Zemřela první dáma české justice. Dagmar Burešové bylo 88 let

O víkendu zemřela první polistopadová ministryně spravedlnosti a někdejší předsedkyně České národní rady Dagmar Burešová. Na svém twitterovém účtu to v pondělí oznámila Česká advokátní komora. Politička, advokátka a obhájkyně disidentů v době totality se dožila 88 let.

„O víkendu odešla do právnického nebe první dáma české justice JUDr. Dagmar Burešová. Výjimečná advokátka, první porevoluční ministryně spravedlnosti, předsedkyně České národní rady... Čest její památce!“ napsala na Twitteru advokátní komora.

Burešová po roce 1969 obhajovala více než stovku lidí, kteří byli kvůli svému politickému přesvědčení perzekuováni tehdejším režimem. Před soudem takto zastupovala třeba spisovatele Milana Kunderu, publicistu a polistopadového kancléře prezidenta republiky Ivana Medka nebo také matku Jana Palacha, který se na protest proti počínající normalizaci v lednu 1969 upálil.

Do polistopadové politiky vkročila Burešová hned v prosinci 1989 – tehdy ji Občanské fórum vyslalo do čela spravedlnosti v české vládě. Jako ministryně se do června 1990 podílela na přeměně české justice, jež začínala reorganizací soudnictví, reformou vězeňství či přípravou nových zákonů.

Ve vysoké politice se Burešová angažovala do roku 1992, kdy se účastnila jednání o státoprávním uspořádání tehdejšího Československa a kdy neuspělo ve volbách její Občanské hnutí.

V roce 1996 pak ještě neúspěšně kandidovala za KDU-ČSL do Senátu. Její jméno se objevovalo i v souvislosti s možnými prezidentskými kandidáty v roce 2003.

Prezident Václav Havel udělil Dagmar Burešové v roce 2002 za vynikající zásluhy o demokracii a lidská práva Řád Tomáše Garrigua Masaryka. V roce 2008 Burešová advokátní praxi ze zdravotních důvodů ukončila.

Předseda Nejvyššího správního soudu Josef Baxa v reakci na její úmrtí ČTK připomněl dobu, kdy ho Burešová v roce 1990 jmenovala místopředsedou krajského soudu, což byla jeho první justiční funkce.

„To bylo období, kdy soudci mohli svou ministryni doslova milovat. Pro její osobnost, odbornost, noblesu. S Otakarem Motejlem, Leonem Richterem, Pavlem Rychetským a Janem Vyklickým věděli nejen jak má vypadat nezávislé soudnictví v demokratickém právním státu, ale co je třeba pro to udělat. A Dagmar Burešová se do toho s velkou energií pustila. Statečná žena s čitelnou minulostí nelemovanou jen profesními úspěchy, ale zejména odvážnými občanskými mravními postoji,“ uvedl Baxa.

Předseda Ústavního soudu Pavel Rychetský uvedl, že Burešovou znal přes 50 let. „Vždyť už v roce 1969 jsme oba před soudem zastupovali časopisy, kterým zrušila státní cenzura registrace. Bylo to tehdy marné počínání. A právě marnost boje s větrnými mlýny by spoustu lidí zlomila, nebo aspoň odradila. Dášu ne. Naopak. Svítila jako reflektor a byla pro nás v té šedé normalizační mlze majákem a vzorem. Asi i proto, že se z principu nevzdávala, bojovala do posledního dechu a přitom měla na tváři ten svůj odzbrojující úsměv,“ doplnil Rychetský.

„Jestli něco bytostně nesnášela, tak to bylo bezpráví a zbabělci. Sama byla neuvěřitelně statečná, ale tím svým distingovaným způsobem, že to nepůsobilo ani tak hrdinsky, jako samozřejmě a noblesně. Bude mi velmi bolestně scházet, protože s ní odchází étos hvězdné hodiny našeho národa," zakončil Pavel Rychetský.