„Židovský král“ Bibi opět zvítězil. Vládu ale sestaví jen těžko

Izraelský premiér Benjamin Netanjahu má k sestavení vlády podobně daleko jako jeho odpůrci. Politik, který je souzen hned ve třech různých kauzách kvůli korupci a podvodům, opět dokázal přesvědčit voliče a podle prvních odhadů zvítězil v parlamentních volbách. „Výsledky jsou velmi těsné, žádná stabilní koalice z nich nevzejde,“ komentovala pro Seznam Zprávy politoložka Irena Kalhousová z pražského Herzlova centra izraelských studií.

Důležitější než samotný zisk vládnoucího Likudu je výsledek nábožensko-pravicového bloku, který Netanjahua podporuje. Ten získal podle tří různých volebních odhadů 53 křesel – kromě samotného Likudu jde o ultraortodoxní strany Šas a Jednotný judaismus tóry, ale také krajně pravicovou stranu Náboženský sionismus, která se hlásí k nechvalně proslulému extremistovi Meiru Kahanemu. Pronetanjahuovský blok tak nutně potřebuje spojenectví s další stranou – tou by mohla být rovněž pravicová Jamina někdejšího ministra školství Naftaliho Beneta. Politik obhajující zájmy osadníků na Západním břehu Jordánu sice seděl v Netanjahuových vládách, časem se ale s premiérem rozešel a v kampani vystupoval jako jeden z jeho hlavních rivalů. Ani tak ale nedosahuje na potřebnou 61člennou většinu.

„Benet je strašně ambiciózní a chce být premiér. Nemá ale s Netanjahuem a jeho ženou dobré vztahy, určitě si bude klást vysoké požadavky. Myslím, že půjde spíše do vlády s Netanjahuem než s druhou stranou, která je ideologicky roztříštěná. Benet patří ideologicky do Netanjahuova tábora. Jde ale o to, zda nepřeváží osobní antipatie,“ říká Kalhousová.

Kdyby nevyšlo spojení s Benetem, musí se Bibi bát případné různorodé koalice, jejíž cílem by bylo jeho odstranění. Blok středových a levicových stran získal podle odhadů 60 až 61 křesel. Tedy přesně na hraně potřebné většiny.

Modrobílí Bennyho Gance, který se po minulých volbách rozhodl vytvořit s Likudem koalici, se propadli na pouhých sedm či osm mandátů. Ještě hůře skončila strana zvaná Nová naděje bývalého Netanjahuova ministra Gideona Saara – té ještě před pár měsíci průzkumy předvídaly až 18 křesel, nyní má podle odhadů pouhých šest.

Největší opoziční stranou – pokud tedy vznikne vláda a nebudou páté předčasné volby – je středová Budoucnost existuje bývalého televizního moderátora Jaira Lapida. Ta má podle odhadů dostat 18 křesel.

Radost naopak propukla v sídle Náboženského sionismu, jehož kandidáti se hlásí ke guru izraelského extremismu Meiru Kahanemu. Jeden z kandidátů se ani netají tím, že mu v domě visí portrét židovského teroristy Barucha Goldsteina. Další kandidáti vedli kampaň proti LGBT komunitě a volali po vyhnání Arabů ze Svaté země a po úplné anexi Západního břehu Jordánu.

„To, že pravice bude dominovat, bylo zjevné. Ona se ale posunuje ultranacionalistickým směrem, který je v případě kahanistů jasně rasistický,“ poznamenává politoložka Kalhousová, podle níž jde o špatnou zprávu pro Izrael. V důsledku spojenectví se posouvá doprava i Likud, dodává.

Jestliže se o minulé vládě Netanjahua mluvilo jako o nejpravicovější v historii, pokud by vznikl jeho další kabinet zahrnující Beneta i kahanisty, bezpochyby tento „rekord“ překoná. V tuto chvíli se ale zdá, že pravděpodobnější variantou jsou páté předčasné volby.

Omlouváme se, v předposledním odstavci vyšla v původní verzi textu chyba. Místo slova nacistický mělo být rasistický.