnilo častěji než apoštolové na pražském orloji a ani hvězdný David de Gea se nevyhnul netypickým blikancům.

Také například počtem čistých kont (7) Španěl výrazně zaostal za největšími ligovými konkurenty. Na Old Trafford se podobně jako na Emirates čeká pořádná „perestrojka” soupisky.

V pondělí na našem webu přineseme podrobné „vysvědčení“ všech 20 týmů Premier League.