Článek
O úmrtí Libuše Šafránkové informoval web CNN Prima News, kterému to sdělil syn Josef Abrhám. Server připomněl, že se herečka před šesti lety potýkala s rakovinou plic, lékaři museli pětinu orgánu odebrat. Panovaly obavy, že se nemoc vrátila. „Před rokem odstoupila i z natáčení připravované pohádky Mamánek, kde měla hrát královnu. Stáhla se do ústraní a se světem přestala komunikovat.“
Česko tak ztratilo jednu ze svých nejmilovanějších hereček.
„Vždycky se jí říkalo Libuška, nikdy Libuše, protože to byla tak milá holka, že se to prostě jinak říct nedalo. Libuška byla neskutečně nadaná herečka, můžete na ni vzpomínat tak, že vás dojala, nebo že vás rozesmála, protože ona dokonale plnila oba tyto úkoly,“ reagoval její herecký kolega a scenárista Zdeněk Svěrák.
Když byla mezi námi chlapy na place napjatá situace, tak ona to dokázala tím jiskřivým smíchem a takovou tou tehdy mladistvou naivitou a krásou odvést pryč. Byl to člověk, který přinášel alespoň na tom place jenom radost, smích a báječnou pohodu.
Libuše Šafránková dosáhla nesmírné popularity především tím, jak ztvárnila roli Popelky, která přes veškerá příkoří, jež jí působí macecha a nevlastní sestra, vybojuje lásku prince Pavla Trávníčka. Pohádka Tři oříšky pro Popelku z roku 1973 zaznamenala úspěch nejen v tehdejším Československu, ale v mnoha dalších zemích světa, kde patří k tradičnímu vánočnímu programu.
O mezinárodní popularitě Popelky svědčí i to, že zpráva o úmrtí její představitelky se okamžitě objevila na titulních stranách portálů předních německých médií včetně deníků Bild, Die Welt, Der Tagesspiegel nebo televize RTL. „Češi a nejen oni truchlí za svou nejoblíbenější pohádkovou princeznu,“ napsal třeba saský deník Sächsische Zeitung.
Takto na natáčení kultovní pohádky zavzpomínal pro Seznam Zprávy Vítězslav Jandák, jeden z pobočníků prince. „Byl to gejzír radosti, smíchu a když byla mezi námi chlapy na place napjatá situace, tak ona to dokázala tím jiskřivým smíchem a takovou tou tehdy mladistvou naivitou a krásou odvést pryč. Byl to člověk, který přinášel alespoň na tom place jenom radost, smích a báječnou pohodu,“ uvedl Jandák.
Neskrýval, že jej úmrtí Šafránkové zasáhlo: „Poslední dobou ten pán Bůh vybírá nějak špatně. Je to strašná pecka, protože je nečekaná. I když byla nemocná, je to nečekaná rána, zbude tu po ní mezera.“
Homepage německého deníku Bild po úmrtí Libuše Šafránkové. V Německu byla Popelka nesmírně populární.
Libuše Šafránková si pak zahrála princezny v mnoha dalších pohádkách – tu z Diamantových skal (Třetí princ), Večernici (Princ a Večernice), byla cizí princeznou (Malá mořská víla). Později si ji milovníci pohádek mohou pamatovat jako Štěstí (Nesmrtelná teta), nebo čarodějku (Micimutr).
Herecký rejstřík Libuše Šafránkové však byl mnohem širší. Hrála naivky, půvabné mladé ženy, starostlivé maminky, kurážné i bojácné charaktery.
Filmový portál csfd.cz obsahuje téměř 150 jejích rolí včetně televizních. Téměř se chce říct: Co role, to známý film.
Asi nejraději ji mám ve scéně z Vesničky střediskové, když počítá žárlivému manželovi, jak dlouho vydrží na jedno nadechnutí pod vodou. Myslím, že nebudu sám, kdo na ni bude vzpomínat jako na krásnou a veselou ženskou.
Připomeňme mezi všemi Vrchní, prchni!, Svatební cestu do Jiljí, Jak utopit dr. Mráčka aneb Konec vodníků v Čechách. Komediální talent projevila i ve Slavnostech sněženek či snímku Vesničko má středisková.
„Asi nejraději ji mám ve scéně z Vesničky střediskové, když počítá žárlivému manželovi, jak dlouho vydrží na jedno nadechnutí pod vodou. Myslím, že nebudu sám, kdo na ni bude vzpomínat jako na krásnou a veselou ženskou,“ připomněl Zdeněk Svěrák.
