Zemřela socioložka a signatářka Charty 77 Jiřina Šiklová

Vystudovaná historička a filozofka patřila mezi zakládající členy Katedry sociologie na Filozofické fakultě UK. Od roku 1956 byla členkou KSČ. Angažovala se např. na podzim roku 1967 po zastavení vydávání Literárních novin, kdy přemlouvala kolegy, aby zůstali ve straně a podpořili rodící se reformu. V roce 1968 se stala funkcionářkou a vedoucí stranické skupiny na FF UK. Poté za tuto skupinu podepsala manifest Dva tisíce slov.

V roce 1969 ze strany vystoupila. Doba členství Šiklové v KSČ je v některých publikacích uváděna nepřesně. Po propuštění z univerzity pracovala jako uklízečka, pokračovala v samostudiu a dávala konzultace studentům. Na začátku 70. let našla místo jako sociální pracovnice na geriatrickém oddělení Thomayerovy nemocnice v Praze, kde se podílela na výzkumu, avšak bez možnosti publikovat pod svým jménem, a kde se zapojila do disentu.

Od 70. let spolupracovala s Petrem Pithartem na distribuci zahraničních i exilových knih do tehdejšího Československa. Podepsala Chartu 77.

V normalizačních letech byla perzekvována a od 8. května 1981 vězněna za pašování nelegální literatury; byla obviněna z podvracení republiky ve skupině ve spojení se zahraničím. Na svobodu byla z vazby propuštěna koncem března 1982. Spolupracovala také s Dokumentačním střediskem československé nezávislé kultury v Scheinfeldu (SRN), kde na zámku Schwarzenberg shromažďoval Vilém Prečan veškerou exilovou a samizdatovou literaturu.

V roce 2009 kandidovala za Stranu zelených ve volbách do Evropského parlamentu, v roce 2010 pak vedla kandidátku Zelených za Královéhradecký kraj ve volbách do Sněmovny. Ani v jedněch volbách však Strana zelených nezískala žádný mandát.

Zastávala se myšlenky na vybudování radarové vojenské základny Spojených států v České republice. Odpor Čechů k přijímání uprchlíků odůvodňovala nedostatkem vzdělání a myšlenkovou zakořeněností v dobách komunismu a vyzývala lidi, aby se islámu nebáli.