Žije v Česku a Lukašenkova diktatura ji stíhá. Za to, že mluví

Na první pohled působí křehce a zranitelně, diktatura běloruského prezidenta Alexandra Lukašenka v ní ale vidí nebezpečného zločince. Dvaatřicetiletá Daria Rudko, která žije v Praze a působí jako spojka mezi českými novináři a běloruskou komunitou, čelí ve své vlasti trestnímu stíhání.

„Minulý týden jsem se dozvěděla, že mě obvinili podle článku 382 trestního zákoníku Běloruské republiky z neoprávněného postoupení pravomocí úřední osoby. Za to lze dostat až dva roky vězení,“ vysvětluje s tím, že ze stejného „zločinu“ obvinil Lukašenkův režim celkem 15 lidí včetně opoziční vůdkyně Svjatlany Cichanouské nebo dalšího politika Pavla Latuška.

13 z 15 obviněných včetně paní Rudko jsou spojeni s projektem takzvané Národní ambasády. Běloruští exulanti jím reagovali na situaci, kdy všechna běloruská velvyslanectví podporují Lukašenkův režim a poskytují jen informace schválené vedením v Minsku. „Vytvořili jsme tento projekt, aby měl kdo komunikovat s místními politiky a organizacemi, aby nedostávali jen vládní propagandu. Chceme, aby měli lidé pravdivé informace,“ popisuje svůj „zločin“ paní Rudko.

Jen u jednoho trestního stíhání ale běloruský režim nemusí vůbec skončit - vystudovaná expertka na informační technologie se totiž zapojila do řady dalších akcí, z nichž neměla Lukašenkova vláda radost. Organizovala například před sídlem automobilky Škoda v Mladé Boleslavi protest proti sponzorování mistrovství světa v ledním hokeji. To se mělo původně konat právě v Bělorusku, kde v té době příslušníci ozbrojených složek běžně bili demonstranty v ulicích. Vedení automobilky se s odporem běloruských disidentů ztotožnilo a den po demonstraci oznámilo, že pokud se bude hrát v Minsku, peníze organizátorům turnaje nepošle.

Paní Rudko tak očekává, že by mohla být obviněna i v této věci. Asi před týdnem pak běloruské úřady označily tisíce účtů na komunikační platformě Telegram za extremistické. Právě tuto platformu přitom běloruští opozičníci často používají. „Kdokoliv je do nich nějak zapojený, může být obviněn z extremismu. Trestní řízení se běžně vedou i s lidmi kvůli tomu, že napsali něco proti režimu na sociálních sítích,“ krčí rameny mladá žena.

Daria Rudko přijela do Prahy na začátku roku 2018. Důvodů k emigraci měla více, ať už obavy z pokračujících ekologických dopadů havárie Černobylu, touha studovat umění nebo politika. „Neměli jsme to spojené s ekonomickými důvody, pracovali jsme s manželem oba jako programátoři v IT sféře. Měli jsme se dobře, ale atmosféra v Bělorusku byla špatná už po volbách v roce 2010 a bylo jasné, že lepší to nebude. Cítili jsme se být v menšině,“ popisuje.

Nesvobodu ve své zemi tehdy pociťovala na každém kroku: „Když jsem studovala na univerzitě, učila mě právnička, kterou vyhodili z univerzity za to, že ve volbách v roce 2010 podporovala jiného kandidáta než Lukašenka,“ udává příklad. Propaganda byla už tehdy v zemi tak silná, že se zdálo, že o kritice režimu snad nelze ani mluvit.

V Praze je podle svých slov paní Rudko v bezpečí - o jejím případu už ví oddělení azylové a migrační politiky na Ministerstvu vnitra, stejně jako někteří senátoři - to samé se ale bohužel nedá říci o její rodině v Minsku. Aby je neuvedla do nebezpečí, přerušila s nimi styky, i tak se ale z různých zdrojů dozvěděla, že její sestru povolali jako svědkyni k policejnímu výslechu. „Hned jsem si říkala, že to bude kvůli mně. Bylo to tak. Opozice má své zdroje i uvnitř bezpečnostních složek,“ zmiňuje.

Do bytu jejích rodičů tak mohou kdykoliv přijít policisté, kteří na zákony příliš nehledí. „Můžou přijít i k vyšetření domu, spíš než kontrolu to připomíná pogrom. Přijdou lidé z bezpečnostních složek, ukradnou peníze a techniku, vše zničí. Cílem je lidi zastrašit,“ popisuje taktiku Lukašenkova režimu.

Rodina paní Rudko je podle ní pravděpodobně odposlouchávaná běloruskou KGB a úřady znají i pražskou adresu a telefonní číslo aktivistky. V posledních týdnech jí někdo opakovaně volal ze zašifrovaného čísla. Když hovor přijala, slyšela jen ticho.

„Pamatujte si, že čím déle budete otálet se spoluprací s běloruskými orgány v trestním řízení, tím budete blíže vydání.“ Zprávu s tímto textem spolu s osobními údaji paní Rudko a dalších odpůrců režimu v zahraničí zveřejnila režimní média jako varování. Lukašenkův režim v tomto směru nežertuje, snaží se totiž využívat služby Interpolu.

Maďarská policie takto v minulých dnech zadržela Bělorusa Valentina Vlasika, aktivistu a dobrovolníka, který pomáhal příbuzným zadržených poblíž detenčního centra na ulici Akrestsina a také pomáhal propuštěným demonstrantům s cestou do jejich domovů. Zatčen byl na základě staršího záznamu kvůli dlužným alimentům - ty však již dávno uhradil a ani jeho bývalá žena nemá námitky. Podobně byl takto nedávno v Polsku zadržen další aktivista Makarij Malachovskij. Druhý den byl propuštěn, protože úřady zjistily, že šlo o politické zatčení.

Zvláště Polsko se snaží v tomto směru změnit pravidla Interpolu tak, aby na zatykače pocházející z Ruska a Běloruska pohlížel jinak a policisté je více prověřovali.

Navzdory tomu, že se sama cítí v bezpečí a o svém případu mluvila s lidmi z Interpolu i s českými politiky, nechce paní Rudko zmiňovat jména čtyř novinářů, kteří nalezli po emigraci útočiště v Česku. Nebezpečí ze strany běloruské KGB totiž existuje i na naší půdě: „Představitelé KGB jsou na běloruském velvyslanectví. Běloruský velvyslanec v Česku skončil a je jasné, že ten nový bude představitelem KGB. Určitě spolupracují i s ruskou FSB, která běloruským agentům pomáhá,“ vysvětluje paní Rudko.

V Česku se odvážné mladé ženě nicméně daří dobře - živí se zde grafikou a plánuje studium dějin umění.