Na filmovém plátně se objevila i v oscarovém snímku Jana Svěráka Kolja, za který získala Českého lva v kategorii Nejlepší ženský herecký výkon, či v přepisu knihy Michala Viewegha Báječná léta pod psa, kde ztvárnila složitý charakter v časovém rozmezí 30 let.
„Bolest ze ztráty Libušky je větší nežli schopnost se k čemukoliv vyjadřovat,“ uvedl v reakci na zprávu o jejím úmrtí Šafránkové partner z Báječných let Ondřej Vetchý.
Režisér Matej Mináč, který s ní v roce 1999 natočil film Všichni moji blízcí, ji označil za nejlepší českou herečku. „Herectví je taková zvláštní profese. Není to o tom, že se učíte texty, ale ti skutečně nejlepší z nejlepších se svými postavami skutečně stávají,“ uvedl režisér.
Film byl poctou zachránci židovských dětí Nicholasi Wintonovi, Šafránková hrála maminku takového dítěte. „Byla tam klíčová scéna, kdy se loučí s Josefem Abrhámem u brány a nechce pustit dítě do Anglie. Na to, aby došlo k přeměně v roli, se čtyři hodiny soustředila v maskérně, nesměla být rušena. A když přišla na plac, byla to máma toho dítěte a všem nám šel mráz po zádech, protože něco takového si člověk nemůže ani představit,“ vzpomínal Mináč.
Jsou herci, kteří projdou mnoha filmy a nikdy si je už nepřipomenete, ale ji si pamatujeme od Barunky až po poslední velké filmy s Honzou Svěrákem. Možná hrála méně než jiné herečky, ale většina věcí, ve kterých hrála, jsou národní filmové klenoty.
Režisér a zakladatel Febiofestu Fero Fenič řekl, že Šafránkovou neviděl v žádné roli, kterou by si nezapamatoval. „Jsou herci, kteří projdou mnoha filmy a nikdy si je už nepřipomenete, ale ji si pamatujeme od Barunky až po poslední velké filmy s Honzou Svěrákem. Možná hrála méně než jiné herečky, ale většina věcí, ve kterých hrála, jsou národní filmové klenoty,“ uvedl Fenič.
Z televizní tvorby jsou známé její role v pokračování seriálu Nemocnice na kraji města, v Četnických humoreskách a seriálu Náhrdelník, kde se objevila po boku svého manžela Josefa Abrháma.
Mimochodem – televizní role byla tou první, kterou přijala. Psal se rok 1971 a mladičká Libuše Šafránková si zahrála Barunku ve dvoudílné televizní adaptaci Babičky Boženy Němcové.
Plejádu rolí ztvárnila na divadle. Hned po absolvování brněnské konzervatoře se rodačka ze Šlapanic dostala do angažmá Státního divadla v Brně. Brzy se přesunula do Prahy do Divadla Za branou. Režisér Otomar Krejča byl okouzlen její múzičností a obsadil ji ihned do velké role Niny Zarečné v inscenaci Čechovova Racka.
Po násilném uzavření Divadla Za branou se v roce 1972 stala členkou pražského Činoherního klubu, na jehož prknech strávila dvacet let. Po revoluci – v roce 1992 – přijala angažmá v Národním divadle. Tam působila do roku 1994, vrátila se do Činoherního klubu, ale záhy ho definitivně opustila.
V posledních letech vystupovala veřejně jen výjimečně. Takto odpověděla v roce 2008 na otázku regionálních Deníků, zda má před sebou nějaký nový projekt a mohla by o něm promluvit: „Raději ne. Je pravda, že mě čeká jedna docela hezká práce, ale velice nerada bych o ní mluvila předčasně. Člověk vždycky, když zrovna něco hraje, točí nebo zkouší na divadle a nasadí do toho všechnu energii a sílu, mívá pocit, že právě teď dělá to, na čem mu nejvíc záleží. Ne vždy to ale dopadne podle původních představ. Všechno jsou to takové nevyzpytatelné věci, neměřitelné záležitosti, o kterých tak krásně mluvil pan režisér Krejčík.“
Libuše Šafránková vychovávala s manželem Josefem Abrhámem syna Josefa (ročník 1977), byla babičkou dvou vnuků. Veřejně známá je i její sestra Miroslava, podnikatelka a herečka, která se proslavila jako Borůvka - dívka, do níž je zamilován Pavel Kříž v prvním díle série o Básnících. Se slavnější sestrou si Mirka Šafránková zahrála v Malé mořské víle.
