Článek
Nemoc COVID-19 zabíjí demokracii. Co mohou ženy udělat, aby ji zachránily?
Dnes všichni říkají: bůhvíkdy nastanou zase normální časy. Ale to se nestane. Sice se vrátíme do práce, budeme nakupovat, budeme chodit do divadla. Budeme ti, kdo přežili. Tato zkušenost nás ale navždy změní, píše italský deník Corriere della Sera.
Feminismus 60. let dal vzniknout galaxii současných feminismů. Navíc nás naučil dívat se na svět z mnoha pohledů a využívat jeho různorodosti. A právě toto nám pomůže. Zajímá nás zvláště feminismus, který se nezabývá jen ženami, ale dotýká se všech témat současnosti. Zvláště tématu, které je považováno za okrajové. To byl velký přínos feminismu: otevřít nám oči a analyzovat souvislosti, které jsme předtím ignorovali.
Je to feminismus konzervativní, který odsuzuje mužské pohlaví, nikoli mužský šovinismus. Avšak mužský šovinismus je problémem, a to i pro muže.
Co tedy naučil ženy nouzový stav vyhlášený kvůli koronaviru? Jak řekla viroložka Ilaria Capuová, virus zabíjí více muže. Až tento stav skončí, jako první se vrátí do práce ženy. Není zde riziko, jaké hrozilo v době obou světových válek: když byli muži na frontě, musely ženy dělat všechno. Pak byly poslány bez práv a uznání domů.
Snad jsme se z toho poučili. Avšak povšimněme si, že dnes o bezpečnostních opatřeních rozhodují jen muži. Ženy jsou v laboratořích, v nemocničních pokojích, kde se bojuje proti viru, ale na obrazovkách, na tiskových konferencích jsou jen muži. Jako kdybychom se v časech tak křehkých potřebovali opřít o „otce“.
Samozřejmě nyní musíme čekat, až výjimečný stav skončí, protože dnes vládne strach a křehkost. Lidé se dožadují vojska v ulicích, jako kdybychom sami nebyli schopni chovat se náležitě. Poté však to, co musíme prosazovat, není vůdcovství žen a mužů, ale je to nový systém horizontálních vztahů.
V listu Financial Times se objevil článek, jehož autor zdůrazňoval, že novými hrdiny už nejsou vojáci, ale zdravotnický personál. To otevírá dveře nejen méně válečnické koncepci dějin, ale také protagonistům, ženským hrdinkám.
To ale není to, co ženy potřebují. Je to mentalita pohádek na dobrou noc.
Jen nahrazuje hrdiny hrdinkami, ale zůstává tu pyramidová struktura společnosti. Přetrvává myšlenka, že existují osoby vybavené supermocí, které překonávají všechny těžkosti, které samy zachraňují svět.
Musíme vytvářet kolektivní příběhy, v nichž jsou všichni zodpovědní a v nichž je místo supermoci solidarita. Často se však stává, že právě v těžké krizi maskulinní společnost spoléhá na ženu, protože tu lze obětovat.
Je překvapivé, jak snadno jsme souhlasili s tím, že budou pozastaveny základní ústavní svobody. Nikdy jsme taková omezení nezažili. Nikdo se tomu však nediví. A až nám budou všechny svobody vráceny, budeme už vědět, s jakou lehkostí jsme je popřeli.
Co si z této krize můžeme vzít dobrého? Pochopili jsme, že se nemusíme hnout z domova, abychom uvedli do pohybu myšlenky. Tuto krizi dobře přežije ten, kdo pochopí, že nástroje moderní techniky jsou novým způsobem, jak tvořit kulturu. Nikoli nouzovou náhražkou.
